Shut The Fuck Up

the blog full of idle...
31. 07. 2006

Dopoledne se nikdo nestavil, takže jsem byl odsouzen k spánku do 12ti. Delší spánek mi spíš vzal než dal a tak sem se odebral umejt se a následně se najíst. Po kempě kompa následovala posilka a už byl večer. Kolem devátý sem si ještě pustil primu a mrknu na Věřte-nevěřte. Zavzpomínal jsem na starý dobry časy na základce, kdy sme s Jardou tuhle show nejvíc žrali. Pak sem si dopřál eště posezení u toho posranýho kompa a šlo se spát.



30. 07. 2006

Po nejhoším spánku, raní hygieně, žraní a sraní se ke mě už dobejval Jiří. Cestou dolů jsem vyvinul takové tempo o němž se i vozejčkáři učastnícím se paraolympiády ve sprintu může jen zdát, ale Jiřímu to nebylo dost dobrý a tak mi začal vyhrožovat, že příště za tento kvalitní čásek budou už sankce v podobě nekola. :( Ano opět sem vyrazil jen s Jiřím, protože ostatní navoněný slečinky sou fakt tragický a líný prasata. Cesta na dvojku se nesla v barokním stylu a po těžkém souboji kola se šterkem sme byli na místě. Jiří zjistil, že nemá brejle ale i tak hlopříčka byla naše. Cestou tam sme si povšimli, že nalevo od nás, pár metrů od loďky, je jakýsi předmět. Po pár trefných identifikacích, jmenujm alespoň mého potápěče v dřevěném obleku, jsme se shodli na tom, že je to jakýsi trapný vor. Zvláštní ovšem bylo, že když sme plavali zpátky, byl náš vor už asi o 10-15metrů jinde. Zřejmě na mé a Pekyho teorii o Černochovi na dně, který číhá na svou kořist a z nudy lidem, především mladším chlapcům stahuje plavky a pak... (:D) ... něco přecijen bude. Vylezli sme na břeh, začli krmit svá těla nejrůznějším žrádlem a najednou koukáme, že na pláž vylezlo asi 10 kachen s matkou (tentokráte němam kupodivu na mysli Pabla a Černocha). Okamžitě sme je začli krmit piškotama a bebečkama. Bylo to uplně nejlepší. Vydávali takovej hrozně specifickej zvuk, kterýho sem se nemohl nabažit. Postupem času jsem vypracoval plán jak navést kachny piškotama k Jiřímu a pak je obdarovat jeho prsty u nohou. Naneštěstí můj plán ztroskotal jejich plachosti. Když nám došlo žrádlo, ani nepoděkovaly a vydaly se směr smrtelný rákos. My sme to taky zabalili a odtáhli domů. Odpoledne sem si pro samou únavu schrupnul, což mě samozřejmě jako obvykle zničilo ještě víc. Večer největší kemp kompa a idle.



29. 07. 2006

Ráno se stavil Jiří se svým tweaked kolem s nejhorším klaksonem na světě a tak sem se vydali na předalekou cestu. Dvojku sme si tenokráte vyvodili na šířku místo poslední dobou velice oblíbené úhlopříčky. Nejhorší fáze týhle cesty je úplně vzadu, hned vedle místa, kde probíhá ta těžba. Vždycky, když to tam otočíme, tak mi příde, že plavu opačnym směrem než se snažim. Vylezli sme z vody, nažrali se a vydali se směrem domů. Jíří mi ještě oznámil, že večer půjde na jezko, kde se tak jako každej rok konájí Barvy Léta. Rozloučili jsme se tedy se slovy, že se tam možná potkáme, což sem opravdu po loňské zkušenosti neměl v úmyslu ani v nejmenším. Odpoledne nuda, večer ještě větší a tak sem to radši zabalil do postele.



