Shut The Fuck Up

the blog full of idle...
05. 08. 2008

Tak sem to už nevydržel a zaregistroval sem si další 1337 doménu. Poklekněte a pohleďte - quake3.cz.
Jak vidíte zatím tam toho, pominu-li konečně vkusně využité quake4 logo, moc nenajdete. Mám ale s doménou už jisté plány, nicméně se právě nacházim ve fázi lehkého vytížení bakalářskou prací, zkouškama a v podstatě už skoro i státnicema, takže v blízký době bych od toho moc neočekával. Předem se distancuju od diskuse nad tématem jakékoliv konkurence pouťových blogů na variace - česká quake scéna, sme imbecilů éra - infikovaných kdejakou verbeží a špínou, nejen v komentářích.
Jinak od wocise sem se dozvěděl, že kdysi dávno jí měl zaregistrovanou on sám. Pak jí měl snad zas někdo jinej a nyní se navrací zase do správných rukou.
Stay tuned.



21. 07. 2008

Už před časem sem se bavil se svejma novejma skvělejma, moudrejma a pohlednejma kamarádkama z Vaškovy oslavy - Anet a Veronikou. Dozvěděl sem se, že o vejkendu, nepřijedou, protože maj jet hlídat barák tetě do Blatný (kousek od Písku). Když sme pak s Václavem byli v hospodě, začal sem si ho vodit tím, že by tam měl přijet, protože holky řikaly, že jim tam budou chybět chlapi. Jaké bylo moje překvapení, když se stavil někdy asi ve čtvrtek s tím, že prej jako jedem do Blatný. Předpokládám, že všichni moc dobře víte, jak moc líný a zvepřelý prase sem, takže moji reakci na tohle sdělení nemusím nijak zvlášť popisovat.
Je sobota (před tejdnem), a moje icq je plný spamu od Verči a brutálních výhružek od dominy jménem Anet. Snažím se vykrucovat co to de, ale přesto sem této úderné dvojce nakonec podleh. Musím se přiznat, že rozhodujícím argumentem bylo naložené kuřecí maso by Veru. Sestra, která se chystá taky na ňákej vejlet s přítelem, celej den stresuje, že nestíhá. Děsně se jí posmívám a o to víc se líně rozvaluju u tv a krmim se vším co je po ruce, když v tom se kolem čtvrtý stavuje Václav a já zjištuju, že teď tak trošku nestíhám já. Během 15ti minut pořešim klasiky typu vyměšování, sprcha, sbalení se a už lezu do auta, kde je asi 17°C, protože Václav je milovník klimatizace za každého počasí.
Vyrážíme zajížďkou ke kruháčí a pak směr Praha. V průběhu cesty zjišťuju, že Vašek zná jen cestu na jižní spojku a dál netuší. Automaticky po něm chci autoatlas. Dělá, že neví o čem to mluvim. Po menším rozhovoru se dozvídám, že pojedem podle gpsky, která je značně imaginární. Naštěstí od Veru vím, že je to směrem na Písek. Cestou už nás zase nahání Anet, kterou cíleně stresujeme a mystifikujeme tím, že sme pořád eště u Vaška a řešíme nějaký fotky. Uběhne půl hoďky a Vaškovi přijde smska od Anet. Asi hodinu se mě Václav ptá, co sou to "kasičky". Řikám mu, že nemám ponětí. Když dem nakoupit a Vašek se mě už asi po 100tý ptá co to je, beru mu mobil a přečtu si onu zprávu. Samozřejmě to bylo "kašičky", což je v podstatě cílenej útok na mojí stravu. Jak cesta běží dostáváme instrukce typu nakupte klobásky na grilovaní a ananasový juice. Těsně před Pískem Vašek vystupuje u nějakýho noname obchůdku a od chlápka zjišťujě, kde přesně uhnout. Mimo to se mu taky chlápek pokouší prodat nejvíc neznačkovej low juice asi za páďo. Srát na juice i na chlápka vydáváme se směr Blatná.
Cestou se eště poctivě stavujem v lokálním Lidlu, aby sme nakoupili ony ingredience. Hned po vchodu do supermarketu na nás kouká ananasový juice. Pohoda. Padne pár laciných fórků ohledně toho, že to tam na nás nastražila Anetka a už se šinem dál. Beru piškoty, racio chlebíčky a marně se snažím najít ovesné vločky. V tom se otočím a jaké je mé překvapení, když vidim holky, jak si pěkně nerušeně nakupujou. Počkam až přídou ke mě a řikam "čau ne?!". K mému údivu Anetka rychle zahýbá za regál, skrz kterej mě následně sleduje. S wtf v očích koukam na Veroniku, z který taky nevypadlo snad ani slovo. Je ticho, nemám tušní co se děje. Přichází Vašek s vločkama, odezva od děvčat je však stále značně utlumena. Pořád nechápu co se děje. Dem teda k pokladně, směnit papírky za jídlo. Holky bez řečí mízí v autě a záhadně si jedou nakoupit do přilehlýho penny.
Vašek začíná bejt značně nasranej, snažim se ho uklidnit. Nadhodím, že by bylo fér je bloknout autem a odejít. Vašek neváhá ani minutu. Zaparkuje za nima a se slovy "du se vychcat" opouští vozidlo a mizí za roh penny. Du se teda projít do deště a nadýchat čerstvého vzduchu. V tom se vracej holky a kupodivu z našeho freestyle parkovaní nejsou nadšené. Koukaj na mě a častují mě svým nevybíravým slovníkem. Co já s tím. Kouknu kousek od nich za roh, kde stojí vašek a pomáhá dešti zalejvat budouvu penny. Vracíme se do auta a vydáváme se za holkama.
Po pár minutách dorazíme k pěknému baráčku. Vystupujem. Beru věci a následuju holky ke vchodu. Ptám se co to jako má bejt za lol. Anet mi skoro ukousne ruku a je na mě zlá. Mimoto se dozvídám, že soused je radioamatér a proto má na zahradě asi 10ti metrovou anténu, díky které ruší veškerou komunikaci v radiu desítek metrů. Zouváme se u vchodu a následujem holky do prvního patra. Cestou potkáme prapodivného tvora. Podle mě je to kříženec kočky a prachovky, jmenuje se Mikeš. Vstupujem do kuchyně, kde nechávám své věci a házím do ledničky nízkotučné tvarohy. Poté se přesouváme do obýváku, v jehož levém rohu se náchází akvárko se želvou, která začíná bejt značně agresivní, kdykoliv se k ní někdo přiblíží. Těžko uvěřit, že z tohohle vznily mírumilovné ninja želvy, vždy hající dobro. Usedám na pohodlný gauč a otvírám si piškoty. Po tříhodinové cestě docela bodly. Mezitim sleduju okolí a jsem značně zneklidněn z barevných stěn na nichž se nácházejí tři obrázky prapodivných mutací zeber. Následně nacházím prapodivný masážní přístroj a testuju ho na své noze. Je boží. Holky nám ukazují jak maj nafetlou salsu z nějakýho prapodivnýho instruktážního dvdčka, jež ve mě budí značnou nedůvěru a úzkost. De jim to moc pěkně. Jen tak mimoděk se zmíním, že Vašek salsu ovládá a hned si v následujících momentech vychutnávám šikanu Václava v podobě tance, který evidentně neviděl ani z vlaku. Po tanečcích se dou všichni pokoušet o nějaká tríčky na domácí hrazdu, upevněnou ve futrech dveří. Líně je sleduju, žeru si svoje piškotky, chrochám si a možná bych i spal. To by mě ovšem Anet nesměla nutit ať se du předvíst na hrazdu. Nejen její argumenty sou opravdu ostré a tak tam radši du. Prej mám udělat 10 shybů, že si to jako chce natočit. Chytám se hrazdy a udělám 2 shyby, když jsem hlasitě přerušen, že kameramanka nestíhá. Po pár sekundách klapka oznamuje, že můžu jet a tak vystřihnu klasických 10 shybů a du se dál válet s piškoty. Následně provede Anet 10 disabled schybů v podobě jakéhosi skákání na prapodivné věci, kterou jsem později pojmenoval "Vaškova stolice". Nakonec se i  Vašek pokouší vykouzlit něco na zmíněné hrazdě, ovšem doplácí na flákání posilovny, jež se pokouší v posledním měsíci rozjet.
Po pár minutách válení je rozhodnuto, že se de ven grilovat. Míjíme prapodivnou dílnu plnou provazů, laků a sem si jist, že i nějaká ta dutka, případně bičík by se tam našel. Po menší diskusi s Vaškem, k čemu tam asi používají ten svěrák a zmíněné daemon toolz radši odpochodujem na zahradu a doufáme, že tato otázka zůstane navždy nezodpovězena. Pln energie se vrhám na nejbližší židli a rozjíždím krutej, ba až přímo přínej idle. Vašek má mezitím za úkol udělat z polen třísky. Vidím Václava se sekerou v ruce, je mi blbě. Holky mezitím blbnou se psem, usínám. Přichází Václav s třískama a kupodivu má všechny prsty. Děvčasta přináší hromadu žrádla a hlavně naložené kuřecí plátky. Po otázce v čem, se od Veru dozvídám, že tam naházela 8 druhů koření. Vašek se pokouší rozdělat oheň, což se mu nejen k mému údivu jakousi shodou náhod a okolností podaří. Správu ohně a uhlíků přebírá Anet a začíná se grilovat kuřecí masíčko a klobásy. Padne pár nemístnejch fórku na moje rýžové racio chlebíčky a už se pouštíme do jídla. Kuřecí je vynikající. Všichni záhadně jedí klobásky. Nevadí, aspoň zbyde víc kuřecího pro šéfa. Anet zrovna obrací kuřecí, když jí jeden plátek padne do ohně. Říkam jí ať ho vyndá z popela, že to bude ok. Samozřejmě jí nenapadlo nic lepšího než ho nabrat zahradníckou lopatkou. Můžu vám ale říct, že i přes tyhle operace ve výsledku chutnal naprosto stejně jako ty ostatní :P.
