Shut The Fuck Up

Už před časem sem se bavil se svejma novejma skvělejma, moudrejma a pohlednejma kamarádkama z Vaškovy oslavy - Anet a Veronikou. Dozvěděl sem se, že o vejkendu, nepřijedou, protože maj jet hlídat barák tetě do Blatný (kousek od Písku). Když sme pak s Václavem byli v hospodě, začal sem si ho vodit tím, že by tam měl přijet, protože holky řikaly, že jim tam budou chybět chlapi. Jaké bylo moje překvapení, když se stavil někdy asi ve čtvrtek s tím, že prej jako jedem do Blatný. Předpokládám, že všichni moc dobře víte, jak moc líný a zvepřelý prase sem, takže moji reakci na tohle sdělení nemusím nijak zvlášť popisovat.
Je sobota (před tejdnem), a moje icq je plný spamu od Verči a brutálních výhružek od dominy jménem Anet. Snažím se vykrucovat co to de, ale přesto sem této úderné dvojce nakonec podleh. Musím se přiznat, že rozhodujícím argumentem bylo naložené kuřecí maso by Veru. Sestra, která se chystá taky na ňákej vejlet s přítelem, celej den stresuje, že nestíhá. Děsně se jí posmívám a o to víc se líně rozvaluju u tv a krmim se vším co je po ruce, když v tom se kolem čtvrtý stavuje Václav a já zjištuju, že teď tak trošku nestíhám já. Během 15ti minut pořešim klasiky typu vyměšování, sprcha, sbalení se a už lezu do auta, kde je asi 17°C, protože Václav je milovník klimatizace za každého počasí.
Vyrážíme zajížďkou ke kruháčí a pak směr Praha. V průběhu cesty zjišťuju, že Vašek zná jen cestu na jižní spojku a dál netuší. Automaticky po něm chci autoatlas. Dělá, že neví o čem to mluvim. Po menším rozhovoru se dozvídám, že pojedem podle gpsky, která je značně imaginární. Naštěstí od Veru vím, že je to směrem na Písek. Cestou už nás zase nahání Anet, kterou cíleně stresujeme a mystifikujeme tím, že sme pořád eště u Vaška a řešíme nějaký fotky. Uběhne půl hoďky a Vaškovi přijde smska od Anet. Asi hodinu se mě Václav ptá, co sou to "kasičky". Řikám mu, že nemám ponětí. Když dem nakoupit a Vašek se mě už asi po 100tý ptá co to je, beru mu mobil a přečtu si onu zprávu. Samozřejmě to bylo "kašičky", což je v podstatě cílenej útok na mojí stravu. Jak cesta běží dostáváme instrukce typu nakupte klobásky na grilovaní a ananasový juice. Těsně před Pískem Vašek vystupuje u nějakýho noname obchůdku a od chlápka zjišťujě, kde přesně uhnout. Mimo to se mu taky chlápek pokouší prodat nejvíc neznačkovej low juice asi za páďo. Srát na juice i na chlápka vydáváme se směr Blatná.
Cestou se eště poctivě stavujem v lokálním Lidlu, aby sme nakoupili ony ingredience. Hned po vchodu do supermarketu na nás kouká ananasový juice. Pohoda. Padne pár laciných fórků ohledně toho, že to tam na nás nastražila Anetka a už se šinem dál. Beru piškoty, racio chlebíčky a marně se snažím najít ovesné vločky. V tom se otočím a jaké je mé překvapení, když vidim holky, jak si pěkně nerušeně nakupujou. Počkam až přídou ke mě a řikam "čau ne?!". K mému údivu Anetka rychle zahýbá za regál, skrz kterej mě následně sleduje. S wtf v očích koukam na Veroniku, z který taky nevypadlo snad ani slovo. Je ticho, nemám tušní co se děje. Přichází Vašek s vločkama, odezva od děvčat je však stále značně utlumena. Pořád nechápu co se děje. Dem teda k pokladně, směnit papírky za jídlo. Holky bez řečí mízí v autě a záhadně si jedou nakoupit do přilehlýho penny.
Vašek začíná bejt značně nasranej, snažim se ho uklidnit. Nadhodím, že by bylo fér je bloknout autem a odejít. Vašek neváhá ani minutu. Zaparkuje za nima a se slovy "du se vychcat" opouští vozidlo a mizí za roh penny. Du se teda projít do deště a nadýchat čerstvého vzduchu. V tom se vracej holky a kupodivu z našeho freestyle parkovaní nejsou nadšené. Koukaj na mě a častují mě svým nevybíravým slovníkem. Co já s tím. Kouknu kousek od nich za roh, kde stojí vašek a pomáhá dešti zalejvat budouvu penny. Vracíme se do auta a vydáváme se za holkama.