28. 07. 2006

Dneska se plavat nešlo, jelikož si každej našel nějakou nejtrapnější výmluvu, jen aby se u mě nemusel stavit. Prodilený ráno rychle vytřídalo odpoledne. Nějak sem se konečně po pár měsících dostal k Harrymu Potterovi IV. a tak sem se do něj začet. Najednou sem se z ničehonic probudil a zjistil sem, že sem přečet trapnejch 10 stránek a pak vytuh. Unaven krátkým spánkem sem se vydal směr posilka. Cestou si mě už klasicky vyhmát Pepa, kterej byl jako obvykle plnej energie. Po příchodu do posilky sem zjistil tu nejhorší věc, co se mi mohla vůbec stát - že nemám ručník. Možná se to nezdá, ale když ste schopný v tomhle vedru během toho zkurvenýho HSTéčka vypotit za hoďku a půl i těch 5 litrů, tak už to začiná zasmrádat co? ;/ Jinak posilka byla každopádně skvělá a po dnešním dni sme se ocitli přesně v polovině tréningu. Doufám, že jeho druhá polovina bude ještě o dost drnější. Večer mě Peky jediným zazvoněním proměnil v Harryho Pokera a tak sem naládoval taštičku 50ťákama a mohlo se vyrazit. Dorazili sme k Sejkovi, kde mi začal Pekos nakecávat, že poker se píše pokker. Reakce byla na místě: "Myslim, že ne kámo... možná tak v polštině...". Pekos dělal chvíli uraženýho, ale v tom přišel Sejk. V týhle lol sestavě jsem minule přišel asi o 25Kč, takže mé ambice vobrat je vo poslední deseťák byly o to větší. V netopejru nás po 5ti minutách, kromě zpomalené obsluhy, překvapil taky naboostovanej Pekito, kterej nás už solidně svačil. Naštěstí se ukázalo, že osud nepřemůže a tak nadešla doba temna - nadvláda mých koruno'padesáťákových her. Sejk začínal bejt pěkně nerudnej a nasranej. Nakonec si po neúspěšném pokusu o objednávku točené kofoly, dal tonik s ginem a odtáhli s Pekometem na jezko. S těžkou kapsou a pocitem maximální spokojenosti jsem se odebral domů, kde sem to prozměnu solidně pozewlil.



27. 07. 2006

Ráno se stavil Pekos a vyrazili sme na dvojku pěkně pjéšo. Zasraný vedRo se dalo vykompenzovat jedně čerstvě stočenou, ledovou, životodárnou a křištálově čistou ekovodou. Když už sme byli vedle zorané perníkové půdy s marcipánovým plevelem a nádechem čerstvě namleté skořice, tam kde dříve býval palouček tisíce a jedné dobrůtky, hned vedle potůčku z nejkvalitnější čokolády zamával na nás Jiří, jedoucí kolmo na úrovni cukrkandlového štěrku. Prošli jsme tedy podél cukrovinkové zátoky a už už sme mu mávali. Pozdrav nám byl opětován a mohli sme se vydat k brčálově zelené dvojce plné exkrementů koňů, výměšků rybářů a moči od náhodných kolemjdoucích. Shodli sme se na tom, že dneska dáme jen šířku. Bylo to samozřejmě nejlevnější a tak sme byli za 10 min zpátky. Neskutečným způsobem sem Pekose zapomoci vody vytríčkoval z mapy. Jíří nějak náhle odjel a tak po pár dalších triků na Pekyho sme se odebrali na cestu domů. Odpoledne sem hrál nejteplejši online turnaj v q3 co snad existuje. Aby toho nebylo málo asi za 6 hodin, čistýho času sem odehrál asi 3 zápasy. Z toho předposlední byla kontumace a poslední byla třímapovka proti impotentnímu mžikovi s pongem 100-150+ (možná to není jasný ale ten pong sem měl já ;) Sestopil sem teda do LB a další část bude následovat doufam nikdy.