Dojedeno, odnešeno, válíme se nahoře a trávíme. Anet si stěžuje na bolest u srdíčka. Postupem večera se dopracuji k teorii, že je to způsobeno včerejším obědem, kterej prý dosahoval takřka nebeských kvalit. Asi po hoďce se dem projít ven. Cestou si na mě začíná Anet vybíjet svojí energii, kterou nějakym mě záhadnym způsobem někde získala. Nejdřív mě s Václavem děsnym tríčkem navedou do kaluže, v níz mi následně mízí noha až po koleno a o pár minut pozdějc mě přes zmíněné zdravotní problémy hecuje závod v běhu. Přestože jí oznamuju, že mám problémy i s chůzí, nenechá se odradit. Říkám si tedy ok, ať se proběhne. Bez úmyslu pohnout se v následujících sekundách se na oko připravuju na startovní čáru. Davy šílí. Je zahájen odpočet po němž switchu na rychlost důchodce na poště a belham se pěkně pomalinku na jistotku k zmíněné lampě. Anetka běží tak rychle, že si ani neuvědomí, že je sama. Doběhne celá uřícená a vítězoslavně se otočí. Pomalinku dojdu k lampě a předávám jí své gratulace. Slovo nadšení, rozhodně není na místě. Zloba a nenávist jsou rozhodně blíž. Vydáváme se směrem do centra k zámku. Cestou vzníkají hromady fotek a řeší se kde co. Dorazíme na místo, kde probíhá jakýsi festival nevalné kvality. Holky si zatančí, vyslechnem si nějakou stórku od Veru, na kterou si nemůžu zaboha vzpomenout a odebíráme se směrem nevimkam. Dorazíme ke hřbitovu. Sme svědky prapodivné přírodní anomálie. Ačkoliv je před hřbitovem pěkně, po průchodu branou na jeho pozemek zjišťujeme, že tam prší. Anetka se chce vyfotit u nějaký věže a de ke zdi. Náhle zjistí, že tam někdo lěží a děsně se lekne. Vyděšená mě obejme. Říkam jí, že to je jen ňákej homeless ať je v klidu. Vydáváme se pomalinku na zpáteční cestu k domovu. Veronika se vždycky někde zastaví s deštníkem a jakože děsně nenápadně stojí a vůbec nečeka až si uvědomíme, že chce jako vyfotit. Ani Anetka nezůstává pozadu a fotí se u nějakýho sloupu. Všude je hromada nejmenších ukazatelů na světě, jež nám sdělují jaké vesnice sou poblíž. Popojdem pár metrů a paradoxně objevujem ukazatel asi 6x větší než ty původní, který ukazuje jakým směrem je wc. Zajímavé priority.
Dorazíme dom a Veru vyrábí piňa coladu. Každej si pochvaluje její chuť jen já přemítám nad degustací defaultní chuti neperlivé vody. Z ničeho nic padne řeč na tu prapodivnou hru, jež dostal Václav od holek k narozeninám. Jaká to náhoda, že jí má zrovna Vašek v autě. Dem pro ní. Už při návratu holky vyžadují, abych jim ukázal bříško. Řikám, že až v jednu a odebíráme se k pařbě v podobě již zmíněné deskové hry. Hra se pomalu rozjíždí a padají mi samé šestky. Není tedy divu že se v úkolové části nacházím jako první. Anetka ovšem zvolila přesně opačnou strategii a prvních 20 minut provádí pečlivý camp v domečku bez viditelné šance pohodnout se ve hře. Padne pár pus, Vašek nám nakreslí svoji představu ženy, která až nápadně připomíná frankenstaina, upgradenutýho značnou dávkou silikonu. Popravdě mě hra docela zklamala. Úkoly typu udělěj pár kliků, přečti si prapodvinej rádoby osud a podobný píčoviny byly fakt nejhorší. Vrcholem byl úkol udělat slona. Postupem času si na něj stoupnula jak Anet tak Vašek. Směju se jim ponejvíc avšak v následujícím kole se stávám také objetí tohoto dementního políčka a už se škrtím rukam taky. Kolem druhý nás naštěstí Veronika rozdrtí a rozhodnem se, že i přes protesty Anet nebudem pokračovat. Holky si vzpomenou, že chtěly vidět to břicho a Anet už klasicky začíná být značně agresivní a zlá. Co se dá dělat. Řikám jí ale, že chci taky vidět její bříško. Slovo dalo slovo a už se vytahujou trička. Kromě toho, že mi holky řekly, že mám fakt hnusný bříško :( k tomu není snad třeba nic dodávat, ostatně na fotkách můžete zchecknout sami.
Krátce po druhý, začínáme pařit kvarteto za doprovodu filmu "Příběh žraloka". Hned v prvním kole začínam krutě respawnovat, holky netuší. Postupem času zjišťujem, že sme neuvěřitelně dementní, jelikož nikdo neví, co po něm chtěl enemy v předchozím kole. Po pár hrách nás to omrzí a tak se de jen tak bezvládně idlit k tv. Film končí de se spát. Vašek vytuh už nějak v průběhu filmu na gauči a tak na mě zbejvá prapodivná mutace gauče a křesla. Evidentně je to malý i pro člověka tak nízkého vzrůstu jako jsem já a tak se odebírám na zem. Anetka mi říká, že to není zrovna nejlepší nápad. Samozřejmě jí odbydu nějakou dementní quotou a ulehám na zem, přikryt dekou. Holky dou na kutě vedle na kvalitní postýlky. Eště tak 20 minut posloucháme lol stórky od vedle, když v tom nás vyrushujou holky, že budou spát taky v obýváku. Vašek, který otevřel okno, aby mu prej nebyla zima, neváhá ani sekundu a rychle se přesouvá vedle na postýlky. Doplácim na lenost mě vlastní a kempim si dál podlahu, přestože je po Vaškovi volný gaučík. Holky nějak prapodivně usnuly a já se klasicky převaluju asi hodinu a půl než se mi podaří zabrat.
Probouzím se díky otevřenému oknu a chladné zemi značně zneklidněn. Mrknu na videorekordér a ten mi oznamuje, že je sedm hodin. To ve mě v kombinaci s tím, že sme šli spát +- v 5, budí čistou nenávist a šílenství. Du se dál pokoušet vykouzlit spánek, ale o tuhle schopnost sem přišel už před lety a tak se jen marně povaluju na zemi. Zmocňuje se mě bezmoc. Kolem půl devátý zjišťuju, že i Veru už je vzůhuru, nicméně se dál pokouším hybernovat a načerpávat energii. V devět razim na záchod a když se vracím, už je vzhůru i Anet a diví se, že sme ji nevzbudili. Mám docela dost a tak se někam povalim. Později se odebírám do koupelny a podstupuju kvalitní sprchu, která mi přidá trošku životní energie. Vracím se do kuchyně, abych si od Anet poslech, že jsem značně podvýživen. Zaskočen touto desinformací beru triko, misku s ovesnejma vločkama, kterou následně zalejvám mlíkem a razim mezi ostatní ke stolu. Vyslechnem si roztomilej telefonát Anetky s její mamčou a už se du válet zase někam na pohovku. Velikou radost mi způsobí nález včerejšího pytlíku piškotů. Holky sou prapodivně naboostovaný neznámým powerupem a uklízej co se dá. Evidentně to je haste.
Kolem 12tý nasedáme do vaškovy limuzíny v červeném provedení a vyrážíme směr domů. Usedám na sedadlo smrti a pouštím se do krutého koma za doprovodu hitů v podobě nového alba linkin parku, o jehož kvalitách bych se nerad šíříl. Z ničeho nic zastavujem snad u Veru doma a holky dou něco pošéfit. Po chvíli se vracejí s půlmetrovou okurkou. Všem je všechno jasný, netřeba nic dodávat. Odebírám se dál do stavu nevědomí a jedem směr Praha. Holky se fotí, natáčí videa, vznikají prapodivné teorie hodné takřka mého autorství co se zvrhlosti týče. Za zmínku rozhodně stojí Anetky hrubě fekální stórka o stavbě Karlova mostu, nicméně na týhle sajtě je prostor jen pro slušné přiběhy, takže bohužel. V Praze se loučíme s holkama a vydáváme se směr Poděbrady. Opouštím režim IDLE a analyzujem s Václavem proběhnuvší akci. Shodujem se na tom, že to byl slušnej úlet a Vašek dodává svoji nejvíc homoseXuálni quotu, kterou sem od něj za vejkend slyšel snad tisíckrát - "ale bylo to na Bohouška". Pokaždé když to pronese, budí to ve mě značnou dávku agrese řezanou nenávistí. Kolem půl třetí dorazíme do Poděbrad, loučíme se a já se du konečně vyspat.

