Shut The Fuck Up

Plavecká sestava pro dnešní den byla já, Petr, Pekos a Jiří. Když sme dorazili s Pekym k Petrovi dozvěděl jsem se, že místo jiřího hyperkola dneska pojedu na petrově skládačce. Ostatní byli samozřejmě nadopovaní favritam z dob dávno minulých, horákem ze zlata a hyperturbokolem. Cesta byla jako vždy kvalitní... ostatní si pomalinku šlapali a zkoušeli na mě vesměs nějaký tríčky. Nedal sem se a přestože se musel makat asi 12x víc než Armstrong, držel jsem s nimi krok (a to doslova :D). Přijeli sme, zamkli sme kola, zuli se a šel jsem do vody. Ostatní si zase hráli na barbíny a nešikovně to schovávali za to, že si užívají nádherný výhled a skvělý vzduch (zdravím Jiřího). Po pár minutách kdy už to začínalo fakt zavánět, se konečně odhodlali a zapadli do vody. Plavali sme jako včera osvědčenou úhlopříčku. Asi po půl hodině sme se vytrmáceli na břeh a začli kolem nás lítat hovada, vosy, cosy. Sbaštil jsem mnou vyrobený chléb se salámem, kterej byl nečekaně nejmenší na světě a moc mě nezasytil :/ Cesta domu se nesla v klasickém stylu zapadání do sviňskýho štěrku. Odpoledne se konala posilka, která byla opět nejlepší. Pak sem si už musel jít nakoupit nějaký piškoty a tuňáky do Alberta. Jen co sem tam vstoupil nemoh sem si nevšimnout jedný ženský, která měla xicht jak nasranej jezevčík. Úplně mě tahle skutečnost vyvedla z míry a musel sem si na pár minut stoupnout opodál ke zdi a rozdejchat ten megahnus, kterej by pro svoji kvalitu nedali ani na shownomercy bo rotten. Když sem to jakžtakž vydejchal vydal sem se teda dál do útrob dementní budovy. Už skoro po slepu a rychlostí světla jsem nabral věci co sem potřeboval a stoupnul jsem si do fronty u kasy. Kdybych byl býval věděl, co tam na mě čeká, určitě bych tempo zvolnil. Kempim si tak frontu, rozhlížim se kolem sebe a nejdnou si všimu, že předemnou stojej 2 kluci a nějak až moc nebezpečně se ochmatávaj, oblejzaj a búhvícoještě. Při svých veřejných homoseXuálních rádovánkách asi zapomněli, že stojej ve frontě a ne v gaybaru a tak před nima bylo už nějakou dobu místo a zdržovali frontu. Když dokončili své nechutné dílko jeden z nich se posunul na volné místo a ten druhej se otočil a podíval se na místo, kde jsem bohužel stál ja. Najednou se snad nějak dementně zastavil čas bo co a ten buzík na mě čuměl fakt nechutně dlouho a s výrazem jako by právě objevil červenej lak na nehty zdarma. Byla to snad nejhoší chvíle mýho života. Připadal jsem si jak kdyby mě v tu chvíly znásilnilo 30 negrů. Když už se konečně otočil zpátky a vypadli, měl jsem nutkání na místě spáchat sebevraždu jak sem byl znechucenej. Naštěstí sem zachoval klidnou hlavu a radši uskutečnil výměnu zboží za papírek. Doufam, že už nikdy nebudu svědkem podobně kvalitní akce :O