26. 07. 2006

Plavecká sestava pro dnešní den byla já, Petr, Pekos a Jiří. Když sme dorazili s Pekym k Petrovi dozvěděl jsem se, že místo jiřího hyperkola dneska pojedu na petrově skládačce. Ostatní byli samozřejmě nadopovaní favritam z dob dávno minulých, horákem ze zlata a hyperturbokolem. Cesta byla jako vždy kvalitní... ostatní si pomalinku šlapali a zkoušeli na mě vesměs nějaký tríčky. Nedal sem se a přestože se musel makat asi 12x víc než Armstrong, držel jsem s nimi krok (a to doslova :D). Přijeli sme, zamkli sme kola, zuli se a šel jsem do vody. Ostatní si zase hráli na barbíny a nešikovně to schovávali za to, že si užívají nádherný výhled a skvělý vzduch (zdravím Jiřího). Po pár minutách kdy už to začínalo fakt zavánět, se konečně odhodlali a zapadli do vody. Plavali sme jako včera osvědčenou úhlopříčku. Asi po půl hodině sme se vytrmáceli na břeh a začli kolem nás lítat hovada, vosy, cosy. Sbaštil jsem mnou vyrobený chléb se salámem, kterej byl nečekaně nejmenší na světě a moc mě nezasytil :/ Cesta domu se nesla v klasickém stylu zapadání do sviňskýho štěrku. Odpoledne se konala posilka, která byla opět nejlepší. Pak sem si už musel jít nakoupit nějaký piškoty a tuňáky do Alberta. Jen co sem tam vstoupil nemoh sem si nevšimnout jedný ženský, která měla xicht jak nasranej jezevčík. Úplně mě tahle skutečnost vyvedla z míry a musel sem si na pár minut stoupnout opodál ke zdi a rozdejchat ten megahnus, kterej by pro svoji kvalitu nedali ani na shownomercy bo rotten. Když sem to jakžtakž vydejchal vydal sem se teda dál do útrob dementní budovy. Už skoro po slepu a rychlostí světla jsem nabral věci co sem potřeboval a stoupnul jsem si do fronty u kasy. Kdybych byl býval věděl, co tam na mě čeká, určitě bych tempo zvolnil. Kempim si tak frontu, rozhlížim se kolem sebe a nejdnou si všimu, že předemnou stojej 2 kluci a nějak až moc nebezpečně se ochmatávaj, oblejzaj a búhvícoještě. Při svých veřejných homoseXuálních rádovánkách asi zapomněli, že stojej ve frontě a ne v gaybaru a tak před nima bylo už nějakou dobu místo a zdržovali frontu. Když dokončili své nechutné dílko jeden z nich se posunul na volné místo a ten druhej se otočil a podíval se na místo, kde jsem bohužel stál ja. Najednou se snad nějak dementně zastavil čas bo co a ten buzík na mě čuměl fakt nechutně dlouho a s výrazem jako by právě objevil červenej lak na nehty zdarma. Byla to snad nejhoší chvíle mýho života. Připadal jsem si jak kdyby mě v tu chvíly znásilnilo 30 negrů. Když už se konečně otočil zpátky a vypadli, měl jsem nutkání na místě spáchat sebevraždu jak sem byl znechucenej. Naštěstí sem zachoval klidnou hlavu a radši uskutečnil výměnu zboží za papírek. Doufam, že už nikdy nebudu svědkem podobně kvalitní akce :O



25. 07. 2006

Dneska sme se ráno sešli v hojném počtu. Já, Jiří, Petr a Ovíječ. Všichni jsme jeli kolmo a Petr jel na bruslích. Petrova skládačka byla bohužel využita jinak a tak sem musel jet na jeho horáku. Tuto oběť sem byl ochoten podstoupit a tak jsem konečně byl schopnej vyvinout rychlost větší než kolemjdoucí důchodci. Dojeli sme na dvojku, zamkli kola a už sem byl ve vodě. Za pár minut se odvážili i ty slečinky co semnou přijeli. Rozhodli sme se plavat směr úhlopříčka, abychom si cestu ještě prodloužili a poznali jiné tvory jezera. Po pár tempech a komentářích Ovíječových obrovských plavek vybavených člunem, mikrovlnkou a nafukovací cihlou sme už byli skoro na druhý straně. Jíří a Ovíječ doplavali až úplně ke břehu, kde bylo zajisté nejíc bahna a sraček, ale hráli na nás že je tam písek. Nenechali sme se zvrátit a bez odpočinku sme s Petrem plavali zpátky k malé pláži. Ještě jsme se letmo otočili, abychom abychom viděli jak to Ovíječ balí a jde pěšky. Zpáteční plavání pěkne zasmrádalo, protože mi přesně do xichtu svítilo posraný slunce. Po pár desítkách minut (!:D) sme se sešli na výchozí pozici, nažrali se a zamávali Jiřímu + Ovíječovi, jež to zabalili až podezřele brzo. Chvilku sme se ještě slunili a pak sme vypadli taky. Petr si dal asi 100 metrů smrtelný cesty bez bot/ponožek/bruslí po rozpálený zemi, ale prej ho nic nepálilo. Po příjezdu domů a pár žrádlech sem začal makat na nejvíc tweaked webu pro lanku kterou chystáme v rámci proběhnuvší lanky v Symfonii. Jestli chcete zchecknout web tak ---> tady je link.