Závěrečná bilance akce:

+ Výborný kuřecí prsa.
+ Super holky.
+ Hyperaktivita holek, pořád něco podnikat.
+ Parádní baráček se zahradou jen pro nás.
+ Plná lednička.
+ Sprcha.
+ Mikeš.
+ Vynikající procházka po okolí.
+ Stórky a všudypřítomná zábava.
+ Anet má stejně suchý ruce jako já!

- Prapodivná desková hra opravdu zklamala.
- Komentáře k mé postavě :(
- Počasí.
- Děsně studená zem.
- Spánek ani ne 3 hodiny.
- "Je to na bohouška."
- Největší dálka.



16. 07. 2008

Tak sem zase trošku potweakoval sajty. Jak správně očekáváte RSS pro nejlínější prasata všech světů to opravdu není. Už je tomu nějakej ten pátek co sem přestyloval commenty do poněkud lidštější podoby.
Dneska sem poladil galerii u newsek - tu si zatím můžete vyzkoušet u jen předchozí newsky, časem to samozřejmě předělám všude. V tomto případě jsem sáhnul vyjímečně už po hotovém řešení a to se nazývá slimbox, což je jakási lite odnož projektu lightbox. V podstatě se jedná o javascriptovej framework mootools a za jeho pomocí pár jednoduchejma scriptama vytvořená galerie. Normálně přilinkujete tyhle 2 javascriptový soubory, css a už si jedete. Pokud by někoho zajímalo víc tak mrkněte sem.
Poslední z řad tweaků, jimiž vás dnes počastuji, je přidání odkazu na horní banner. Už několik lidí a legie mi řikali, že by to docela uvítali takže voalá.



