Shut The Fuck Up

the blog full of idle...
21. 12. 2008

Ten, kdo schopně idlí správný channely na íercéčku, si určitě poslední dobou všim, že je něco v nepořádku. Ano mluvím o situaci ohledně mesié pissoára X|chta. Pamatuju doby, kdy se i yenda moh učit od tohoto veleidlera své éry. Nebylo dne, kdy bych nezapnul mirc a x0chty zrovna něco nevysvětloval na channelu, nemluvě o aktivitách kolem turnajů a střelby samotné. To se ale mělo záhy změnit...
Nastává zlom, když Luckermana stáhne páně cyppů do čétéčka (pomalou a bolestivou smRt mu nejen za to). Od té doby to de s xichtem z kopce. Ze 110 kilovýho klasika se postupem času stala zřícenina, k jejíž destrukci postačí hellthovo slabší kejchnutí. Človék, kterej přicházel na kalby jako jeden z prvních, má nyní problémy dorazit drív než v jedenáct nebo vůbec. Na irc na něj narazíte spíše jen omylem a to když de spát. Ostatně jinou msg sem od něj za poslední dva měsíce a půl fakt neviděl. Moh bych eště zmínit, že neustále někde pokaluje s ňákejma dobytkama z čt1čky ala cypp, takže dozajista vysokej level, případně eXuje s cRashem kikkomany. Co si budem povídat, je to prostě otřesný. Myslím si, že je jasný kam to směřuje. Jednoho dne prostě přestane to mirc zapínat úplně... feel da FEAR?!?!?
Zrovna sem procházel fotky z různejch lanek/kaleb a vzpomínal na starý dobRý časy nejen s xichtem, když sem si konečně uvědomil, koho mi xicht celý ty roky připomíná...


PS: Doufám v xichtův comeback, jinak se pude podívat jakej je v uR nádhernej výhled... s kytkou...



15. 12. 2008

To, že se na výroční kalbě neukázalo tweakerský duo gimp a ludwig, protože byli zrovna v "Kutné Hoře", tomu se můžeme jen smát. Že nedorazil hellth nebo naim, no dobrá, asi měli na práci něco lepšího.
Ale to, že na kalbu nedorazil zakladatel našeho [TA]fanclubu - shaRp, protože měl údajně sraz se základkou, už mě zanechat chladným nemůže. O to víc mě překvapilo, že minulej pátek navštívil "Vánoční kalbu" iniciovanou hawrixovým komediálním blogem na téma "quake 4 je přeci také hra". Kdo aspoň trošku sleduje tuhle scénu klaunů ví, že se jedná o jakousi party rozrůstající se rodiny šebestíků (Jirko sme s tebou) a tak mě nepřekvapuje, že z opravdových quakerů se nikdo týhle dozajista vynikající akce nezůčastnil. Ba naopak. Největším překvapěním pro mě bylo to, co sem objevil v packu fotek. Myslím si, že k tomuhle už není potřeba nic dodávat... snad jen: Sharpe, zamysli se nad sebou.

no tyvole...
no tyvole...

Zdroj: [1]

[1] cuky, quake.cz, 13. prosince 2008. cit. [2008-12-15]



22. 11. 2008

Tak sem se dneska probudil, líně se protáhnul v posteli a podíval se z okna. Už je to tady, první sníh. Ta běleskvoucí a parádní nádhera, co se během pár okamžiků promění v bahnitou, rozmočenou, rozšlapanou a zákeřnou svini, která okamžitě zmrzne a nečeká na nic jinýho, než aby vám na ní při první přiležitosti uklouzla noha a vy si nejvíc rozbijete xicht. Moc, moc se těším na tyhle každodenní radovánky, kde je jakejkoliv rychlejší pohyb okamžitě ztrestán kvalině zmrzlým povrchem.



