V posledních pár dnech sem si vyslech tyfovic kvílení, že v Praze je tolik sněhu, že něm musej plavat jak ten frajer v midget fightu. Včera mě dokonce kluci informovali o 100% jistých předpovědích, že přes noc napadne hromada sněhu.
Já nevěřil. Počasí v Praze bylo určitě dáno tím, že se naše ČT kvarteto (xocht / flat / cypp a jejich otrocky přisluhující lokaj stings) dostalo do křížku se Zákopčaníkem, a ten je počastoval svojí kletbou, která se nepromíjí (tež známa jako Slunce v duši). No a o lokálních předpovědích si myslim svoje. Stručně řečeno jsou ekvivalentem čeRnochova hodnocení na čsfd.
Před chvilkou jsem vstal a ten bílej zmRd je tam. Všude. Už teď se moc těším na rozbalování dárků podrážkou, který nám zanechal kdejakej čtyřnohej píčus pod zářivě bílým přelivem. Za doprovodu praskajících končetin a vymknutých údů budem s husí kuží padat na prdel do předem rozmočeného bahnitého sněhu. Jediný teplo, kterého se nám dostane, bude z pomočení oslavující následky předešlé scény.
Zima je tu.
Související aktuality:
Pro ilustraci pár obrázků:
- 5 comments
Předevčírem sem si takle po ránu šel spokojeně udělat čay. Vše se neslo v duchu konvenčního typu přípravy pytlíkového černého čaye. Při odchodu z kuchyně sem opodál na stolku viděl mísu s mrkvema. Bylo jich tam tak 8 a protože vypadaly značně smutně, musel sem se jich ujmout. Půlitrovej hrníček s vroucím čayem je umístěn v pravé ruce a mísa s mrkvemi šikovně nainstallována mezi zmíněnou ruku a tělo mně vlastní. Levou ruku mám volnou, abych za sebou mohl spokojeně zamknout. Rozmístění itemů je navržemo tak kvalitně, že i hoši v blizzardu by pukli závistí.
Odcházim z kuchyně, zamykám. Jakýmsi zahadným způsobem se mi mísa s mrkví uvolnila a začíná padat. V ten moment zafungují moje pawoučí reflexy a s poklidem mísu chytám. Scéna jak vystřižená a z prvního filmového dílu Spidermana, kdy Peter Parker zachytí padající tác na něj padající potraviny a k tomu eště Mary Jane Watson. V ten moment ovšem zjišťuju, že ačkoliv sem nic nerozbil, podařilo se mi vylít půlku naprosto vroucího čaje na ruku. Prozatím je to čistě visuální informace, je pohoda. Asi o 3 sekundy pozdějc můj mozek dostává signály od nervových zakončení v zápěstí mé pravé ruky a začínám chcípat bolestí. Tuto situaci řeším vskutku geniálně, když se mi daří zbytek ďábelského napalmu z hrnku precizně vylít naprosto na to samé místo jako předtím. Ping se eivdentně už srovnal, protože umocněnou bolest vnímam naprosto okamžitě. Vzduchem prší čay a za doprovodu mrkví bubnujících o zeminu se přivávám i já se svým nově objeveným sopránem. Celá etuda je zakončena dvěma tóny, které připisuju dopadnuvší míse a hrnku.
Všude teče čay a povaluje se orandžová zelenina. Nepropadám ovšem panice a odbíhám rychle ke dřezu. Studenou vodou se snažím resurrectovat rudý pahýl, který býval eště donedávna mou pravou rukou. Možná si někdo z vás vzpomene, jak popáleniny zjevně řeší moje sestra (viz obrázky). Já si na to nevzpomněl a tak přicházím na scénu se svým healpackem. Beru si větší hrnec, napouštím ho ledovou vodou a nakonec do něj umístím znetvořenou končetinu. Tajnou přísadou se ovšem stávají ony zmíněné mrkve, které taktéž umístím do hrnce. Od tohoto okamžiku se pro následujících pár hodin stal onen hrnec, mým nejvěrnějším prítelem (a to i přesto, že jsem ho o mrkve připravil asi po první půlhodině; byly vynikající). Po pár hodinách jsem ruku vyňal z útrob beta-carrotenového moku a namazal jí traumaplantem, který sem našel v ledničce.
Uplynuly dva dny a pominu-li značně rudou texturu, můžu říct, že ruka je jako nová. Mrkev ftw.
Na pátek sme s klukama měli domluvenej takovej menší sraz. Sestava byla značně oldskoolová - Nikola, já, Jean, pabloak a cHarron. Protože sem kluky dlouho neviděl, tak bylo pořád o čem mluvit. Akce to byla parádní a protáhla se až do ranních hodin (cca 4). Nesla se především v duchu kvalitního humoru, vzpomínek na starý dobrý časy a historek aktuálních, neméně zajímavých.