12. 07. 2008

Sice v posledních dnech zrovna nepadají teplotní rekordy, ale i tak sem se rozhod, že vás pěkně schladím.
Těsně před koncem roku, mě černoch poctil svojí klasickou neohlášenou random-návštěvou. Po pár gestech nenávisti sem se oblík do zimy a šel ven. Sotva sme ušli pár metrů, potkáváme Jířího jedoucího značně kolmo. Padlo pár slov a už zvoníme u Rodriga, bydlícího opodál. Tvoru, který vylez ze vstupních dveří se na obličeji rýsuje nadšení v podobě rodrigova defaultního úsměvu táhnoucího se od ucha k uchu, jež dává tušit kvalitní opici po včerejšku.
Když už sme se tak pěkně sešli a venku je tak příjemně, rozhodujem se protáhnout zlenivělá těla sešlá stářím (nečinností, disfunkcí a kouřením - černoch) v podobě menší procházky po okolí. Zprvu směřujeme ke squashi, protože Jíří si tam potřebuje něco vyřídít. Už nevim koho napadlo, že se vydáme na jezero - nicméně to byl dost dobrej nápad, takže předpokládám že mě.
Rád bych popsal, jak se brodíme pokolena ve sněhu, koulujem se, ničíme směšně vypadající sněhuláky před očima jejich mladých stvořitelů a procházíme krajinkou, jak vystřiženou z mrazíka. Bohužel sníh nikde a jediný čím se nám daří identifikovat roční období je polozamrzlý labe a zima jak v prdeli. Černoch se pokouší o nějaký fórky u Labe, smějem se mu. Přecházíme lávku, míjíme elektrárnu, přícházíme k jedničce.
S údivem zjišťujem, že jezero je kompleně zamrzlý. U břehu se povaluje pár ubožáků, hrajících hokej nebo bezpředmětně bruslících. Na zamrzlý povrch jezera vstupujou 4 vysokoškoláci připomínající elitu z nadace duha. Ano sme to my. Vydáváme se k ostrůvku za doprovodu prapodivných pádů, které bych rozhodně nepřipisoval na účet jen značkně kluzkému povrchu. Dokloužem se až k ostrůvku, kde kromě 2cm široký praskliny táhnoucí se napříč celého jezera, nalézáme také zamrzlý kámen. Nevim kdo měl ten imbecilní nápad (já teda rozhodně ne) stoupnout si ve 4ech lidech k tomu kameni a vyfotit se.
Pomineme-li docela slušnej tlak, kterej působí cca 330kg přes tak malou plochu jako je lidské chodidlo na tak malém místě, porušený povrch ledu polozamrzlým kamenem v něm už pomíjet asi nelze. Tak přesně tohle nám asi chtěla dát najevo prasklina, která se pod náma bleskurychle oběvila. S největším fearem a s černochovým ženským řevem v uších sme se radši zase pěkně rozestoupili. Tomu to ovšem evidentně bylo málo a jal se lámat zamrzlé stromy čouhající skrz led u ostrůvku. Tady mě opravdu mrzí, že sestřin foťák nemá tu schopnost zaznamenávat u videí i zvuk (= nemá mikrofon), protože po tom co černoch úspěšně tu větev ulomil, se přes celý jezero pod ledem ozvalo neuvěřitelný praskání ledu. Znělo to fakt neuvěřitělně přísně, jak z nějakýho traileru. Po pár vkusných poznámkách na jeho učet nás počastoval pár kusy ledu.
Postupem času sme se propracovali přes celou jedničku až ke dvojce. Díky spoustě težkých kamenů a cihel ležících opodál z težby sme si konečně na ledu mohli vybít své emoce. Jak uspokojující. V následující asi hodině se nám úspěšně daří demolovat led, neuvěřitělně si to užíváme. Jiří si po jedný černochově akci s megakamenem odnáší relikvii v podobě kusu ledu ze dvojky. Má s ní velké plány, jež nám bohudík odmítá sdělit. Ještě si vyběhnem na kopeček z vytěžených oblázků a už se vydáváme na zpáteční cetu, kterou si zpříjemňujem vynikajícím fotbálkem s oblázkem po ledu.
U zamrzlých konstrukcí z klouzaček nám černoch s Jiřím předvedou bezchybnou spanělou jízdu na ledě, která baví všechny v radiu 500 metrů. Odměnou jim kromě pár modřin je i nekončící smích mísící se s potleskem. Vyrážíme dom.

PS: Kromě fotek sem se rozhod sestříhat takový krátký videíčko, aby ste mohli i vy vychutnat tu skvělou pohodu z jezera. :P