20. 11. 2008

Už pár měsíců se ze mě cypp snaží dostat jedno video. Vzhledem k tomu, že už na něj zapomněl i čas, bylo marný se pokoušet najít ho v útrobách ploten mých disků. Jak už to tak ale bývá, všechno se samo vynoří, zrovna když to nejmíň čekáte. Ani tehle případ nebyl výjimkou. Video už sem presentoval na starý skool.s0cks.com sajtě, která už je nenávratně v prachu. To je celkem škoda, protože je to video vskutku vytříbené chuti.
Psal se rok 2006 a nám zrovna začal letní semestr prvního ročníku bakalářského studia. V rozvrhu sme se kromě MAT2, která se mi stala takřka osudnou, setkali taky s masterpiece v podobě hodin práva s univerzitním právníkem. Nemusím snad vysvětlovat, jak nejlepší předmět to byl, zejména přednášky byly opravdu poutavé. Dneska už mi to příde úsměvný, ale věřte nebo ne, sešli sme se na jedný takový přednášce práva s černochem i slejpem. Neuvěřitelné. Samozřejmě sme si museli se sl0jem vyniklající hodinku trošku zpříjemnit a k tomu nám posloužil černochův, v tý době eště elitní (rozumějte před tím incidentem co mu spad do hajzlu, zrovna když vykonával potřebu), mobil. No a výsledek je kromě jiných i tohle video. Usaďte se tedy pohodlně do křesel a vychutnejte si oněch 14 sekund kulturního blaha, které se staly inspirací zejména yendovi, jenž především a jedině díky tomuto videu už druhým rokem navštěvuje právnickou fakultu Univerzity Karlovy.



08. 11. 2008

Jako milovník quake 3 movies, především teda těch kvalitních, občas stáhnu nějakou tu novinku, co se zrovna objeví "na trhu". Paradoxně koutkem oka sleduju i českou produkci, o který bych se nebál prohlásit, že se kvalitou pohybuje někde kolem sLicova adminování - jinak vynikající akce - PGCH Summer 2k2.
Nudu během idle už pár let zaháním sledováním tvorů nižší životní formy. Exhibici takovýchto exemplářů naleznete jistojistě na dnes už legendární zpovědnici, ale především taky na q4.cz sajtě a zdůraznil bych, že zdaleka ne jen v komentářích.
Zrovna včera sem si zkvalitňoval idle kuřecím, když sem na zmíněné klauniádě4 narazil na newsku od českého "moviemakera" Silu. Viděl sem už několik jeho práciček a nutno poznamenat, že jedna byla horší než druhá. Sosnutí traileru tedy bylo takřka povinností. Mezi highlighty jeho videí bych zmíníl velice špatnou selektci fragů, hudbu a font/intro layouty/kompozice vykradený z filmů (např. Spiderman), dementní rádoby profi zpomalený záběry kamerou (který nikoho, koho bych já označil quakerem ani zdaleka nezajímaj) a často pokusy o nějakej retrostyle