Po pár minutách dorazíme k pěknému baráčku. Vystupujem. Beru věci a následuju holky ke vchodu. Ptám se co to jako má bejt za lol. Anet mi skoro ukousne ruku a je na mě zlá. Mimoto se dozvídám, že soused je radioamatér a proto má na zahradě asi 10ti metrovou anténu, díky které ruší veškerou komunikaci v radiu desítek metrů. Zouváme se u vchodu a následujem holky do prvního patra. Cestou potkáme prapodivného tvora. Podle mě je to kříženec kočky a prachovky, jmenuje se Mikeš. Vstupujem do kuchyně, kde nechávám své věci a házím do ledničky nízkotučné tvarohy. Poté se přesouváme do obýváku, v jehož levém rohu se náchází akvárko se želvou, která začíná bejt značně agresivní, kdykoliv se k ní někdo přiblíží. Těžko uvěřit, že z tohohle vznily mírumilovné ninja želvy, vždy hající dobro. Usedám na pohodlný gauč a otvírám si piškoty. Po tříhodinové cestě docela bodly. Mezitim sleduju okolí a jsem značně zneklidněn z barevných stěn na nichž se nácházejí tři obrázky prapodivných mutací zeber. Následně nacházím prapodivný masážní přístroj a testuju ho na své noze. Je boží. Holky nám ukazují jak maj nafetlou salsu z nějakýho prapodivnýho instruktážního dvdčka, jež ve mě budí značnou nedůvěru a úzkost. De jim to moc pěkně. Jen tak mimoděk se zmíním, že Vašek salsu ovládá a hned si v následujících momentech vychutnávám šikanu Václava v podobě tance, který evidentně neviděl ani z vlaku. Po tanečcích se dou všichni pokoušet o nějaká tríčky na domácí hrazdu, upevněnou ve futrech dveří. Líně je sleduju, žeru si svoje piškotky, chrochám si a možná bych i spal. To by mě ovšem Anet nesměla nutit ať se du předvíst na hrazdu. Nejen její argumenty sou opravdu ostré a tak tam radši du. Prej mám udělat 10 shybů, že si to jako chce natočit. Chytám se hrazdy a udělám 2 shyby, když jsem hlasitě přerušen, že kameramanka nestíhá. Po pár sekundách klapka oznamuje, že můžu jet a tak vystřihnu klasických 10 shybů a du se dál válet s piškoty. Následně provede Anet 10 disabled schybů v podobě jakéhosi skákání na prapodivné věci, kterou jsem později pojmenoval "Vaškova stolice". Nakonec se i  Vašek pokouší vykouzlit něco na zmíněné hrazdě, ovšem doplácí na flákání posilovny, jež se pokouší v posledním měsíci rozjet.
Po pár minutách válení je rozhodnuto, že se de ven grilovat. Míjíme prapodivnou dílnu plnou provazů, laků a sem si jist, že i nějaká ta dutka, případně bičík by se tam našel. Po menší diskusi s Vaškem, k čemu tam asi používají ten svěrák a zmíněné daemon toolz radši odpochodujem na zahradu a doufáme, že tato otázka zůstane navždy nezodpovězena. Pln energie se vrhám na nejbližší židli a rozjíždím krutej, ba až přímo přínej idle. Vašek má mezitím za úkol udělat z polen třísky. Vidím Václava se sekerou v ruce, je mi blbě. Holky mezitím blbnou se psem, usínám. Přichází Václav s třískama a kupodivu má všechny prsty. Děvčasta přináší hromadu žrádla a hlavně naložené kuřecí plátky. Po otázce v čem, se od Veru dozvídám, že tam naházela 8 druhů koření. Vašek se pokouší rozdělat oheň, což se mu nejen k mému údivu jakousi shodou náhod a okolností podaří. Správu ohně a uhlíků přebírá Anet a začíná se grilovat kuřecí masíčko a klobásy. Padne pár nemístnejch fórku na moje rýžové racio chlebíčky a už se pouštíme do jídla. Kuřecí je vynikající. Všichni záhadně jedí klobásky. Nevadí, aspoň zbyde víc kuřecího pro šéfa. Anet zrovna obrací kuřecí, když jí jeden plátek padne do ohně. Říkam jí ať ho vyndá z popela, že to bude ok. Samozřejmě jí nenapadlo nic lepšího než ho nabrat zahradníckou lopatkou. Můžu vám ale říct, že i přes tyhle operace ve výsledku chutnal naprosto stejně jako ty ostatní :P.
