Shut The Fuck Up

the blog full of idle...
20. 09. 2011

Pár dní dozadu se u mě stavil slejp a chtěl půjčit zase nějaký prachy. Nahlodán nejistotou z neznáma, kam to pořád leje, sem do něj s rozpaky opět zainvestoval a vydali sme se na procházku směr černochovo pole. Cestou, během které si vybral další ca$h z bankomatu, se mě snažil přesvědčit, že jde o běžné výdaje jako žádlo a drogy všeho druhu. To se ovšem míjelo účinkem a moje pochybnosti stále rostly.
Bičován deštěm a sužován mocným vichrem sem se za doprovodu podezřelých historek, plynoucích ze společníkových úst, blížil k vytyčenému cíli. Asi dvacet metrů od negrova domu se slejp zastavil. Ztišil hlas skoro na práh slyšitelnosti a poodkryl mi svůj tajný projekt, týkající se genetických úprav humanoidů.
Nadšen tématem monologu, hltám každé slovo. Přišla snad konečně doba, kdy se superschopnosti jako pavoučí smysl spidermana či wolverinova regenerace stanou skutečností? Příjdem příští měsíc za slejpem a ten nás nechá v katalogu marvelovských superhrdnů vybrat si upgrade dle vlastního gusta? Rostoucí nadšení okamžitě střídá neuvěřitelné zklamání.
Jeho projekt si totiž klade jiné cíle. Vyšší cíle. Předmětem jeho bádání je vytvoření dokonale plastových rukou. Na otázku "Proč?" zdeno vůbec nereaguje a s nadšením mi popisuje transformaci žívé lidské tkáně na PVC. Nakonec vytahuje ruce z kapes a já s údivem sleduju jeho voskovou ruku.
Přicházejí velké změny.



22. 03. 2011

Není pro mě větší tradice než vstávání ve 12. Tahle hodina je pro mě spojená s ránem tak pevně, jako s černochem chlupatý záda, nebo s Anetou alkoholismus. S příchodem jara je ale třeba změny. Po gentlemanském paktu se slejpem (číro vs kolo) přichází na scénu pakt s ptaahem ohledně vstávání.

Nebudem to protahovat - podmínky jsou následující:

  • doba trvání jednotlivé fáze je jeden měsíc (pouze první fáze končí posledním březnem),
  • v první fázi musíme vstát nejpozději v 9:00,
  • v každé další fázi se snižuje čas vstávání o 45 minut,
  • pakt končí posledním červnovým dnem - včetně,
  • checkout na IRC před danou hodinou (ptaah může o 45 min pozdějc z worku s red hat hostem),
  • je zakázáno poležení přes den,
  • každý má 3 žolíky (odprošťují od pravidla na daný den - avšak musí být ohlášeny předem),
  • v dánem intervalu máme poloveno zaspat 2x o 15 minut,
  • kdo poruší jedno nebo více z uvedených pravidel musí strávit den s kyngem probíhající podle programu, který kyng sám uzná za (ne)vhodný.

Všechno důležitý bylo zmíněno. Snad bych jen předeslal - nezajímaj mě ani černochovy storky jak celej rok vstává v 6:00 a je děsně ready ani slejpovy storky jak by kynga vobtáh, jak ten xato.

Nevíte, neumíte, neznáte mapu a hlavně nemůžete soudit.



29. 11. 2010

V posledních pár dnech sem si vyslech tyfovic kvílení, že v Praze je tolik sněhu, že něm musej plavat jak ten frajer v midget fightu. Včera mě dokonce kluci informovali o 100% jistých předpovědích, že přes noc napadne hromada sněhu.
Já nevěřil. Počasí v Praze bylo určitě dáno tím, že se naše ČT kvarteto (xocht / flat / cypp a jejich otrocky přisluhující lokaj stings) dostalo do křížku se Zákopčaníkem, a ten je počastoval svojí kletbou, která se nepromíjí (tež známa jako Slunce v duši). No a o lokálních předpovědích si myslim svoje. Stručně řečeno jsou ekvivalentem čeRnochova hodnocení na čsfd.
Před chvilkou jsem vstal a ten bílej zmRd je tam. Všude. Už teď se moc těším na rozbalování dárků podrážkou, který nám zanechal kdejakej čtyřnohej píčus pod zářivě bílým přelivem. Za doprovodu praskajících končetin a vymknutých údů budem s husí kuží padat na prdel do předem rozmočeného bahnitého sněhu. Jediný teplo, kterého se nám dostane, bude z pomočení oslavující následky předešlé scény.
Zima je tu.