bo wtf za pomocí černobílýho filtru. Dále (to asi ale už bude záležitostí celýho HAN-SAI) musím zmínit  neuvěřitelně dementní názvy, které pro svá veledíla volí. V podstatě jediný čeho tímhle opravdu inteligentním počinem dosáhli je, že pokud se chci s někým bavit o nějakém z jejich videí, musíme si nejdřív popsat celej "scénář", protože podle názvu nikdy nikdo neví, o kterém videu je vůbec řeč (za předpokladu, že nevyšlo pár dní dozadu, pak samozřejmě stačí použítí odkazu poslední).
No, dost sraček a vraťme se k onomu traileru. V podstatě se má jednat o jakousi upoutávku na hlavní video, které má zachytit fragy ruskočínského hráče Jiba. Po jeho zkouknutí, se mé pochyby o tom, že to nejhorší Silu už dávno předved, rozplynuly jak dav cikánů při výzvě k poctivé práci. Hned po prvních tónech mě neupoutala vykradená znělka z Elfen Lied. Vzhledem k tomu, že jí mám asociovanou se zmíněným anime titulem mi to přišlo neuvěřitelně trapný a mimo. Následovalo zhrození se, z použitého černobílého filtru skloubenýho s wannabe zpomalenejma záběrama, který naprosto nedávaly smysl. To vše samozřejmě důkladně proloženo logem razoru. Těžko říct, jak to působí na lidi co Elfen Lied neznaj, nicméně mě to přišlo jako lacinej scum, rádoby si hrající na city, s tím, že použitý záběry uděláte za 3 minuty v q3mme. Dále mi přišlo trošku víc směšný, že název autora sem se dozvěděl hned několikrát nicméně jméno/nick hlavního aktéra probliknul v nejvíc nesmyslnej a nečekanej okamžik na max 1-2 sekundy. V podstatě mi přišlo, že je to uděláný cíleně tak, aby si to opravdu nikdo nestih přečíst. Je teda pravda, že ke konci traileru se objeví jakási soupiska, kde se dá název aktéra dohledat, nicméně daleko větším fontem tam je česká skupina HAN-SAI případně QUAKE.cz, což je imho fakt dost low. K čemu je teda popravdě ten trailer? ;)
Co se týče kvality obrazu/zvuku, k tomu žádný komentáře nemám. Jednak tomu moc nerozumím, a druhak mě to v podstatě vůbec nezajímá. Nutno ale podotknout, že video mi to z tohole pohledu přišlo víc než v pohodě.
Na závěr chci jen říct, že se nejedná o žádnej cílenej útok na skupinu HAN-SAI případně na Silu. Myslím, si že moje kritika je víc konstruktivní, než pár písmen v komentářích od řiťolezců všeho druhu na clown1xově blogu. Link na video je samozřejmostí, jen si udělejte obrázek sami. Přecijen de o jakýsi kulturní počin a na ten se budou subjektivní názory lišit vždycky. Připomínám, že tu je prostor pro diskusi v komentářích. Rád se pousměju i já nad vašimi názory ._.