Dojedeno, odnešeno, válíme se nahoře a trávíme. Anet si stěžuje na bolest u srdíčka. Postupem večera se dopracuji k teorii, že je to způsobeno včerejším obědem, kterej prý dosahoval takřka nebeských kvalit. Asi po hoďce se dem projít ven. Cestou si na mě začíná Anet vybíjet svojí energii, kterou nějakym mě záhadnym způsobem někde získala. Nejdřív mě s Václavem děsnym tríčkem navedou do kaluže, v níz mi následně mízí noha až po koleno a o pár minut pozdějc mě přes zmíněné zdravotní problémy hecuje závod v běhu. Přestože jí oznamuju, že mám problémy i s chůzí, nenechá se odradit. Říkám si tedy ok, ať se proběhne. Bez úmyslu pohnout se v následujících sekundách se na oko připravuju na startovní čáru. Davy šílí. Je zahájen odpočet po němž switchu na rychlost důchodce na poště a belham se pěkně pomalinku na jistotku k zmíněné lampě. Anetka běží tak rychle, že si ani neuvědomí, že je sama. Doběhne celá uřícená a vítězoslavně se otočí. Pomalinku dojdu k lampě a předávám jí své gratulace. Slovo nadšení, rozhodně není na místě. Zloba a nenávist jsou rozhodně blíž. Vydáváme se směrem do centra k zámku. Cestou vzníkají hromady fotek a řeší se kde co. Dorazíme na místo, kde probíhá jakýsi festival nevalné kvality. Holky si zatančí, vyslechnem si nějakou stórku od Veru, na kterou si nemůžu zaboha vzpomenout a odebíráme se směrem nevimkam. Dorazíme ke hřbitovu. Sme svědky prapodivné přírodní anomálie. Ačkoliv je před hřbitovem pěkně, po průchodu branou na jeho pozemek zjišťujeme, že tam prší. Anetka se chce vyfotit u nějaký věže a de ke zdi. Náhle zjistí, že tam někdo lěží a děsně se lekne. Vyděšená mě obejme. Říkam jí, že to je jen ňákej homeless ať je v klidu. Vydáváme se pomalinku na zpáteční cestu k domovu. Veronika se vždycky někde zastaví s deštníkem a jakože děsně nenápadně stojí a vůbec nečeka až si uvědomíme, že chce jako vyfotit. Ani Anetka nezůstává pozadu a fotí se u nějakýho sloupu. Všude je hromada nejmenších ukazatelů na světě, jež nám sdělují jaké vesnice sou poblíž. Popojdem pár metrů a paradoxně objevujem ukazatel asi 6x větší než ty původní, který ukazuje jakým směrem je wc. Zajímavé priority.
Dorazíme dom a Veru vyrábí piňa coladu. Každej si pochvaluje její chuť jen já přemítám nad degustací defaultní chuti neperlivé vody. Z ničeho nic padne řeč na tu prapodivnou hru, jež dostal Václav od holek k narozeninám. Jaká to náhoda, že jí má zrovna Vašek v autě. Dem pro ní. Už při návratu holky vyžadují, abych jim ukázal bříško. Řikám, že až v jednu a odebíráme se k pařbě v podobě již zmíněné deskové hry. Hra se pomalu rozjíždí a padají mi samé šestky. Není tedy divu že se v úkolové části nacházím jako první. Anetka ovšem zvolila přesně opačnou strategii a prvních 20 minut provádí pečlivý camp v domečku bez viditelné šance pohodnout se ve hře. Padne pár pus, Vašek nám nakreslí svoji představu ženy, která až nápadně připomíná frankenstaina, upgradenutýho značnou dávkou silikonu. Popravdě mě hra docela zklamala. Úkoly typu udělěj pár kliků, přečti si prapodvinej rádoby osud a podobný píčoviny byly fakt nejhorší. Vrcholem byl úkol udělat slona. Postupem času si na něj stoupnula jak Anet tak Vašek. Směju se jim ponejvíc avšak v následujícím kole se stávám také objetí tohoto dementního políčka a už se škrtím rukam taky. Kolem druhý nás naštěstí Veronika rozdrtí a rozhodnem se, že i přes protesty Anet nebudem pokračovat. Holky si vzpomenou, že chtěly vidět to břicho a Anet už klasicky začíná být značně agresivní a zlá. Co se dá dělat. Řikám jí ale, že chci taky vidět její bříško. Slovo dalo slovo a už se vytahujou trička. Kromě toho, že mi holky řekly, že mám fakt hnusný bříško :( k tomu není snad třeba nic dodávat, ostatně na fotkách můžete zchecknout sami.