23. 06. 2008

Už od minulých prázdnin sem si musel několikrát vyslechnout, různé báje, pověsti a legendy ohledně Vaškovejch narozenin, obzvláště hodně se mluvilo o černochovi, jehož grilované brambory prý svojí chutí budí posvátný respekt. Rok utek jako voda a už byla na programu další oslava. Začlo to už tak před měsícem, kdy už bylo jasný, že bude mít Václav 20 - 22.6. volnej barák, jelikož rodiče odjíždej do pryč. Sám hostitel přicházel s quotama, jakože tam má mít objednanou nějakou kurvu a podobně (kdo nezná Václavovy bordelový storky nepochopí). Já jsem se dostavit původně neměl, protože brzo ráno v sobotu se má konat finále UG Q3 ligy v brně. Naštěstí jsem si zavčas uvědomil o jakou parodii se jedná a na brno se náležitě vysral.
Odpoledne se stavil Václav, aby sme se dohodli v kolik pro mě a Michala přijede svojí limuzínou. Osmá hodina byla jasnou volbou. Dále sem se dozvěděl, že se má dostavit spousta lidí a že jídla a pití bude ponejvíc. Pohodička. Kemp doma, na šestou do posilky odjet pěkně nožičky a už sem byl doma a ládoval se tuňákem, když v tom někdo zvoní. Checkuju (hi DJZuzka) okno a vidim Michala a Vaška. Dožírám tuňáka, beru flašku hruškovice pro kluky a razim ven. Naskládám se do auta a už jedeme směr žižkov. Sme s Michalem s vysazeni u Václava doma, protože ten má namířeno pro zbytek osazenstva.
V pěkně zařízeném obejváku se kromě gigantický plasmy značky Panasonic nachází pohodlnej gaučík a tweaked křeslo a před nimi stůl plnej všelijakých dobrůtek - chipsy, tyčinky, palačinky (!) a kdoví co ještě. Michal okamžitě koštuje palačinky a následně se dáví se slovy "vynikající". Postupně vyžírá jejich celý patro, když v tom mu volá černoch. Samozřejmě se nic nedozví a vrací se zpět k tomu, kde přestal. Přichází  Václav se zatím neznámými návštěvníky.
Přibíhá k nám pohledná brunetka a ptá se "tak kdo je ten kulturista". S úsměvem ve tváři a chutí dát Vaškovi facku vstávám a už si potřásáme rukama. Dozvídám se, že se menuje Anet. Michal je identifikován jako "ten-co-má-mercedes". Druhá z dívek se jmenuje Veronika. Třetí a poslední z nově příchozích je týpek Vlasta. Po krátkém rozhovoru se dozvídáme, že Vlasta Vaška zná přes Adama. S holkama se Václav zná snad jen tejden z nějakýho festivalu bo co. Za chvilku dorazí i Lůďa starší se svojí americkou přítelkyní "Dý", od kterého se okamžitě dozvídáme, že viděl černocha jak se prochází po Poděbradech se psem - malá to klasika. Palačinky slaví monstrózní úspěch a postupně mizí, nyní už nejen díky Michalovi, který je jimi neustále hypnotizován. Vlasta mě zasvětil do svého plánu, kterej spočíval v tom, že prošel Vaškovi celej barák a vkusně na veškerý fotky co našel nalepil eitketu z piva s nápisem Pardál. Postupem času dorazí Tomáš s Anetou. Jednohubky, který Václav dones na stůl jsou tytam (Michal se kvalitně rozežírá) a všichni se dožadují masa. Po té co do vyčerpání hlasivek skanduju "Chceme maso :`(" vykoukne Vlasta z pozarohu s quotou "Klid. Holky se jen upravjej a už dou" :D. Sledujeme nejnudnější fotbal, co se snad kdy v historii lidstva odehrál.
Mužem činu se dnes poprvé, ale rozhodně né naposled stává Vlasta a de grilovat maso. Mezitím sledujeme nějaký kulturní bahno v podobě klipů na óčku, jejichž urověň je řekněme značně nízká, kvalitně je však doplňují prapodivné smsky od největších ubožáků pod sluncem. Přicházejí línej černoch, veselý Pierre a klasická Bára. Dorazivší Lůďa mladší ihned využívá prapodivného skillu a přestože přišel jako poslední, odnáší si grilované masíčko jako první. Z ničeho nic se objeví Verča a podává mi tácek plný masa, brambor a cibule. Poděkuji a odebírám se na zahrádku, abych svým prasostylem žraní nezasral obejvák, který vapadá dosud neposkvrněný. Brambory by eště chvilku chtěly, ale vepřoví je akorát. Mám potřebu jít močit a tak du do kuchyně, kde se nachází Václav s Klárinou, oba značně pod vlivem. Stoupnu si do dveří naproti nim a ptám se "Kámo, kde tady máš záchod". Jako odpověď se mi dostává, že je přímo naproti mě. Logicky mi z toho vyplývá, že si přejou, abych je pochcal, což okamžitě negují a ukazují za roh. Hotovo, vracim se do objeváku, kde se řeší všechno možný. Holky a Vlasta popřejou Vaškovi a předávají mu společný dárek. Ten po rozbalení zjišťuje, že je to taková ta jedna z úchylnejch deskovejch her. Mám dojem, že se menuje "párty" bo co. Mezi lidma kolujou vytištěná pravidla, ale každej je neuvěritelně línej si je přečíst. Zkonfiskováno a dávam se do čtení. Postupem času zjišťuju, že tato hra vznikla k tomu, aby mohli lidi svévolně svlíkat. V podstatě za každej nesplněnej/špatně provedenej úkol člověk odevdzává fant, což v kombinaci s úkoly typu ustřihni si pramínek vlasů, napiš smsku na svém telefonu a ostatní určí komu jí poslat (nemám telefon), ochutnej pití všech spoluhráčů (nepiju) nebo zatanči nějakej tanec, ze mě dělá tak trošku potenciální oběť. Proto posílám pravidla zpět Verče a otevírám radší učebnici šáchů, která leží poblíž. Ani nevim kdy, dorazila Verča 2.0.
Je lehce před půlnocí akce se rozjížďí. Lůďasové, D., Michal a Petr už vykalujou 3tí flašku jelzina, já dojíždím 2hou petku kofoly (sem děsně přísnej). Du si pro něco do kuchyně. Vyjímečně se tam nenachází Klára s Vaškem a neřeší proč sou lepší klobásy než párky (to bylo už fakt trošku moc). Poflakuje se tam Vlastimil a najednou nachází kuchňskou zástěru.
Je jasný co se muselo stát. Sundává si tričko a leze do zástěry. Po tom nás ovšem inforumuje, že tohle je jako malej hardcore a sundavá si zbytek oblečení - zůstává jen v zástěře. Během toho, co si ho všichni fotěj, se nenápadně připlíží zákeřná Anet a sebere mu i ten poslední zbytek "oblečení". Vlasta nezpanikaří a kryje své nahé tělo Anetíným. V podstatě vznikně ikona sexuálního spojení s tím defektem, že Anet je celá oblečená. Fotí se ještě víc, vznikají videa. Vlasta volá o pomoc, avšak veškeré oblečení, co mu servíruju z obýváku, je zneškodněno Anetinou pravačkou, kterou - pokud sem to eště neřek - porazila Václava v páce. Vlasta tedy bere Anet a proti její vůli opouštějí kuchyni a odebírají se do Vaškova pokoje.
Uvolněná atmosféra, litry piva a jinýho chlastu tečou proudem, já swithuju na pomerančový zázrak Jupí, který nemá daleko od chuti a konzistence žaludečních štáv. Všude se tančí na hity z óčka, od čehož se díky své pohybové (ne)schopnosti raději distancuju. Kempim si kuchňku, která má hned vedle šikovné ledničky ještě šikovnější okénko, jimž je vidět do obýváku. Protože se oslavenec zamknul na hajzlu a nejeví už delší dobu známky života, kluci se na něj dobývají. Když se k němu dostanou Vašek má očividně dost a tak ho deportují k němu do pokoje a party pokračuje. Mezitím Lůďa mladší nějak zahádně vytuh a tak okamžitě vznikají fotky ve znamení day-after-party. Lůďa starší a D. jsou taky v náladě a nesmyslně se povalujou na zemi.
Kolem druhý sem uz trošku dostával hlad a tak sem se jal vyžrat ledničku. Po důkladném prozkoumání jejího obsahu, mi bylo smutno. Jediný co sem tam našel poživatelnýho byly 4 vejce, který sem si fakt dělat nechtěl. Nakonec sem objevil nějakou pixlu s ovesnejma vločkama ležící opodál. Sebral sem teda poloprázdnou krabici s plnotučnym mlíkem a zkombinoval její obsah s ovesnými vločkami v menší misce. Verča toto důstojné, plnohodnotné a výživné jídlo označíla za bahno, ale jak řikám bylo to ok. Pěkně sem si sed do okýnka a pri baště hodné krále, sledoval ostatní jak si užívaj svůj stav alkohololového opojení. Zejména musím zmínít Lůďu mladšího, jehož kreace, které vytváří na pomyslném parketu upoutaly opravdu všechny. Z ničeho nic se vypařil Pierre s Bárou mimo Vaškův dům, i když pravděpodobně odešli už před tim než sem žral, jinak si nedokážu vysvětlil, že se ke mě Petr nepřidal. Pozdějí mizí i Michal.
Kolem čtvrtý sem se vydal s černochem k němu domu, protože potřeboval pustit domů psa. Šli s náma i Tomáš a Aneta, s kterejma sme se před domem rozloučili a vydali se na cestu zaslíbenou. Naboostován 4l kofoly a 2litrovkou koly sem měl tendence nutit černocha k běhu, ten to ovšem ustál a pokračoval dál ve svojí vláčně vepřové chúzi. Před černochovým domem sme v dáli zahlédli Lůďase s D., kteří to už lomili dom. Pár pokřiků, čekačka na negra a už sme si to valili zpátky k Vaškovi dom.
Mezitim se nějak vrátila jeho sestra a s ostaníma si pustili film "Zbouchnutá". Udělal sem si tedy druhou porci ovsených vloček (tentokrát s vodou) a vnořil sem se do tweaked polohoupacího odpruženýho křesílka de_luXe a jal se sledovat movie. Černoch to zalomil asi po 10ti minutách, protože to prý už stejně viděl. Kolem půl pátý nás opustil i Vlasta s Anet a zůstali sme jen já obě verze Veronik a spící Vaškova sestra. Ta se kolem pátý probrala a asi šla spát k sobě. Verča číslo dvě to taky nějak zabalila a ja zůstal s první verzí. V prvních minutách se film nesl v duchu hypersprostejch komb a úchlynejch scének, prostě pohoda. Bohužel ke konci film už fakt megamoc ztrácel a vleklo se to neuvěřitelně. S Verčou sme pořešili pár opravdu podstatnejch věcí jako porod cisařskym řezem, kterej vyústí v amputaci spodní části těla a podobný vychytávky. V šest sem se rozloučil, řek jí ať pozdaravuje ostatní a vydal se na cestu domů. Po transportu rychlou chuzí směr Poděbrady sem se asi za 15 minut vyskyt u sebe doma. Projistotu sem si eště pěkně 2 hoďky poidlil s xichtem iRcčko a vysmál se pár storkam ala hawrixovy shopnosti. V 8 byl ten správnej čas jít spát.
Půbodně jsem na oslavu sice jít neměl, ale sem rád, že jsem nakonec dorazil. Luxusní domácí akcička s hromadou pití a jídla a super lidma. Doufám, že se eště někdy v podobné sestavě něco uskuteční - třeba nějaká chata.
Závěrem rozhodně musím poděkovat Václavovi za pozvaní, pohoštění a tak vůbec - bylo to fakt super, díky kámo.