manju by silu
"frags" by jibo

download
(47MB, avi @ x264)



21. 07. 2008

Už před časem sem se bavil se svejma novejma skvělejma, moudrejma a pohlednejma kamarádkama z Vaškovy oslavy - Anet a Veronikou. Dozvěděl sem se, že o vejkendu, nepřijedou, protože maj jet hlídat barák tetě do Blatný (kousek od Písku). Když sme pak s Václavem byli v hospodě, začal sem si ho vodit tím, že by tam měl přijet, protože holky řikaly, že jim tam budou chybět chlapi. Jaké bylo moje překvapení, když se stavil někdy asi ve čtvrtek s tím, že prej jako jedem do Blatný. Předpokládám, že všichni moc dobře víte, jak moc líný a zvepřelý prase sem, takže moji reakci na tohle sdělení nemusím nijak zvlášť popisovat.
Je sobota (před tejdnem), a moje icq je plný spamu od Verči a brutálních výhružek od dominy jménem Anet. Snažím se vykrucovat co to de, ale přesto sem této úderné dvojce nakonec podleh. Musím se přiznat, že rozhodujícím argumentem bylo naložené kuřecí maso by Veru. Sestra, která se chystá taky na ňákej vejlet s přítelem, celej den stresuje, že nestíhá. Děsně se jí posmívám a o to víc se líně rozvaluju u tv a krmim se vším co je po ruce, když v tom se kolem čtvrtý stavuje Václav a já zjištuju, že teď tak trošku nestíhám já. Během 15ti minut pořešim klasiky typu vyměšování, sprcha, sbalení se a už lezu do auta, kde je asi 17°C, protože Václav je milovník klimatizace za každého počasí.
Vyrážíme zajížďkou ke kruháčí a pak směr Praha. V průběhu cesty zjišťuju, že Vašek zná jen cestu na jižní spojku a dál netuší. Automaticky po něm chci autoatlas. Dělá, že neví o čem to mluvim. Po menším rozhovoru se dozvídám, že pojedem podle gpsky, která je značně imaginární. Naštěstí od Veru vím, že je to směrem na Písek. Cestou už nás zase nahání Anet, kterou cíleně stresujeme a mystifikujeme tím, že sme pořád eště u Vaška a řešíme nějaký fotky. Uběhne půl hoďky a Vaškovi přijde smska od Anet. Asi hodinu se mě Václav ptá, co sou to "kasičky". Řikám mu, že nemám ponětí. Když dem nakoupit a Vašek se mě už asi po 100tý ptá co to je, beru mu mobil a přečtu si onu zprávu. Samozřejmě to bylo "kašičky", což je v podstatě cílenej útok na mojí stravu. Jak cesta běží dostáváme instrukce typu nakupte klobásky na grilovaní a ananasový juice. Těsně před Pískem Vašek vystupuje u nějakýho noname obchůdku a od chlápka zjišťujě, kde přesně uhnout. Mimo to se mu taky chlápek pokouší prodat nejvíc neznačkovej low juice asi za páďo. Srát na juice i na chlápka vydáváme se směr Blatná.
Cestou se eště poctivě stavujem v lokálním Lidlu, aby sme nakoupili ony ingredience. Hned po vchodu do supermarketu na nás kouká ananasový juice. Pohoda. Padne pár laciných fórků ohledně toho, že to tam na nás nastražila Anetka a už se šinem dál. Beru piškoty, racio chlebíčky a marně se snažím najít ovesné vločky. V tom se otočím a jaké je mé překvapení, když vidim holky, jak si pěkně nerušeně nakupujou. Počkam až přídou ke mě a řikam "čau ne?!". K mému údivu Anetka rychle zahýbá za regál, skrz kterej mě následně sleduje. S wtf v očích koukam na Veroniku, z který taky nevypadlo snad ani slovo. Je ticho, nemám tušní co se děje. Přichází Vašek s vločkama, odezva od děvčat je však stále značně utlumena. Pořád nechápu co se děje. Dem teda k pokladně, směnit papírky za jídlo. Holky bez řečí mízí v autě a záhadně si jedou nakoupit do přilehlýho penny.
Vašek začíná bejt značně nasranej, snažim se ho uklidnit. Nadhodím, že by bylo fér je bloknout autem a odejít. Vašek neváhá ani minutu. Zaparkuje za nima a se slovy "du se vychcat" opouští vozidlo a mizí za roh penny. Du se teda projít do deště a nadýchat čerstvého vzduchu. V tom se vracej holky a kupodivu z našeho freestyle parkovaní nejsou nadšené. Koukaj na mě a častují mě svým nevybíravým slovníkem. Co já s tím. Kouknu kousek od nich za roh, kde stojí vašek a pomáhá dešti zalejvat budouvu penny. Vracíme se do auta a vydáváme se za holkama.
