Shut The Fuck Up

Předevčírem sem si takle po ránu šel spokojeně udělat čay. Vše se neslo v duchu konvenčního typu přípravy pytlíkového černého čaye. Při odchodu z kuchyně sem opodál na stolku viděl mísu s mrkvema. Bylo jich tam tak 8 a protože vypadaly značně smutně, musel sem se jich ujmout. Půlitrovej hrníček s vroucím čayem je umístěn v pravé ruce a mísa s mrkvemi šikovně nainstallována mezi zmíněnou ruku a tělo mně vlastní. Levou ruku mám volnou, abych za sebou mohl spokojeně zamknout. Rozmístění itemů je navržemo tak kvalitně, že i hoši v blizzardu by pukli závistí.
Odcházim z kuchyně, zamykám. Jakýmsi zahadným způsobem se mi mísa s mrkví uvolnila a začíná padat. V ten moment zafungují moje pawoučí reflexy a s poklidem mísu chytám. Scéna jak vystřižená a z prvního filmového dílu Spidermana, kdy Peter Parker zachytí padající tác na něj padající potraviny a k tomu eště Mary Jane Watson. V ten moment ovšem zjišťuju, že ačkoliv sem nic nerozbil, podařilo se mi vylít půlku naprosto vroucího čaje na ruku. Prozatím je to čistě visuální informace, je pohoda. Asi o 3 sekundy pozdějc můj mozek dostává signály od nervových zakončení v zápěstí mé pravé ruky a začínám chcípat bolestí. Tuto situaci řeším vskutku geniálně, když se mi daří zbytek ďábelského napalmu z hrnku precizně vylít naprosto na to samé místo jako předtím. Ping se eivdentně už srovnal, protože umocněnou bolest vnímam naprosto okamžitě. Vzduchem prší čay a za doprovodu mrkví bubnujících o zeminu se přivávám i já se svým nově objeveným sopránem. Celá etuda je zakončena dvěma tóny, které připisuju dopadnuvší míse a hrnku.
Všude teče čay a povaluje se orandžová zelenina. Nepropadám ovšem panice a odbíhám rychle ke dřezu. Studenou vodou se snažím resurrectovat rudý pahýl, který býval eště donedávna mou pravou rukou. Možná si někdo z vás vzpomene, jak popáleniny zjevně řeší moje sestra (viz obrázky). Já si na to nevzpomněl a tak přicházím na scénu se svým healpackem. Beru si větší hrnec, napouštím ho ledovou vodou a nakonec do něj umístím znetvořenou končetinu. Tajnou přísadou se ovšem stávají ony zmíněné mrkve, které taktéž umístím do hrnce. Od tohoto okamžiku se pro následujících pár hodin stal onen hrnec, mým nejvěrnějším prítelem (a to i přesto, že jsem ho o mrkve připravil asi po první půlhodině; byly vynikající). Po pár hodinách jsem ruku vyňal z útrob beta-carrotenového moku a namazal jí traumaplantem, který sem našel v ledničce.
Uplynuly dva dny a pominu-li značně rudou texturu, můžu říct, že ruka je jako nová. Mrkev ftw.

ruka po dvou dnech