Závěrečná bilance akce:

+ Vlasta.
+ Pohodový lidi.
+ Vaškovy palačinky vypadaly fakt lákavě.
+ Hromady jednohubek, chipsů etc.
+ Nealkoholický pití pro mě.
+ Plazma od Panasonicu.
+ Volnej barák, a tolerantní sousedi (hi peky:).
+ Příjemný prostředí.

- Vašek někde většinu času soukromničil s Klárou.
- Nedostatek zeleniny a ovoce. :(
- Hudba.
- Plnotučný mlíko.
- Nakonec nedošlo na tu prapodivnou deskovou hru.
- Fotbal.

Fotky by Michal:



14. 06. 2008

Už je to nějakej ten pátek co sme s klukama opustili střední. Když se ohlídnu zpátky, vybaví se mi především všudypřítomný hodný Lukáš `černoch` Černý. Né náhodou si vysloužil přezdívku máma, když nám den co den chystal do skooly svačinu, sháněl nám úkoly, hádal se s učiteli, aby nám zlepšil prospěch. Kdykoliv kdokoliv z nás měl nějakej problém, byl tady vždycky neohrožený a nebojácný černoch, který se postaral o to, aby bylo hned po problémech. Poslední roky mi dokonce dělá šoféra. On sám by o sobě řek, že je to teamový hráč. Jedno je jasný - je to prostě borec.
Ale tohle všechno se mělo změnit. Střední škola končí úpěšnou maturitkou (hi tyf, nebo snad hi xicht?!), de se zevlit na vejšku. Z černocha se stává jemně řečeno liný zvepřelý prase. Svačina nikde, sebeobětování v zájmu svých dětí (nás) je taky pryč. Kdykoliv mu někdo volá, černoch mu nebere telefon. Většinou se ozve za pár dní s tím, že u sebe neměl telefon, nebo se pokouší ospravedlnit největší píčovinou, co sem kdy slyšel - prej si myslel, že mu volá někdo z T-mobilu, tak to projistotu nevzal. Kdykoliv po něm někdo něco chce, tak se mu to zrovna nehodí, jelikož musí jít ven se psem. Když mu píšu, aby si zapnul to svoje icq, běžně na mě sere. Samozřejmě se staví za 4 dny a děsně to vokecává nejprůhlednějšíma hownama, který fakt nikdy nemám náladu poslouchat. Když mu řeknu, aby mi řek předem, kdy se staví, samozřejmě udělá největší howno a zvoní tady na mě v 11 ráno, kdy určitě nemam největší noc, když chodim spát v 5.
Popravdě už sme s klukama několikrát řešili, jak je tohle dopRdele vůbec možný. Co jako dělá? Proč mi nidky neveme telefon, když mu volam? Proč si dopíčí nezapne to zkurvený ajsko (© chlápek z kRalup)? Proč mele takový píčoviny, když je jasný, že se na nás vysere jako jeden z prvních? Tak tyhle otázky sem slyšel za poslední roky fakt tisíckrát od hromady nezávislejch lidí. Asi před rokem sme dokonce s Jířím zvažovali, že by ho moh někdo sledovat. Co jako dělá celej den? Na kompu není, na telefonu taky ne... hmhm wtf? Postupně to vyústilo dokonce v mé domněnky, že černoch vede dvojí život.
A konečně nastal den Dé. Sice to nebyl, jak černoch sám říká, aby byl zajímavej - jeho oblíbenej a šťastnej den - pátek třináctýho (= včera), ale na věci to pranic nemění. Idlim už klasicky zkušeně ta.only, když pan Tyf nalinkuje nějakou sračku z nehopí sajty. Kliknu na odkaz, prolejzam plno howen o nějakejch dementech a pak můj zrak spočine na něčem opravdu neuvěřitelnym. Jen se pěkně podívejte, kdo nám to skončil na druhém místě! Pokud vám to nestačilo, můžete si zchecknout i černochův profil.
Mé pocity jsou značně rozpolcené. Mezi hRomadou otázek, které mi přicházejí na mysl bych zmíníl především.... COŽE?!?!??! :D



