Shut The Fuck Up

Nadešel čas uspořádat další z klasických srazů absolventů SPŠ v Kutné Hoře. Jako obvykle sem se kormidla ujal já s velmistrem mášou. Protože sem na posledním srazu šikovně postalkoval mailový adresy, pevně věřím v maximální účast s maximálním nasazením.

Soupiska účastníků je pravidelně aktualizována:

V hospodě bude mášou s předstihem zamluven dostatečný prostor v přímé závislosti na předpokládané účasti.
Že s odstupem času pozvu i vyvolené z řad profesorů, je snad už samozřejmostí.

Případné dotazy, návrhy a potvrzení své účasti směřujte do komentářů nebo na můj mail.

._.

Pár dní dozadu se u mě stavil slejp a chtěl půjčit zase nějaký prachy. Nahlodán nejistotou z neznáma, kam to pořád leje, sem do něj s rozpaky opět zainvestoval a vydali sme se na procházku směr černochovo pole. Cestou, během které si vybral další ca$h z bankomatu, se mě snažil přesvědčit, že jde o běžné výdaje jako žádlo a drogy všeho druhu. To se ovšem míjelo účinkem a moje pochybnosti stále rostly.
Bičován deštěm a sužován mocným vichrem sem se za doprovodu podezřelých historek, plynoucích ze společníkových úst, blížil k vytyčenému cíli. Asi dvacet metrů od negrova domu se slejp zastavil. Ztišil hlas skoro na práh slyšitelnosti a poodkryl mi svůj tajný projekt, týkající se genetických úprav humanoidů.
Nadšen tématem monologu, hltám každé slovo. Přišla snad konečně doba, kdy se superschopnosti jako pavoučí smysl spidermana či wolverinova regenerace stanou skutečností? Příjdem příští měsíc za slejpem a ten nás nechá v katalogu marvelovských superhrdnů vybrat si upgrade dle vlastního gusta? Rostoucí nadšení okamžitě střídá neuvěřitelné zklamání.
Jeho projekt si totiž klade jiné cíle. Vyšší cíle. Předmětem jeho bádání je vytvoření dokonale plastových rukou. Na otázku "Proč?" zdeno vůbec nereaguje a s nadšením mi popisuje transformaci žívé lidské tkáně na PVC. Nakonec vytahuje ruce z kapes a já s údivem sleduju jeho voskovou ruku.
Přicházejí velké změny.

plastová ruka

Čas plyne jako voda a máme tady další ze srazů bývalých studentů kutnohorské průmyslovky. Tyto orgie se uskuteční, stejně jako minule, přímo v Kutné Hoře. S mášou sme tehle sraz plánovali už někdy od dubna a konečně snad dojde na lámání chleba.

Máša zamluvil hospu pro 16 lidí - venku / uvnitř v závislosti na počasí a náladě.
Jinak jsem napsal učitelům, tak uvidíme kdo nakonec (ne)dorazí :o)

UPDATE: Tak nakonec nedorazilo jen duo homosexuálů slejp & dawe. Mášateam to prej táhnul až do pondělí. :D:D

Měsíc utek jako voda a zmiňovaná newska nikde co? :l Nechuť k psaní se ovšem snažím kompenzovat alespoň menšíma tweakama na sajtě.

Changelist:

• Když už je nudle layout ten tam, rozhod sem se newsky zase pěkně natáhnout do plný velikosti a vysrat se na nějaký zkrácený pahýly (thx jerabe).
• Náhrady se dočkal i lightbox, kterej sem vyštípal už ani nevim kdy. Nahodil sem js framework jquery a na něm postavenej script fancybox. Myslim si, že je to důstojný a splňuje přesně to, co potřebujete vy. Taky sem zmenšil thumbnaily a dal je pozicovat 3 na řádek.
• Už v roce 2008 byla poptávka po RSSce. Ačkoliv sem později psal, že se RSSky dočkáte až bude v cpma odstraněn xerp, když sem viděl k jakýmu mentálně narušenýmu stavu to ptaaha dohnalo v posledních dnech, musel sem konat. Nejsem žádný nelida. Rozhod sem se pro standard Atom 1.0. Oproti RSS 2.0 je mi sympatickej  z hlediska striktního dodržování důležitejch elementů pro konzumenty a taky rozdělením obsahu na summary a content. Podpora obsahu v XHTML pro mě bylo další z přijemných pohlazení. Každopádně RSS čtečky nepoužívám, takže otestování je ve vašich silách.
• Posledních změn se dočkala administrace. Sral bych na ní spokojeně dál a foukal to tam přes phpmyadmina, ale kvůli RSSku bude nutný nalejt to tam včetně sekcí okamžitě.