Po pár minutách dorazíme k pěknému baráčku. Vystupujem. Beru věci a následuju holky ke vchodu. Ptám se co to jako má bejt za lol. Anet mi skoro ukousne ruku a je na mě zlá. Mimoto se dozvídám, že soused je radioamatér a proto má na zahradě asi 10ti metrovou anténu, díky které ruší veškerou komunikaci v radiu desítek metrů. Zouváme se u vchodu a následujem holky do prvního patra. Cestou potkáme prapodivného tvora. Podle mě je to kříženec kočky a prachovky, jmenuje se Mikeš. Vstupujem do kuchyně, kde nechávám své věci a házím do ledničky nízkotučné tvarohy. Poté se přesouváme do obýváku, v jehož levém rohu se náchází akvárko se želvou, která začíná bejt značně agresivní, kdykoliv se k ní někdo přiblíží. Těžko uvěřit, že z tohohle vznily mírumilovné ninja želvy, vždy hající dobro. Usedám na pohodlný gauč a otvírám si piškoty. Po tříhodinové cestě docela bodly. Mezitim sleduju okolí a jsem značně zneklidněn z barevných stěn na nichž se nácházejí tři obrázky prapodivných mutací zeber. Následně nacházím prapodivný masážní přístroj a testuju ho na své noze. Je boží. Holky nám ukazují jak maj nafetlou salsu z nějakýho prapodivnýho instruktážního dvdčka, jež ve mě budí značnou nedůvěru a úzkost. De jim to moc pěkně. Jen tak mimoděk se zmíním, že Vašek salsu ovládá a hned si v následujících momentech vychutnávám šikanu Václava v podobě tance, který evidentně neviděl ani z vlaku. Po tanečcích se dou všichni pokoušet o nějaká tríčky na domácí hrazdu, upevněnou ve futrech dveří. Líně je sleduju, žeru si svoje piškotky, chrochám si a možná bych i spal. To by mě ovšem Anet nesměla nutit ať se du předvíst na hrazdu. Nejen její argumenty sou opravdu ostré a tak tam radši du. Prej mám udělat 10 shybů, že si to jako chce natočit. Chytám se hrazdy a udělám 2 shyby, když jsem hlasitě přerušen, že kameramanka nestíhá. Po pár sekundách klapka oznamuje, že můžu jet a tak vystřihnu klasických 10 shybů a du se dál válet s piškoty. Následně provede Anet 10 disabled schybů v podobě jakéhosi skákání na prapodivné věci, kterou jsem později pojmenoval "Vaškova stolice". Nakonec se i  Vašek pokouší vykouzlit něco na zmíněné hrazdě, ovšem doplácí na flákání posilovny, jež se pokouší v posledním měsíci rozjet.
Po pár minutách válení je rozhodnuto, že se de ven grilovat. Míjíme prapodivnou dílnu plnou provazů, laků a sem si jist, že i nějaká ta dutka, případně bičík by se tam našel. Po menší diskusi s Vaškem, k čemu tam asi používají ten svěrák a zmíněné daemon toolz radši odpochodujem na zahradu a doufáme, že tato otázka zůstane navždy nezodpovězena. Pln energie se vrhám na nejbližší židli a rozjíždím krutej, ba až přímo přínej idle. Vašek má mezitím za úkol udělat z polen třísky. Vidím Václava se sekerou v ruce, je mi blbě. Holky mezitím blbnou se psem, usínám. Přichází Václav s třískama a kupodivu má všechny prsty. Děvčasta přináší hromadu žrádla a hlavně naložené kuřecí plátky. Po otázce v čem, se od Veru dozvídám, že tam naházela 8 druhů koření. Vašek se pokouší rozdělat oheň, což se mu nejen k mému údivu jakousi shodou náhod a okolností podaří. Správu ohně a uhlíků přebírá Anet a začíná se grilovat kuřecí masíčko a klobásy. Padne pár nemístnejch fórku na moje rýžové racio chlebíčky a už se pouštíme do jídla. Kuřecí je vynikající. Všichni záhadně jedí klobásky. Nevadí, aspoň zbyde víc kuřecího pro šéfa. Anet zrovna obrací kuřecí, když jí jeden plátek padne do ohně. Říkam jí ať ho vyndá z popela, že to bude ok. Samozřejmě jí nenapadlo nic lepšího než ho nabrat zahradníckou lopatkou. Můžu vám ale říct, že i přes tyhle operace ve výsledku chutnal naprosto stejně jako ty ostatní :P.