06. 06. 2008

Ač vám to příjde zhola nemožné opět se mi podařilo tuto boží sajtu zdokonalit.
Poslední dobou sem musel pořád promazávat spamy od nějakejch dementních botů. Nejdřív sem to řešil klasicky banem na příslušné IP adresy v .htaccess. To se ukázalo jako naprosto k hownu (thx 2 proxies) a tak sem v komentářích přidal kontrolní otázku pro odeslání komentáře v podobě jednoduchého matematického příkladu. To (snad) bude mít za následek stop botům a úplnejm r-tardům - dvě mouchy jednou ranou.
Dále sem upravil komentáře tak, že nad nimi je vypsaná příslušná newska. Výhody sou evidentní - můžete si projít newsku během psaní komentáře a hlavně příslušné newsky půjdou konečně linkovat přímo.
Pak je tady to vaše debilní RSSko. Původně sem řikal, že vám na něj seru. Ale abych dokázal, že nejsem tak úplnej zmrd, uzavřeme dohodu. V den kdy bude z cpma odstraněn xerp, nahodim tu RSS.



04. 06. 2008

Update dvakrát do měsíce, xichtova reakční doba na newsku cca tejden, neustálý breky ohledně rss. Pomalu by se mohlo zdát, že sajty upadaj a čtenost je nic moc. Opak je ale pravdou "přátelé". Poslední měsíc návštěvnost čítá denně ~30 unikátních ip (at žíje googlebot, yahoobot, seznambot, chobot, aimbot, ...).
Poslední měsíce se na only trošku nudíme a tak sem se rozhod, že vám poskytnu takovou malou ochutnávku v podobě pár obrázků, kterými nám krátím dlouhé nedělní večery.

  • První obraz se nese ve stylu ranného kubismu. Vypodobňuje příběh známější než jeho vlastní aktéři. Mnozí se domnívají, že zachycuje nejstarší epický příběh naší quake 3 scény. Mohu-li vám poskytnout vlastní názor - rozhodně se jedná o bajku - vystupuje zde zvěř a poučení je dle mého soudu více něž jasné.
  • Druhé vyobrazení je ve znamení čistého realismu. Taktéž se jedná a velice známý příběh, který dodnes neponechá jedno oko suché.
  • Třetí dílo je už tak trošku tvrdší porno. V podstatě se dá ríci, že splňuje rysy baroka. Nebo sem snad jediný, kdo tam vidí baculaté nahaté obnažené andělíčky? :PP

Ale nyní humor stranou. Aby toho nebylo málo přišel mi včera anonymní mail od fanouška mého blogu. Protože byl přespříliš osobní a vychvalující mě do nebe, svědomí mi káže vyvarovat se jeho citaci. Pevně věřím, že si pobrečíte i bez ní. Snad jen zmíním, že autor, jak sám píše, má také vlastní blog. Jeho design je znám především logem nechvalně neznámého ale o to většího propadáku roku 2005. V příloze pochvalného mailu mi autor poslal i vlastní podepsanou fotku - a o tu se s vámi milerád podělím.



27. 05. 2008

Už je celkem pravidlem, že jednou za čas se ozve Johnymu_Bíovi legenda s kódovým označním Dejv. Rok a půl dozadu po něm sháněl tripy. Před pár měsíci mu zase volal a ptal se ho, kolik stoji televize - barevná. V podstatě se dá říct, že Johny_B je takový naše médium, přes které s náma v posledních cca 2 letech komunikuje nadpřirozeno ztělesněné paranormalním jevem - David Sochor.
Klasicky se nachomejtnu ke kompu a po pár hodinách pouštějíce si idle žilou zjistim, že jen čumím na ty pRasata co nám okupujou naše milované #ta.cz a jako vždy se předháněj v tom, kdo je větší kretén, aby mohli být náležitě odměněni. Úplně sem přehlíd icq.qry od pekose, která dozajista už tak půl hodiny bliká minimalizovaná. Taková škoda, že jí to doteď bylo naprosto k hownu. Hbitým pohybem myši za asistence aimu, kterej donutil legieho nejednou k pláči, přesouvám windowsáckou šipku a neohoroženě stisknu +attack. Otevře se mi ajsíkjů_masáž (© pierre) a vidím přeposlanou část logu od Johnyho_Béčka. Rychle přelouskám pekosův škrabopis a zmocňůjí se mě pocity, ne tak vzdálené od průjmového alertu během té nejpeprnější střevní chřipky kombinované s análním fistingem toho nejhRubšího kalibru (hi flat). Inu posuďte sami...

pondělí 26.05.2008

20:15:02|pekos:
  20:13:02|rachette: volal davča
  20:13:07|rachette: a vzkazuje:
  20:13:22|peky: co?
  20:13:44|rachette: žese nechal za líťo přemenovat
  20:13:58|peky: ?!
  20:13:59|rachette: na Novotný
­20:33:05|wh3nom: roflmao
20:33:06|wh3nom: kecas
20:33:07|wh3nom: !
­20:33:12|pekos: nevim
20:33:17|pekos: psal to honza
20:33:20|pekos: ale jako nedivil bych se
20:33:21|pekos: :)
­20:35:39|wh3nom: tyvole
20:35:48|wh3nom: to neni mozny..
­20:35:56|pekos: u nej je vsechno mozny
20:36:00|pekos: dyt zral blitky
20:36:03|pekos: ...
20:36:05|wh3nom: chapes ty nasledky?
­20:36:10|pekos: jo chapu
­20:36:11|wh3nom: nedozirne..
­20:36:16|pekos: uz nebude legenda
20:36:20|pekos: nebo bude este vetsi
20:36:22|pekos: :)

Samozřejmě jsem ihned musel kontaktovat Johnyho_B aka Rachette.