Závěrem nutno dodat, že se snad někdy v budoucnu dočkáte i nějakýho obsahu, když už si to tady tak žehlim... :o)

Přestože máme miliardu věcí co na práci - do skoolywoodu i mimo, je myslím si právě ten ideální čas na ně nerušeně dál srát a vrtat se v čemkoliv jinym. Zítra je přeci taky den. Po párhodinovym úklidu a vaření se dostalo i na sajtu. Není nad proper time management.
Žádný velký žměny - menší úprava částí kódu, tRue favicon.ico, administrace, Ashe vystřídal Zoidberg. Spam v podstatě vymizel, mesijé CAPTCHA dělá svoji práci dobře. Bohužel to vypadá, že v budoucnu se opravdu dostane i na už tolikrát zmiňovaný RSSko. Ne že by snad pri frekvenci updatů byla potřeba, ale víme jak to chodí. :l Dokonce mám i rozepsanou newsku.
Co se týče domén mně vlastních, zase jich pár přibylo. Už sem to nějak přestal počítat.

Není pro mě větší tradice než vstávání ve 12. Tahle hodina je pro mě spojená s ránem tak pevně, jako s černochem chlupatý záda, nebo s Anetou alkoholismus. S příchodem jara je ale třeba změny. Po gentlemanském paktu se slejpem (číro vs kolo) přichází na scénu pakt s ptaahem ohledně vstávání.

Nebudem to protahovat - podmínky jsou následující:

• doba trvání jednotlivé fáze je jeden měsíc (pouze první fáze končí posledním březnem),
• v první fázi musíme vstát nejpozději v 9:00,
• v každé další fázi se snižuje čas vstávání o 45 minut,
• pakt končí posledním červnovým dnem - včetně,
• checkout na IRC před danou hodinou (ptaah může o 45 min pozdějc z worku s red hat hostem),
• je zakázáno poležení přes den,
• každý má 3 žolíky (odprošťují od pravidla na daný den - avšak musí být ohlášeny předem),
• v dánem intervalu máme poloveno zaspat 2x o 15 minut,
• kdo poruší jedno nebo více z uvedených pravidel musí strávit den s kyngem probíhající podle programu, který kyng sám uzná za (ne)vhodný.

Všechno důležitý bylo zmíněno. Snad bych jen předeslal - nezajímaj mě ani černochovy storky jak celej rok vstává v 6:00 a je děsně ready ani slejpovy storky jak by kynga vobtáh, jak ten xato.

Nevíte, neumíte, neznáte mapu a hlavně nemůžete soudit.

V posledních pár dnech sem si vyslech tyfovic kvílení, že v Praze je tolik sněhu, že něm musej plavat jak ten frajer v midget fightu. Včera mě dokonce kluci informovali o 100% jistých předpovědích, že přes noc napadne hromada sněhu.
Já nevěřil. Počasí v Praze bylo určitě dáno tím, že se naše ČT kvarteto (xocht / flat / cypp a jejich otrocky přisluhující lokaj stings) dostalo do křížku se Zákopčaníkem, a ten je počastoval svojí kletbou, která se nepromíjí (tež známa jako Slunce v duši). No a o lokálních předpovědích si myslim svoje. Stručně řečeno jsou ekvivalentem čeRnochova hodnocení na čsfd.
Před chvilkou jsem vstal a ten bílej zmRd je tam. Všude. Už teď se moc těším na rozbalování dárků podrážkou, který nám zanechal kdejakej čtyřnohej píčus pod zářivě bílým přelivem. Za doprovodu praskajících končetin a vymknutých údů budem s husí kuží padat na prdel do předem rozmočeného bahnitého sněhu. Jediný teplo, kterého se nám dostane, bude z pomočení oslavující následky předešlé scény.
Zima je tu.