Dojedeno, odnešeno, válíme se nahoře a trávíme. Anet si stěžuje na bolest u srdíčka. Postupem večera se dopracuji k teorii, že je to způsobeno včerejším obědem, kterej prý dosahoval takřka nebeských kvalit. Asi po hoďce se dem projít ven. Cestou si na mě začíná Anet vybíjet svojí energii, kterou nějakym mě záhadnym způsobem někde získala. Nejdřív mě s Václavem děsnym tríčkem navedou do kaluže, v níz mi následně mízí noha až po koleno a o pár minut pozdějc mě přes zmíněné zdravotní problémy hecuje závod v běhu. Přestože jí oznamuju, že mám problémy i s chůzí, nenechá se odradit. Říkám si tedy ok, ať se proběhne. Bez úmyslu pohnout se v následujících sekundách se na oko připravuju na startovní čáru. Davy šílí. Je zahájen odpočet po němž switchu na rychlost důchodce na poště a belham se pěkně pomalinku na jistotku k zmíněné lampě. Anetka běží tak rychle, že si ani neuvědomí, že je sama. Doběhne celá uřícená a vítězoslavně se otočí. Pomalinku dojdu k lampě a předávám jí své gratulace. Slovo nadšení, rozhodně není na místě. Zloba a nenávist jsou rozhodně blíž. Vydáváme se směrem do centra k zámku. Cestou vzníkají hromady fotek a řeší se kde co. Dorazíme na místo, kde probíhá jakýsi festival nevalné kvality. Holky si zatančí, vyslechnem si nějakou stórku od Veru, na kterou si nemůžu zaboha vzpomenout a odebíráme se směrem nevimkam. Dorazíme ke hřbitovu. Sme svědky prapodivné přírodní anomálie. Ačkoliv je před hřbitovem pěkně, po průchodu branou na jeho pozemek zjišťujeme, že tam prší. Anetka se chce vyfotit u nějaký věže a de ke zdi. Náhle zjistí, že tam někdo lěží a děsně se lekne. Vyděšená mě obejme. Říkam jí, že to je jen ňákej homeless ať je v klidu. Vydáváme se pomalinku na zpáteční cestu k domovu. Veronika se vždycky někde zastaví s deštníkem a jakože děsně nenápadně stojí a vůbec nečeka až si uvědomíme, že chce jako vyfotit. Ani Anetka nezůstává pozadu a fotí se u nějakýho sloupu. Všude je hromada nejmenších ukazatelů na světě, jež nám sdělují jaké vesnice sou poblíž. Popojdem pár metrů a paradoxně objevujem ukazatel asi 6x větší než ty původní, který ukazuje jakým směrem je wc. Zajímavé priority.
Dorazíme dom a Veru vyrábí piňa coladu. Každej si pochvaluje její chuť jen já přemítám nad degustací defaultní chuti neperlivé vody. Z ničeho nic padne řeč na tu prapodivnou hru, jež dostal Václav od holek k narozeninám. Jaká to náhoda, že jí má zrovna Vašek v autě. Dem pro ní. Už při návratu holky vyžadují, abych jim ukázal bříško. Řikám, že až v jednu a odebíráme se k pařbě v podobě již zmíněné deskové hry. Hra se pomalu rozjíždí a padají mi samé šestky. Není tedy divu že se v úkolové části nacházím jako první. Anetka ovšem zvolila přesně opačnou strategii a prvních 20 minut provádí pečlivý camp v domečku bez viditelné šance pohodnout se ve hře. Padne pár pus, Vašek nám nakreslí svoji představu ženy, která až nápadně připomíná frankenstaina, upgradenutýho značnou dávkou silikonu. Popravdě mě hra docela zklamala. Úkoly typu udělěj pár kliků, přečti si prapodvinej rádoby osud a podobný píčoviny byly fakt nejhorší. Vrcholem byl úkol udělat slona. Postupem času si na něj stoupnula jak Anet tak Vašek. Směju se jim ponejvíc avšak v následujícím kole se stávám také objetí tohoto dementního políčka a už se škrtím rukam taky. Kolem druhý nás naštěstí Veronika rozdrtí a rozhodnem se, že i přes protesty Anet nebudem pokračovat. Holky si vzpomenou, že chtěly vidět to břicho a Anet už klasicky začíná být značně agresivní a zlá. Co se dá dělat. Řikám jí ale, že chci taky vidět její bříško. Slovo dalo slovo a už se vytahujou trička. Kromě toho, že mi holky řekly, že mám fakt hnusný bříško :( k tomu není snad třeba nic dodávat, ostatně na fotkách můžete zchecknout sami.