Související aktuality:

Pro ilustraci pár obrázků:



17. 11. 2010

Předevčírem sem si takle po ránu šel spokojeně udělat čay. Vše se neslo v duchu konvenčního typu přípravy pytlíkového černého čaye. Při odchodu z kuchyně sem opodál na stolku viděl mísu s mrkvema. Bylo jich tam tak 8 a protože vypadaly značně smutně, musel sem se jich ujmout. Půlitrovej hrníček s vroucím čayem je umístěn v pravé ruce a mísa s mrkvemi šikovně nainstallována mezi zmíněnou ruku a tělo mně vlastní. Levou ruku mám volnou, abych za sebou mohl spokojeně zamknout. Rozmístění itemů je navržemo tak kvalitně, že i hoši v blizzardu by pukli závistí.
Odcházim z kuchyně, zamykám. Jakýmsi zahadným způsobem se mi mísa s mrkví uvolnila a začíná padat. V ten moment zafungují moje pawoučí reflexy a s poklidem mísu chytám. Scéna jak vystřižená a z prvního filmového dílu Spidermana, kdy Peter Parker zachytí padající tác na něj padající potraviny a k tomu eště Mary Jane Watson. V ten moment ovšem zjišťuju, že ačkoliv sem nic nerozbil, podařilo se mi vylít půlku naprosto vroucího čaje na ruku. Prozatím je to čistě visuální informace, je pohoda. Asi o 3 sekundy pozdějc můj mozek dostává signály od nervových zakončení v zápěstí mé pravé ruky a začínám chcípat bolestí. Tuto situaci řeším vskutku geniálně, když se mi daří zbytek ďábelského napalmu z hrnku precizně vylít naprosto na to samé místo jako předtím. Ping se eivdentně už srovnal, protože umocněnou bolest vnímam naprosto okamžitě. Vzduchem prší čay a za doprovodu mrkví bubnujících o zeminu se přivávám i já se svým nově objeveným sopránem. Celá etuda je zakončena dvěma tóny, které připisuju dopadnuvší míse a hrnku.
Všude teče čay a povaluje se orandžová zelenina. Nepropadám ovšem panice a odbíhám rychle ke dřezu. Studenou vodou se snažím resurrectovat rudý pahýl, který býval eště donedávna mou pravou rukou. Možná si někdo z vás vzpomene, jak popáleniny zjevně řeší moje sestra (viz obrázky). Já si na to nevzpomněl a tak přicházím na scénu se svým healpackem. Beru si větší hrnec, napouštím ho ledovou vodou a nakonec do něj umístím znetvořenou končetinu. Tajnou přísadou se ovšem stávají ony zmíněné mrkve, které taktéž umístím do hrnce. Od tohoto okamžiku se pro následujících pár hodin stal onen hrnec, mým nejvěrnějším prítelem (a to i přesto, že jsem ho o mrkve připravil asi po první půlhodině; byly vynikající). Po pár hodinách jsem ruku vyňal z útrob beta-carrotenového moku a namazal jí traumaplantem, který sem našel v ledničce.
Uplynuly dva dny a pominu-li značně rudou texturu, můžu říct, že ruka je jako nová. Mrkev ftw.



31. 10. 2010

Na pátek sme s klukama měli domluvenej takovej menší sraz. Sestava byla značně oldskoolová - Nikola, já, Jean, pabloak a cHarron. Protože sem kluky dlouho neviděl, tak bylo pořád o čem mluvit. Akce to byla parádní a protáhla se až do ranních hodin (cca 4). Nesla se především v duchu kvalitního humoru, vzpomínek na starý dobrý časy a historek aktuálních, neméně zajímavých.

O jeden takovej bizarní humor se nám postaral klOak. Zrovna sme s Nikolou hodnotili marečkoidní klasický brejle, přesněji obroučky. Pěli sme ódy, klaněli se a vzdávali jim hold každým coulem našich těl. Vedle Honzy ovšem seděl další bRejloun - zmíněný pablo, kterej byl celej večer naboostovanej nějakym zjevně účinným materiálem. Pomyslel sem si, že bych mu moh taky nějak pochválit brejličky, aby mu to nebylo líto.

já: "Pavle, tvoje brejle sou ale taky dost dobrý..."
Oak: "No jasný, a hlavně sou fakt super ohebný!!!"

Načež si brejle z nosu sejmul a spustil svou presentaci ohebnosti. Toho už sem byl několikrát svědkem. Většinou to probíhalo tak, že si sundal okuláry a začal nožičku vychylovat do ůzných poloh. Bylo to značně přesvědčivý a působivý.
Nevím jestli to byl cíl, nebo byl snad natolik kvalitně posilněn, ale tentokrát vše probíhalo naprosto jinak. Suveréně si sundal své dioptrické brýle a udělal jediný lehounký ohyb v místě nosníku. V ten moment se precizní obroučky za pět litrů rozpůlily. Aplaus byl obrovský, stejně tak následné politování celé situace.

Pavel to vzal vzhledem k situaci (precijen si dobrovolně demonstrativně zlomil brejle, nespadly mu, nikdo mu je nerozbil, nerozsed si je atp.) až kupodivu v pohodě se slovy "Stejně sem si chtěl koupit kontaktní čočky".