Související aktuality:

• fiRst blood!
• vzpomínka na zimu

Pro ilustraci pár obrázků:

pohled z okna

mražený trenky rox

strom plnej sněhu

pohled na zahradu

Předevčírem sem si takle po ránu šel spokojeně udělat čay. Vše se neslo v duchu konvenčního typu přípravy pytlíkového černého čaye. Při odchodu z kuchyně sem opodál na stolku viděl mísu s mrkvema. Bylo jich tam tak 8 a protože vypadaly značně smutně, musel sem se jich ujmout. Půlitrovej hrníček s vroucím čayem je umístěn v pravé ruce a mísa s mrkvemi šikovně nainstallována mezi zmíněnou ruku a tělo mně vlastní. Levou ruku mám volnou, abych za sebou mohl spokojeně zamknout. Rozmístění itemů je navržemo tak kvalitně, že i hoši v blizzardu by pukli závistí.
Odcházim z kuchyně, zamykám. Jakýmsi zahadným způsobem se mi mísa s mrkví uvolnila a začíná padat. V ten moment zafungují moje pawoučí reflexy a s poklidem mísu chytám. Scéna jak vystřižená a z prvního filmového dílu Spidermana, kdy Peter Parker zachytí padající tác na něj padající potraviny a k tomu eště Mary Jane Watson. V ten moment ovšem zjišťuju, že ačkoliv sem nic nerozbil, podařilo se mi vylít půlku naprosto vroucího čaje na ruku. Prozatím je to čistě visuální informace, je pohoda. Asi o 3 sekundy pozdějc můj mozek dostává signály od nervových zakončení v zápěstí mé pravé ruky a začínám chcípat bolestí. Tuto situaci řeším vskutku geniálně, když se mi daří zbytek ďábelského napalmu z hrnku precizně vylít naprosto na to samé místo jako předtím. Ping se eivdentně už srovnal, protože umocněnou bolest vnímam naprosto okamžitě. Vzduchem prší čay a za doprovodu mrkví bubnujících o zeminu se přivávám i já se svým nově objeveným sopránem. Celá etuda je zakončena dvěma tóny, které připisuju dopadnuvší míse a hrnku.
Všude teče čay a povaluje se orandžová zelenina. Nepropadám ovšem panice a odbíhám rychle ke dřezu. Studenou vodou se snažím resurrectovat rudý pahýl, který býval eště donedávna mou pravou rukou. Možná si někdo z vás vzpomene, jak popáleniny zjevně řeší moje sestra (viz obrázky). Já si na to nevzpomněl a tak přicházím na scénu se svým healpackem. Beru si větší hrnec, napouštím ho ledovou vodou a nakonec do něj umístím znetvořenou končetinu. Tajnou přísadou se ovšem stávají ony zmíněné mrkve, které taktéž umístím do hrnce. Od tohoto okamžiku se pro následujících pár hodin stal onen hrnec, mým nejvěrnějším prítelem (a to i přesto, že jsem ho o mrkve připravil asi po první půlhodině; byly vynikající). Po pár hodinách jsem ruku vyňal z útrob beta-carrotenového moku a namazal jí traumaplantem, který sem našel v ledničce.
Uplynuly dva dny a pominu-li značně rudou texturu, můžu říct, že ruka je jako nová. Mrkev ftw.

ruka po dvou dnech

Na pátek sme s klukama měli domluvenej takovej menší sraz. Sestava byla značně oldskoolová - Nikola, já, Jean, pabloak a cHarron. Protože sem kluky dlouho neviděl, tak bylo pořád o čem mluvit. Akce to byla parádní a protáhla se až do ranních hodin (cca 4). Nesla se především v duchu kvalitního humoru, vzpomínek na starý dobrý časy a historek aktuálních, neméně zajímavých.

O jeden takovej bizarní humor se nám postaral klOak. Zrovna sme s Nikolou hodnotili marečkoidní klasický brejle, přesněji obroučky. Pěli sme ódy, klaněli se a vzdávali jim hold každým coulem našich těl. Vedle Honzy ovšem seděl další bRejloun - zmíněný pablo, kterej byl celej večer naboostovanej nějakym zjevně účinným materiálem. Pomyslel sem si, že bych mu moh taky nějak pochválit brejličky, aby mu to nebylo líto.

já: "Pavle, tvoje brejle sou ale taky dost dobrý..."
Oak: "No jasný, a hlavně sou fakt super ohebný!!!"

Načež si brejle z nosu sejmul a spustil svou presentaci ohebnosti. Toho už sem byl několikrát svědkem. Většinou to probíhalo tak, že si sundal okuláry a začal nožičku vychylovat do ůzných poloh. Bylo to značně přesvědčivý a působivý.
Nevím jestli to byl cíl, nebo byl snad natolik kvalitně posilněn, ale tentokrát vše probíhalo naprosto jinak. Suveréně si sundal své dioptrické brýle a udělal jediný lehounký ohyb v místě nosníku. V ten moment se precizní obroučky za pět litrů rozpůlily. Aplaus byl obrovský, stejně tak následné politování celé situace.