Krátce po druhý, začínáme pařit kvarteto za doprovodu filmu "Příběh žraloka". Hned v prvním kole začínam krutě respawnovat, holky netuší. Postupem času zjišťujem, že sme neuvěřitelně dementní, jelikož nikdo neví, co po něm chtěl enemy v předchozím kole. Po pár hrách nás to omrzí a tak se de jen tak bezvládně idlit k tv. Film končí de se spát. Vašek vytuh už nějak v průběhu filmu na gauči a tak na mě zbejvá prapodivná mutace gauče a křesla. Evidentně je to malý i pro člověka tak nízkého vzrůstu jako jsem já a tak se odebírám na zem. Anetka mi říká, že to není zrovna nejlepší nápad. Samozřejmě jí odbydu nějakou dementní quotou a ulehám na zem, přikryt dekou. Holky dou na kutě vedle na kvalitní postýlky. Eště tak 20 minut posloucháme lol stórky od vedle, když v tom nás vyrushujou holky, že budou spát taky v obýváku. Vašek, který otevřel okno, aby mu prej nebyla zima, neváhá ani sekundu a rychle se přesouvá vedle na postýlky. Doplácim na lenost mě vlastní a kempim si dál podlahu, přestože je po Vaškovi volný gaučík. Holky nějak prapodivně usnuly a já se klasicky převaluju asi hodinu a půl než se mi podaří zabrat.
Probouzím se díky otevřenému oknu a chladné zemi značně zneklidněn. Mrknu na videorekordér a ten mi oznamuje, že je sedm hodin. To ve mě v kombinaci s tím, že sme šli spát +- v 5, budí čistou nenávist a šílenství. Du se dál pokoušet vykouzlit spánek, ale o tuhle schopnost sem přišel už před lety a tak se jen marně povaluju na zemi. Zmocňuje se mě bezmoc. Kolem půl devátý zjišťuju, že i Veru už je vzůhuru, nicméně se dál pokouším hybernovat a načerpávat energii. V devět razim na záchod a když se vracím, už je vzhůru i Anet a diví se, že sme ji nevzbudili. Mám docela dost a tak se někam povalim. Později se odebírám do koupelny a podstupuju kvalitní sprchu, která mi přidá trošku životní energie. Vracím se do kuchyně, abych si od Anet poslech, že jsem značně podvýživen. Zaskočen touto desinformací beru triko, misku s ovesnejma vločkama, kterou následně zalejvám mlíkem a razim mezi ostatní ke stolu. Vyslechnem si roztomilej telefonát Anetky s její mamčou a už se du válet zase někam na pohovku. Velikou radost mi způsobí nález včerejšího pytlíku piškotů. Holky sou prapodivně naboostovaný neznámým powerupem a uklízej co se dá. Evidentně to je haste.
Kolem 12tý nasedáme do vaškovy limuzíny v červeném provedení a vyrážíme směr domů. Usedám na sedadlo smrti a pouštím se do krutého koma za doprovodu hitů v podobě nového alba linkin parku, o jehož kvalitách bych se nerad šíříl. Z ničeho nic zastavujem snad u Veru doma a holky dou něco pošéfit. Po chvíli se vracejí s půlmetrovou okurkou. Všem je všechno jasný, netřeba nic dodávat. Odebírám se dál do stavu nevědomí a jedem směr Praha. Holky se fotí, natáčí videa, vznikají prapodivné teorie hodné takřka mého autorství co se zvrhlosti týče. Za zmínku rozhodně stojí Anetky hrubě fekální stórka o stavbě Karlova mostu, nicméně na týhle sajtě je prostor jen pro slušné přiběhy, takže bohužel. V Praze se loučíme s holkama a vydáváme se směr Poděbrady. Opouštím režim IDLE a analyzujem s Václavem proběhnuvší akci. Shodujem se na tom, že to byl slušnej úlet a Vašek dodává svoji nejvíc homoseXuálni quotu, kterou sem od něj za vejkend slyšel snad tisíckrát - "ale bylo to na Bohouška". Pokaždé když to pronese, budí to ve mě značnou dávku agrese řezanou nenávistí. Kolem půl třetí dorazíme do Poděbrad, loučíme se a já se du konečně vyspat.