08. 09. 2010

Před pár minutama mě plínič upozornil, že v hawrexově multiherním a multikulturním šapitó není něco v pořádku.
Co na to říct? Imo jeden z mnoha miliónů bReků, smRků a whinů jedné "české herní celebrity". Soudím, že je to jen otázka času, než se tam opět navrátí vrchní klaunijé a rozjede si znova svojí typickou estrádu, jen červený nosánek bude patřičně ozdoben moučným přelivem.
Musím přiznat, že mi na xichtě vykvetl úsměv. Takovej ten klasicky upřímnej, od srdce. Přirovnal bych ho k úsměvu, který se vám automaticky vygeneruje na hlavě, když vás černoch krmí stórkou, proč vám nevzal telefon, 3 dny se před váma pečlivě schovával a maskoval se líp než veterán z vietnamu.
Přestože je na doméně umístěn velký nápis "THE END" a obsahově stránka utrpěla (spíše k lepšímu), to co tam vidím já zůstává při starém. Je to jen jeden z miliardy důkazů, že přes všechny ty parodie a pokusy nést se "českou quake scénou" v rytmu "sami sobě, my pro nás, kdo chce může přiložit ruku k dílu" to je a byla vždycky jedna prachsprostá a nepovedená One_Man_Show pod taktovkou vyfetovanýho podivína, kterej chtěl ovládnout svět a doufal, že je vskutku vizionář.
Nechápejte mě špatně. Aplauduju, jen ne tak sběsile nahlas jako vy a už vůbec ne ve stoje.


UPDATE: Po dvanáctý se mi úspěšně podařilo vstát a co to nevidí oko mé modravé. Na výše zmíněné sajtě už máme zase jiné oznámení, které jen potvrzuje má slova. Pár hawrixových servilních lokajů, posluhovačů a patolízalů má na věc patrně jiný názor než korunovaný. Kolem třetí hodiny odpoledne už je zase všechno při starém. Předpokládám, že se jako obvykle bude všechno bagatelizovat, bude snaha dělat, že se vlastně nic nestalo aka "What a big deal?".



15. 04. 2010

Nednávno mě náš velelucker STiNGS infromoval, že se mu podařilo vyhrát v nějaký pofidérní básničkářský soutěži key na StarCraft 2 betu. Protože sem línej něco psát, ale nechtěl sem vás připravit o tehle dozajista parádní příběh, předávám tedy slovo právě jemu:

"Poslední dobou nemám na quaky ani pomyšlení a tak jsem se poohlížel kde jinde bych mohl zužitkovat svůj progamerský talent (ha,ha).
Osud tomu chtěl a zrovna vyšla beta staru dvojky, která je ale bohužel uzavřená. Existuje sice crack, se kterým je možné hrát offline, ale boti dělaj pořád totéž a není problém je po pár hrách vždycky porazit. Proti lidem si zahrajou jen šťastlivci, kterým blizzard pošle key, pro což je nutné se zaregistrovat na battlenetu a mít ke svému účtu přiřazenou aspoň jednu blizzardí hru. To sice mám, ale kde nic tu nic. Tak jsem se poohlédl jestli někde neni nějaká soutěž nebo tak něco.
Google mě zavedl na sajtu starcraftcz.com, kde shodou okolností probíhala vědomostní soutěž ze světa starcraftu o 10 beta keyů. Odpovědi jsem s trochou hledání vyplnil a teď perlička - poslední úkol testu bylo vytvořit krátkou básničku na téma starcraft. Zapojil jsem tedy básnické střevo a zplodil následující poem:

Nekonečný prostor vesmír je
leč klidu se v něm nedojde

Tři rasy, nekonečný boj
i neutrální povstanou

Protoss, Zerg nebo člověk
každý z nich si již povzdech´

Kdy už skončí naše mise?
Což vítězství neblíží se?

Avšak zbraně dále hřmí
bez naděje na příměří


Jak se později ukázalo, do soutěže se přihlásilo 91 lidí, z toho 53 mělo správně odpovědi. Z těchto 53 vybrali admini webu 25 s nejlepší básní. JÁ byl mezi nimi. Dále rozhodoval pan random.org, kterej určil, že jsem se stal jedním ze šťastlivců, kterým v další vlně blizzard key skutečně poslal což se zhruba po deseti dnech stalo. Nashle za tejden.

The End
" [1]

Pro neznalé bych jenom připomněl, že mezi stsovy luck-highlighty patřej parádičky jako výhra ATI Radeonu 9800 na invexu 2k3.

[1] STiNGS, Praha. 5. dubna 2010. cit. [2010-04-15]



03. 04. 2010

Zrovna sem si chtěl dát stream G Data cupu v nebývale kvalitním fpsku ql a jaké překvapení na mě nečekalo. Kdo by to byl řek, že se někdy dožijeme něčeho podobného. Ale pravda, přecijen se nám blíží 10tileté výročí, takže se není čemu divit.



16. 02. 2010

Touhle dobou sem se moh povalovat v Anglii, chlastat nechutný a drahý pivo s hochy z trpaslíka, vysmívat se Rowlingový za ty posraný poslední 4 strany pottera, oddávat se nezřízeným kotrmelcům na trávníku před buckinghamskym palácem, hrát si s Atkinsonem na blbečka a v neposlední řadě vesele močit na kolemjdoucí z big benu.
Ale čeRnoch řekl: "NE".



07. 02. 2010

modRej chlápek



1 2 3 4 5