O jeden takovej bizarní humor se nám postaral klOak. Zrovna sme s Nikolou hodnotili marečkoidní klasický brejle, přesněji obroučky. Pěli sme ódy, klaněli se a vzdávali jim hold každým coulem našich těl. Vedle Honzy ovšem seděl další bRejloun - zmíněný pablo, kterej byl celej večer naboostovanej nějakym zjevně účinným materiálem. Pomyslel sem si, že bych mu moh taky nějak pochválit brejličky, aby mu to nebylo líto.
já: "Pavle, tvoje brejle sou ale taky dost dobrý..."
Oak: "No jasný, a hlavně sou fakt super ohebný!!!"
Načež si brejle z nosu sejmul a spustil svou presentaci ohebnosti. Toho už sem byl několikrát svědkem. Většinou to probíhalo tak, že si sundal okuláry a začal nožičku vychylovat do ůzných poloh. Bylo to značně přesvědčivý a působivý.
Nevím jestli to byl cíl, nebo byl snad natolik kvalitně posilněn, ale tentokrát vše probíhalo naprosto jinak. Suveréně si sundal své dioptrické brýle a udělal jediný lehounký ohyb v místě nosníku. V ten moment se precizní obroučky za pět litrů rozpůlily. Aplaus byl obrovský, stejně tak následné politování celé situace.
Pavel to vzal vzhledem k situaci (precijen si dobrovolně demonstrativně zlomil brejle, nespadly mu, nikdo mu je nerozbil, nerozsed si je atp.) až kupodivu v pohodě se slovy "Stejně sem si chtěl koupit kontaktní čočky".
Je spousta věcí, situací a zmRdů, který dokážou nejednoho nasrat. Rozpálej vás do běla a probouzej ve vás beznaděj a agresi, kterou následně musíte ventilovat ve prospěch všech zúčastněných. Někdy se vám uleví, ale většinou ani to není dostatečné řešení...
Možná nabývate dojmu, že na pořadu dne bude nejmenovaný progamer z Teplic a s ním spojený mysteriózní výskyt prohlubní v tamějších zdech. Nikolivěk. Komáři.
Je léto. Deme si lehce po osmé hodině ranní na jezko, čerstvej vzdoušek a světlo jak nikdy; klasika. Náhle se vyrojí milarda těch sraček a vysávaj z nás HP rychlejc nez coollerův shaft s hastem.
To samý k večeru. Chcete pokecat venku kolem sedmý a dostáváte naloženo jak nikdy. Ošíváte se a mácháte rukama, jak xocht v legendarním klubu ponorka v kRalupech, ale je vám to howno platný. Zabijete tři plný, přiletí jich dvacet hladovejch.
Pamatuju si, že tihle srábci posraní nevytáhli paty před setměním a to ste eště museli bejt u vody/světla, aby jich tam bylo víc než dva...
Dobrá tedy. Máte o pět litrů krve méně, poplakali ste si, ste flekatý jak klauni, polovina vašeho těla je enormně zvětšena a emigrovali ste na místo, kde ste v bezpečí. Né vždy je to ovšem tak snadné...
Během posledních tří měsíců se mi podařilo dostat se do nejlepšího scénáře, ve kterém účinkují komáři.
Idlíte si IRCčko a zhruba kolem 4:34 se rozhodnete, že to je asi ten správnej čas odebrat se navštívit Freddyho Kruegera. Zhasnete a spokojeně se uložíte do postele. Ležíte a pomalu začínáte usínat. Najednou máte takovej ten svrbící pocit, že vám něco leze po ruce, která vykukuje z pod přikrývky. Poškrábete se, ale asi se vám to jen zdálo a tak se přetočíte na druhej bok a začnete znova zabírat. Je pohoda. Ovšem za krátký okamžik zase cejtíte něco na hlavě. Zatřeste s ní a nic neřešíte. Následuje zhruba půlhodinovej cyklus podobnejch událostí a pak, pak to příjde - ono magické "BzzZZzzzz bzbzbzbz BZZZZBZBZzbzzzzzzz".
Je vám to uplně jasný. Pravděpodobnost, že se k vám během noci nastěhovala parta negrů s vuvuzelama je Poděbradech opravdu minimální. Rozsvícení a zjištění, že se vám pravá ruka na třech místech zvětšila o 200% už jen komicky podbarví onu skutečnost, že ste se stali obětí největšího hmyzího zmRda na světě. To je sice všchno moc pěkný, ale co teď.