Pavel to vzal vzhledem k situaci (precijen si dobrovolně demonstrativně zlomil brejle, nespadly mu, nikdo mu je nerozbil, nerozsed si je atp.) až kupodivu v pohodě se slovy "Stejně sem si chtěl koupit kontaktní čočky".

rozlomený brejle na xichtě

brýle do kapsy

Je spousta věcí, situací a zmRdů, který dokážou nejednoho nasrat. Rozpálej vás do běla a probouzej ve vás beznaděj a agresi, kterou následně musíte ventilovat ve prospěch všech zúčastněných. Někdy se vám uleví, ale většinou ani to není dostatečné řešení...
Možná nabývate dojmu, že na pořadu dne bude nejmenovaný progamer z Teplic a s ním spojený mysteriózní výskyt prohlubní v tamějších zdech. Nikolivěk. Komáři.
Je léto. Deme si lehce po osmé hodině ranní na jezko, čerstvej vzdoušek a světlo jak nikdy; klasika. Náhle se vyrojí milarda těch sraček a vysávaj z nás HP rychlejc nez coollerův shaft s hastem.
To samý k večeru. Chcete pokecat venku kolem sedmý a dostáváte naloženo jak nikdy. Ošíváte se a mácháte rukama, jak xocht v legendarním klubu ponorka v kRalupech, ale je vám to howno platný. Zabijete tři plný, přiletí jich dvacet hladovejch.
Pamatuju si, že tihle srábci posraní nevytáhli paty před setměním a to ste eště museli bejt u vody/světla, aby jich tam bylo víc než dva...
Dobrá tedy. Máte o pět litrů krve méně, poplakali ste si, ste flekatý jak klauni, polovina vašeho těla je enormně zvětšena a emigrovali ste na místo, kde ste v bezpečí. Né vždy je to ovšem tak snadné...

Během posledních tří měsíců se mi podařilo dostat se do nejlepšího scénáře, ve kterém účinkují komáři.
Idlíte si IRCčko a zhruba kolem 4:34 se rozhodnete, že to je asi ten správnej čas odebrat se navštívit Freddyho Kruegera. Zhasnete a spokojeně se uložíte do postele. Ležíte a pomalu začínáte usínat. Najednou máte takovej ten svrbící pocit, že vám něco leze po ruce, která vykukuje z pod přikrývky. Poškrábete se, ale asi se vám to jen zdálo a tak se přetočíte na druhej bok a začnete znova zabírat. Je pohoda. Ovšem za krátký okamžik zase cejtíte něco na hlavě. Zatřeste s ní a nic neřešíte. Následuje zhruba půlhodinovej cyklus podobnejch událostí a pak, pak to příjde - ono magické "BzzZZzzzz bzbzbzbz BZZZZBZBZzbzzzzzzz".
Je vám to uplně jasný. Pravděpodobnost, že se k vám během noci nastěhovala parta negrů s vuvuzelama je Poděbradech opravdu minimální. Rozsvícení a zjištění, že se vám pravá ruka na třech místech zvětšila o 200% už jen komicky podbarví onu skutečnost, že ste se stali obětí největšího hmyzího zmRda na světě. To je sice všchno moc pěkný, ale co teď.
V podstatě se mi nabízejí dvě alternativy - sedět a čekat až se ta královnička příjde nabumbat a sundat ji jakýmkoliv způsobem a nebo (jako v případě mouchy) otevřít okno a doufat, že ten blbeček sebere ten svůj imbecilní xicht a odletí v nejlepším případě do baráku černocha. Těžko říct, co vám sežere víc času, takže o parádním vyspání si můžete nechat zdát (sounds good).

Zrovna včera si mě jeden zmRd povodil a hned sem šel spát asi o 2 a půl hodiny pozdějc. Bohužel jsem to vyřešil tou variantou s oknem. Před hodinou sem sundal dalších pět sráčů, co se sem infiltrovali během noci. Nejhorší je, že většinou už radší ani to okno neotvírám a stejně se sem nějak dostanou. Začínám mít dojem, že tady mám asi nějakej komáří generátor...

Závěrem pár vítězných awardů, který sem si hRdě pověsil nejen na zeď:

#1

#2

#3

#4

nc