Krátce po druhý, začínáme pařit kvarteto za doprovodu filmu "Příběh žraloka". Hned v prvním kole začínam krutě respawnovat, holky netuší. Postupem času zjišťujem, že sme neuvěřitelně dementní, jelikož nikdo neví, co po něm chtěl enemy v předchozím kole. Po pár hrách nás to omrzí a tak se de jen tak bezvládně idlit k tv. Film končí de se spát. Vašek vytuh už nějak v průběhu filmu na gauči a tak na mě zbejvá prapodivná mutace gauče a křesla. Evidentně je to malý i pro člověka tak nízkého vzrůstu jako jsem já a tak se odebírám na zem. Anetka mi říká, že to není zrovna nejlepší nápad. Samozřejmě jí odbydu nějakou dementní quotou a ulehám na zem, přikryt dekou. Holky dou na kutě vedle na kvalitní postýlky. Eště tak 20 minut posloucháme lol stórky od vedle, když v tom nás vyrushujou holky, že budou spát taky v obýváku. Vašek, který otevřel okno, aby mu prej nebyla zima, neváhá ani sekundu a rychle se přesouvá vedle na postýlky. Doplácim na lenost mě vlastní a kempim si dál podlahu, přestože je po Vaškovi volný gaučík. Holky nějak prapodivně usnuly a já se klasicky převaluju asi hodinu a půl než se mi podaří zabrat.
Probouzím se díky otevřenému oknu a chladné zemi značně zneklidněn. Mrknu na videorekordér a ten mi oznamuje, že je sedm hodin. To ve mě v kombinaci s tím, že sme šli spát +- v 5, budí čistou nenávist a šílenství. Du se dál pokoušet vykouzlit spánek, ale o tuhle schopnost sem přišel už před lety a tak se jen marně povaluju na zemi. Zmocňuje se mě bezmoc. Kolem půl devátý zjišťuju, že i Veru už je vzůhuru, nicméně se dál pokouším hybernovat a načerpávat energii. V devět razim na záchod a když se vracím, už je vzhůru i Anet a diví se, že sme ji nevzbudili. Mám docela dost a tak se někam povalim. Později se odebírám do koupelny a podstupuju kvalitní sprchu, která mi přidá trošku životní energie. Vracím se do kuchyně, abych si od Anet poslech, že jsem značně podvýživen. Zaskočen touto desinformací beru triko, misku s ovesnejma vločkama, kterou následně zalejvám mlíkem a razim mezi ostatní ke stolu. Vyslechnem si roztomilej telefonát Anetky s její mamčou a už se du válet zase někam na pohovku. Velikou radost mi způsobí nález včerejšího pytlíku piškotů. Holky sou prapodivně naboostovaný neznámým powerupem a uklízej co se dá. Evidentně to je haste.
Kolem 12tý nasedáme do vaškovy limuzíny v červeném provedení a vyrážíme směr domů. Usedám na sedadlo smrti a pouštím se do krutého koma za doprovodu hitů v podobě nového alba linkin parku, o jehož kvalitách bych se nerad šíříl. Z ničeho nic zastavujem snad u Veru doma a holky dou něco pošéfit. Po chvíli se vracejí s půlmetrovou okurkou. Všem je všechno jasný, netřeba nic dodávat. Odebírám se dál do stavu nevědomí a jedem směr Praha. Holky se fotí, natáčí videa, vznikají prapodivné teorie hodné takřka mého autorství co se zvrhlosti týče. Za zmínku rozhodně stojí Anetky hrubě fekální stórka o stavbě Karlova mostu, nicméně na týhle sajtě je prostor jen pro slušné přiběhy, takže bohužel. V Praze se loučíme s holkama a vydáváme se směr Poděbrady. Opouštím režim IDLE a analyzujem s Václavem proběhnuvší akci. Shodujem se na tom, že to byl slušnej úlet a Vašek dodává svoji nejvíc homoseXuálni quotu, kterou sem od něj za vejkend slyšel snad tisíckrát - "ale bylo to na Bohouška". Pokaždé když to pronese, budí to ve mě značnou dávku agrese řezanou nenávistí. Kolem půl třetí dorazíme do Poděbrad, loučíme se a já se du konečně vyspat.