V podstatě se mi nabízejí dvě alternativy - sedět a čekat až se ta královnička příjde nabumbat a sundat ji jakýmkoliv způsobem a nebo (jako v případě mouchy) otevřít okno a doufat, že ten blbeček sebere ten svůj imbecilní xicht a odletí v nejlepším případě do baráku černocha. Těžko říct, co vám sežere víc času, takže o parádním vyspání si můžete nechat zdát (sounds good).
Zrovna včera si mě jeden zmRd povodil a hned sem šel spát asi o 2 a půl hodiny pozdějc. Bohužel jsem to vyřešil tou variantou s oknem. Před hodinou sem sundal dalších pět sráčů, co se sem infiltrovali během noci. Nejhorší je, že většinou už radší ani to okno neotvírám a stejně se sem nějak dostanou. Začínám mít dojem, že tady mám asi nějakej komáří generátor...
Závěrem pár vítězných awardů, který sem si hRdě pověsil nejen na zeď:
PS: Nejlepší je, že během psaní týhle newsky o zasranejch komárech ke mně zrovna jeden přilít. To je neuvěřitelnej paradox. Skoro jako kdybych psal o jisté menšině v ČR a najednou mi zmizel komp.
Nic než [TA], smRt komárům.
Před pár minutama mě plínič upozornil, že v hawrexově multiherním a multikulturním šapitó není něco v pořádku.
Co na to říct? Imo jeden z mnoha miliónů bReků, smRků a whinů jedné "české herní celebrity". Soudím, že je to jen otázka času, než se tam opět navrátí vrchní klaunijé a rozjede si znova svojí typickou estrádu, jen červený nosánek bude patřičně ozdoben moučným přelivem.
Musím přiznat, že mi na xichtě vykvetl úsměv. Takovej ten klasicky upřímnej, od srdce. Přirovnal bych ho k úsměvu, který se vám automaticky vygeneruje na hlavě, když vás černoch krmí stórkou, proč vám nevzal telefon, 3 dny se před váma pečlivě schovával a maskoval se líp než veterán z vietnamu.
Přestože je na doméně umístěn velký nápis "THE END" a obsahově stránka utrpěla (spíše k lepšímu), to co tam vidím já zůstává při starém. Je to jen jeden z miliardy důkazů, že přes všechny ty parodie a pokusy nést se "českou quake scénou" v rytmu "sami sobě, my pro nás, kdo chce může přiložit ruku k dílu" to je a byla vždycky jedna prachsprostá a nepovedená One_Man_Show pod taktovkou vyfetovanýho podivína, kterej chtěl ovládnout svět a doufal, že je vskutku vizionář.
Nechápejte mě špatně. Aplauduju, jen ne tak sběsile nahlas jako vy a už vůbec ne ve stoje.
UPDATE: Po dvanáctý se mi úspěšně podařilo vstát a co to nevidí oko mé modravé. Na výše zmíněné sajtě už máme zase jiné oznámení, které jen potvrzuje má slova. Pár hawrixových servilních lokajů, posluhovačů a patolízalů má na věc patrně jiný názor než korunovaný. Kolem třetí hodiny odpoledne už je zase všechno při starém. Předpokládám, že se jako obvykle bude všechno bagatelizovat, bude snaha dělat, že se vlastně nic nestalo aka "What a big deal?".
Od prvního okamžiku, co můj pohled spočinul na kvalitním 24kovym panelu s neméně kvalitním blogem, se mi zdálo, že už to není to pravý ořechový. Hlavní tělo blogu připomínalo xatovu siluetu, stojící uprostřed dveří, které šiřkou plní zcela standardní evropské normy. Nechuť psát do nudle ruku v ruce s balastoidním pakódem, kterej byl jak z pera legieho c++ slabikáře pro prvňačky rakouských hitlerjugend, byly ten správnej a jedinej impulz něco změnit.
Vzpomínam si na tu památnou neděli, jako by to bylo dnes. Psal se rok 2010, venku možná eště padal sníh, kalendář ukazoval 13. června. Bylo to sychravé odpoledne napěchovaný takovym tim vlezlym idlem a každej pohled na zaplý mirc vás vyčerpává, jak kdyby ste tohle hřiště hráli poprvé. Snažíte se před nim schovat do browseru a přestože checkujete jen ty tři věčně stejný posraný sajty, podařilo se vám vyprodukovat 2256 tabů, který neustojí žádnej browser. Žádnej kvalitní browser. Firefox. V ten moment se čas zastavil.