24. 07. 2006

Ráno si mě decnetně povodil budík, kterej si bez mého přičinění posunul čas o hodinu. Samozřejmě sem na to přišel naposlední chvíli a tak sem se zase nenasnídal. :/ Sbalil sem klasický piškoty, nějakou sušenku a už se stavoval Jiří. Cesta byla ničím nezajímavá, snad jen že si mě zase snažil vyvodit štěrk. Opět jsem nezaváhal a nedal mu prostor k úspěchu. Dvojka na dýlku svižným tempem byla za náma a tak sme se odebrali nasytit můj žaludek na pevninu. Náhle sem si všim, že asi 300 metrů od nás je ve vodě něco nejvíc dlouhýho (tak 4-6 metrů) a asi po minutě co se to různě pomalinku hejbalo to zmizelo. Vyslech sem si ještě od Jiřího příběh o tom jak je někde uprostřed jezera v pohodě stačit a vydali sme se na zpáteční cestu. Indián v kánoi ani jeho pes už tam mimochodem nebyl. Že by snad zaúřadoval náš nový 6metrový kamarád? ;) Odpoledne mě čekal začátek druhý části HSTčka, kterej se ukázal jako docela drsnej. Fakt sem v tý posilce vypotil aspoň 4litry. Navečer se stavil Pekos a šlo se do netopejra. Cestou jsme ještě zastihli Jiřího a krátce pokecali a dohodli se na zejtřejším jezku. Po pár minutách k nám do pejra dorazil i Petr a orgie v našem herním koutku mohly započít. Po pár vyrovnaných partičkách sem to docela slušně rozjel. Dvě hry po sobě mi přišla postupka, full-housey chodily taky solidně a tak nebylo divu, když už Pekos neměl skoro žádný prachy a Petr jel taky z posledního. Za večer se mi je podařílo vosvačit asi o 25 korun, takže pohodička. Kdo umí ten umí... :P



23. 07. 2006

Ráno se navzdory Petrově přednášce o Jíříově spolehlivosti v 9 hodin ozval zvonek. Jelikož jsem ani moc nepořítal s tim, že by se Jiří fakt dostavil, tak jsem ještě ležel v posteli a idlil. Rychle sem teda vyběh, umyl se, vysral se, vzal si svačinu a už sem byl dole. Když sem otevřel, zjistil jsem že mi Jiří dovalil kolo. To je servis co ? :P Nevěřícně jsem teda to kolo osedlal a jelo se na dvojku. Cestou mi Jiří sdělil, že cesta kolem jedničky a trojky je průchozí!! Dojeli sme tam a fakt že jo. No pohoda, tahle cesta je fakt nejkratší/nejlepší. Kola sme složili na tý menší pláži a skočili do vody. Teda spíš já sem skočil, Jiří si hrál na Petra a hodně pomalu se osměloval. Rozhodli sme se to přeplavat na dýlku (resp. delší rozměr). Zezačátku se mi to zdálo v poho, ale při posledních cca 100m mi nejvíc odumřely nohy. Vysvobozením pro mě byla až pevná půda pod nohama a chleba s rajčatama v ruce. Odpoledne následovalo mistrovství ve válení a navečer sem to proložil pařením a idlingem.



22. 07. 2006

Dneska sem si konečně po pár týdnech přispal a vstal sem v luxusních 12 hodin. Po kvalitnim žrádle sem se jal idlit kompa. Za pár hodin se stavil Honza "LERw!g" a v parku sme pořešili věci ohledně nadcházející lanky, zavzpomínali na starý dobrý časy a pokecali o gamesách. Když sme se už asi po 3hodinový diskusi vraceli ke mě před dům, doklopýtal se k nám nějakej slovák, kterej byl totálně nasračky. Chvíli se nám snažil objasnit podstatu diskriminace poláků, rusáků a slováků v čr. Po pár minutách blábolení se ho Honza pokusil poslat domů, což samozřejmě nevyšlo a tak sme dělali, že odcházíme. Ještě že měl ten tragéd fakt meganakoupíno a sám se někam nakonec vypařil. Večer se konala "oslava Černochových narozenin" kam sem fakt už z principu nešel a idlil sem si pěkně kompa.



1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12