pondělí 26.05.2008

20:33:28|wh3nom: cus
20:33:29|wh3nom: kecas vole
20:33:35|wh3nom: jak je to s tim sochorem
20:33:39|wh3nom: a chci slyset pravdu
20:36:50|wh3nom: ?!
20:39:30|Johny_B: no hele
20:39:33|Johny_B: jak to říct
20:39:40|Johny_B: prostě mi volal
20:39:50|Johny_B: a že mám každýmu kdo ho zná vyřídit
20:40:05|Johny_B: že se nechal přemenovat na Novotný
20:40:12|Johny_B: za litr
20:40:20|Johny_B: ani newim jestli to vubec de
­20:40:27|wh3nom: tyvole
20:40:44|wh3nom: to je neuveritelny
20:40:54|wh3nom: doufam ze takovyhleho kacirstvi se nedopustil
­20:41:23|Johny_B: hehe
20:41:29|Johny_B: prej ukáže i vobčanku
20:41:34|Johny_B: věřil bych
20:41:36|Johny_B: ale nechápu
20:41:40|wh3nom: kdy prijede?
­20:41:45|Johny_B: to neřikal
­20:42:05|wh3nom: kamo
20:42:14|wh3nom: doufam ze to je nakej lacinej zertik
20:42:22|wh3nom: priznej se !
­20:42:40|Johny_B: hehe
20:42:44|Johny_B: co bys řek
­20:43:35|wh3nom: ;`(
­20:43:48|Johny_B: hele je to pravda
20:43:58|Johny_B: jako bys nevěděl že je schpon všeho
20:44:06|Johny_B: pratoy
20:45:29|wh3nom: doufam ze si overili ze je nesvepravnej a zakazali mu to !
­20:46:58|Johny_B: prej to de v poho
­20:47:20|wh3nom: pRdele, tak to je konec jedny velky ery
20:47:26|wh3nom: musim ho prejmenovat zpatky
20:47:27|wh3nom: !
­20:47:45|Johny_B: mám dojem že vo to mu šlo

­
Co k tomu dodat? Neuvěřitelné. Je to jen laciný trick? Prachsprostý žert? Je možné, aby legenda takového kalibru (jakou David Sochor bezpochyb je) použila /nick Novotný? Souvisí to s nedávným výskytem 3tího druhu v brně, který nám minule popisoval oak? Jakou roli v tomto příběhu hraje Chuck Norris? Beyond Belief: FACT or FICTION?
Prozatím mi nezbejvá než vyčkat na další (des)informace a prozatím to uzavřít citátem:

"The truth is out there."
                      - Fox Mulder, 1993



07. 05. 2008

Tak už ani nevim, jak to je dlouho, co sem viděl sochora naposled. Rozhodně to bude dost přes rok. Když sem se dneska probudil čekala na mě na icq lol zpráva od oaka. Řek sem mu ať to trošku rozepíše a tady máte jeho výtvor (díky mu za něj):

"Sedíme si tak s Vobřikem na pokoji a zuřivě píšeme bakalářku, oba sluchátka na uších a posloucháme svoje oblíbený beaty(vobřik nějaký jazzový rádio, ve kterým hrajou písničky jak z nějakýho erotickýho filmu po půlnoci na nově), když v tom se v kolejním rozhlase na chodbě ozve: "Student Sochor..." V mžiku oka (:D) mi prolítlo hlavou "hehe, to je vtipný, ten kluk se jmenuje Sochor, stejně jako naše poděbradská legenda". Co ale následovalo, se dá těžko slovy popsat. "David ať se dostaví na vrátnici!". David! Ten člověk se jměnuje David! What are the odds!! :D. Vyschlo mi v hrdle a zvýšila se mi tepová frekvence aspoň o polovinu.S naprosto vážným výrazem jsem se podíval na Vobřika, kterej si samozřejmě žádnýho hlášení přes svoje erotic-style rádobyjazz náhodný songy z netrádia ani nevšiml. Musel ale podvědomě vytušit co se děje. Ta síla poděbradské legendy se šiřila jako nárazová vlna z atomovky a zasáhla každého, kdo se s Dejvem někdy dostal do kontaktu. Jakub se na mě otočil a naše pohledy se střetly zrovna ve chvíli, kdy kolejbába opakovala hlášení: "Opakuji! Student Sochor David, ať se okamžitě dostaví na vrátnici!". Těžko popisovat co se stalo potom. Takhle překvapený a nadšený výrazy v obličeji jsme měli naposled když nám bylo 10 a rozbalili sme vysněný lego pod stromečkem. Okamžitě jsem vzal telefon s foťákem a rychlochůzí s Jakubem upaloval na vrátnici vykempit si toho, jenž se honosí jménem legendy. Přišli jsme na vrátnici a tam nikdo. Začli jsme hrát nenápadný a dělat, že si prohlížíme telefonní seznam, nebo se dívame, co za nový dobroty přibylo v kolejním automatu na žrádlo, aby se nás ty plesnivý kolejbabky nezačli ptát, jestli něco potřebujem. Čekání na pana S se zdálo věčností, přestože trvalo pouhých pár minut. Kolejbáby se zdáli být taky dost netrpělivý, protože ho vyhlásili ještě jednou. Po čele mi začaly týct krůpěje potu a opět se mi rozbušilo srdce v očekávání nejvzrušícího zážitku za poslední minimálně půlrok. Pak přišel. Nečekaně, rychle. Okamžitě, bez jakéhokoliv přemýšlení, jako lidé, co skočí do rybníka někoho zachránit před utonutím jsem vykročil a začal dělat, že mě zajímá, co mi přišlo za poštu a postavil se pár metrů vedle toho frajera. Vytáhl jsem mobil a třesoucí se rukou jsem vyfotil jmenovce hrdiny. Síla toho jména mě však drtila neskutečným způsobem a tak jsem vzal nohy na ramena a srabácky se vrátil do svého kolejního brlohu. Při odchodu jsem slyšel jak se kolejbáby Dejva ptaj, jestli je opravdu pan Sochor. Řekl, jsem si, že tomuhle rozumím, taky jsem tomu pořád nemohl uvěřit. Pak jsem slyšel něco o ztracené peněžence a když jsem se vrátil na pokoj, kolejbáby vyhlašovali nějakou holku, ať se urychleně dostaví na vrátnici. Asi to byla ta, co našla dejvovi tu jeho ztracenou peněženku. Je vidět, že člověk s tímhle jménem má na všechno svoje lidi. Na pokoji jsem si ovšem začal vše v hlavě přehrávat. Opravdu se ten člověk jmenoval Sochor? Nebyla to jen iluze, jen potřeba být na blízku tak legendární bytosti, která svými doteky ušpiní vše(hlavně svoje tričko), přestože má naprosto čisté ruce? Potkám někdy znovu brněnského jmenovce slavné poděbradské legendy? Zkontroloval jsem fotku na svém mobilu a opravdu tam byla. Měl jsem tedy i praktický důkaz. Ovšem stín pochyb o tomto úžasném setkání ve dřímá doteď." [1]


[1] Oak, Brno. 7. května 2008. cit. [2008-05-07]



1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12