No a tak poslední tejden v červenci sem se už spokojeně mazlil ve vylepšenym malování od edoubí s tím, na co teď nejeden z vás čumí. Hlavní cíle mise bylo zlepšení čitelnosti a zkvalitnění kódu nejen kvůli indexaci. Naneštěstí mě koncem července vyrušil čeRnoch s N900 (o tý až někdy pozdějc), takže se update trošku protáhnul. Zbejvá tweaknout obrázky v novinkách a videa (ty sem zatim odstranil; bbl).
Každopádně sajta už je schopná produkce. Oslavujme.
Nednávno mě náš velelucker STiNGS infromoval, že se mu podařilo vyhrát v nějaký pofidérní básničkářský soutěži key na StarCraft 2 betu. Protože sem línej něco psát, ale nechtěl sem vás připravit o tehle dozajista parádní příběh, předávám tedy slovo právě jemu:
"Poslední dobou nemám na quaky ani pomyšlení a tak jsem se poohlížel kde jinde bych mohl zužitkovat svůj progamerský talent (ha,ha).
Osud tomu chtěl a zrovna vyšla beta staru dvojky, která je ale bohužel uzavřená. Existuje sice crack, se kterým je možné hrát offline, ale boti dělaj pořád totéž a není problém je po pár hrách vždycky porazit. Proti lidem si zahrajou jen šťastlivci, kterým blizzard pošle key, pro což je nutné se zaregistrovat na battlenetu a mít ke svému účtu přiřazenou aspoň jednu blizzardí hru. To sice mám, ale kde nic tu nic. Tak jsem se poohlédl jestli někde neni nějaká soutěž nebo tak něco.
Google mě zavedl na sajtu starcraftcz.com, kde shodou okolností probíhala vědomostní soutěž ze světa starcraftu o 10 beta keyů. Odpovědi jsem s trochou hledání vyplnil a teď perlička - poslední úkol testu bylo vytvořit krátkou básničku na téma starcraft. Zapojil jsem tedy básnické střevo a zplodil následující poem:
Nekonečný prostor vesmír je
leč klidu se v něm nedojde
Tři rasy, nekonečný boj
i neutrální povstanou
Protoss, Zerg nebo člověk
každý z nich si již povzdech´
Kdy už skončí naše mise?
Což vítězství neblíží se?
Avšak zbraně dále hřmí
bez naděje na příměří
Jak se později ukázalo, do soutěže se přihlásilo 91 lidí, z toho 53 mělo správně odpovědi. Z těchto 53 vybrali admini webu 25 s nejlepší básní. JÁ byl mezi nimi. Dále rozhodoval pan random.org, kterej určil, že jsem se stal jedním ze šťastlivců, kterým v další vlně blizzard key skutečně poslal což se zhruba po deseti dnech stalo. Nashle za tejden.
The End" [1]
Pro neznalé bych jenom připomněl, že mezi stsovy luck-highlighty patřej parádičky jako výhra ATI Radeonu 9800 na invexu 2k3.
[1] STiNGS, Praha. 5. dubna 2010. cit. [2010-04-15]
Zrovna sem si chtěl dát stream G Data cupu v nebývale kvalitním fpsku ql a jaké překvapení na mě nečekalo. Kdo by to byl řek, že se někdy dožijeme něčeho podobného. Ale pravda, přecijen se nám blíží 10tileté výročí, takže se není čemu divit.
Nějak sem vám zapomněl oznámit, že máme nového spoluidlera na doméně stfu.cz. Na adrese http://wolfie.stfu.cz naleznete sajtičku/blog všem dobře známého intoše ptaaha (aka phat3r). Pro ty co ho neznají - je to student VUT FIT (jako klOak a vobřik), quake3 stříleč a jak by řek on sám tea addict. Na sajtě najdete kromě hRomady kvalitního kódu nejvyšší jakosti (C) i nějakej ten vtípek nebo fotku kocoura .))
Další skutečností o kterou se s vámi podělím je, že sem si regnul třetí doménu druhé úrovně. Ale ne ledajakou, tentokráte se jedná opravdu o skvost ze slovinské kuchyně - http://naser.si. . Co si tam pojedu za služby je zatím ve hvězdách, nicméně pokud chcete mail/jabber ve tvaru *nick*@naser.si, případně doménu třetí úrovně neváhejte mě kontaktovat a já si to promyslím; možná :P
Touhle dobou sem se moh povalovat v Anglii, chlastat nechutný a drahý pivo s hochy z trpaslíka, vysmívat se Rowlingový za ty posraný poslední 4 strany pottera, oddávat se nezřízeným kotrmelcům na trávníku před buckinghamskym palácem, hrát si s Atkinsonem na blbečka a v neposlední řadě vesele močit na kolemjdoucí z big benu.
Ale čeRnoch řekl: "NE".