Závěrečná bilance akce:

+ Výborný kuřecí prsa.
+ Super holky.
+ Hyperaktivita holek, pořád něco podnikat.
+ Parádní baráček se zahradou jen pro nás.
+ Plná lednička.
+ Sprcha.
+ Mikeš.
+ Vynikající procházka po okolí.
+ Stórky a všudypřítomná zábava.
+ Anet má stejně suchý ruce jako já!

- Prapodivná desková hra opravdu zklamala.
- Komentáře k mé postavě :(
- Počasí.
- Děsně studená zem.
- Spánek ani ne 3 hodiny.
- "Je to na bohouška."
- Největší dálka.

ano, jsme zcela normální

Vaškovo hořící teepee

Anet pomáhá Váškovi rozdělat oheň

Veru idle

hlad

Anet se zmocňuje ohně

spokojený Vašek, jídlo a moje levá ruka

Václav a Anet

ve skutečnosti to nebylo tak úchylný jak to vypadá

Veronika s deštníkem

Anet se chce kočkovat :)

puRe idle

Anet a Veru...

...se mají rády

Vašek Picasso

pijan Verča

sloni

cRazy slon v mém podání

pěkná bříška

Veru po ránu

kočky už po ránu

prý salsa póza, podlě mě tak trošku porno

želva

mikeš