Závěrečná bilance akce:

+ Výborný kuřecí prsa.
+ Super holky.
+ Hyperaktivita holek, pořád něco podnikat.
+ Parádní baráček se zahradou jen pro nás.
+ Plná lednička.
+ Sprcha.
+ Mikeš.
+ Vynikající procházka po okolí.
+ Stórky a všudypřítomná zábava.
+ Anet má stejně suchý ruce jako já!

- Prapodivná desková hra opravdu zklamala.
- Komentáře k mé postavě :(
- Počasí.
- Děsně studená zem.
- Spánek ani ne 3 hodiny.
- "Je to na bohouška."
- Největší dálka.



12. 07. 2008

Sice v posledních dnech zrovna nepadají teplotní rekordy, ale i tak sem se rozhod, že vás pěkně schladím.
Těsně před koncem roku, mě černoch poctil svojí klasickou neohlášenou random-návštěvou. Po pár gestech nenávisti sem se oblík do zimy a šel ven. Sotva sme ušli pár metrů, potkáváme Jířího jedoucího značně kolmo. Padlo pár slov a už zvoníme u Rodriga, bydlícího opodál. Tvoru, který vylez ze vstupních dveří se na obličeji rýsuje nadšení v podobě rodrigova defaultního úsměvu táhnoucího se od ucha k uchu, jež dává tušit kvalitní opici po včerejšku.
Když už sme se tak pěkně sešli a venku je tak příjemně, rozhodujem se protáhnout zlenivělá těla sešlá stářím (nečinností, disfunkcí a kouřením - černoch) v podobě menší procházky po okolí. Zprvu směřujeme ke squashi, protože Jíří si tam potřebuje něco vyřídít. Už nevim koho napadlo, že se vydáme na jezero - nicméně to byl dost dobrej nápad, takže předpokládám že mě.
Rád bych popsal, jak se brodíme pokolena ve sněhu, koulujem se, ničíme směšně vypadající sněhuláky před očima jejich mladých stvořitelů a procházíme krajinkou, jak vystřiženou z mrazíka. Bohužel sníh nikde a jediný čím se nám daří identifikovat roční období je polozamrzlý labe a zima jak v prdeli. Černoch se pokouší o nějaký fórky u Labe, smějem se mu. Přecházíme lávku, míjíme elektrárnu, přícházíme k jedničce.
S údivem zjišťujem, že jezero je kompleně zamrzlý. U břehu se povaluje pár ubožáků, hrajících hokej nebo bezpředmětně bruslících. Na zamrzlý povrch jezera vstupujou 4 vysokoškoláci připomínající elitu z nadace duha. Ano sme to my. Vydáváme se k ostrůvku za doprovodu prapodivných pádů, které bych rozhodně nepřipisoval na účet jen značkně kluzkému povrchu. Dokloužem se až k ostrůvku, kde kromě 2cm široký praskliny táhnoucí se napříč celého jezera, nalézáme také zamrzlý kámen. Nevim kdo měl ten imbecilní nápad (já teda rozhodně ne) stoupnout si ve 4ech lidech k tomu kameni a vyfotit se.
Pomineme-li docela slušnej tlak, kterej působí cca 330kg přes tak malou plochu jako je lidské chodidlo na tak malém místě, porušený povrch ledu polozamrzlým kamenem v něm už pomíjet asi nelze. Tak přesně tohle nám asi chtěla dát najevo prasklina, která se pod náma bleskurychle oběvila. S největším fearem a s černochovým ženským řevem v uších sme se radši zase pěkně rozestoupili. Tomu to ovšem evidentně bylo málo a jal se lámat zamrzlé stromy čouhající skrz led u ostrůvku. Tady mě opravdu mrzí, že sestřin foťák nemá tu schopnost zaznamenávat u videí i zvuk (= nemá mikrofon), protože po tom co černoch úspěšně tu větev ulomil, se přes celý jezero pod ledem ozvalo neuvěřitelný praskání ledu. Znělo to fakt neuvěřitělně přísně, jak z nějakýho traileru. Po pár vkusných poznámkách na jeho učet nás počastoval pár kusy ledu.
Postupem času sme se propracovali přes celou jedničku až ke dvojce. Díky spoustě težkých kamenů a cihel ležících opodál z težby sme si konečně na ledu mohli vybít své emoce. Jak uspokojující. V následující asi hodině se nám úspěšně daří demolovat led, neuvěřitělně si to užíváme. Jiří si po jedný černochově akci s megakamenem odnáší relikvii v podobě kusu ledu ze dvojky. Má s ní velké plány, jež nám bohudík odmítá sdělit. Ještě si vyběhnem na kopeček z vytěžených oblázků a už se vydáváme na zpáteční cetu, kterou si zpříjemňujem vynikajícím fotbálkem s oblázkem po ledu.
U zamrzlých konstrukcí z klouzaček nám černoch s Jiřím předvedou bezchybnou spanělou jízdu na ledě, která baví všechny v radiu 500 metrů. Odměnou jim kromě pár modřin je i nekončící smích mísící se s potleskem. Vyrážíme dom.

PS: Kromě fotek sem se rozhod sestříhat takový krátký videíčko, aby ste mohli i vy vychutnat tu skvělou pohodu z jezera. :P



23. 06. 2008

Už od minulých prázdnin sem si musel několikrát vyslechnout, různé báje, pověsti a legendy ohledně Vaškovejch narozenin, obzvláště hodně se mluvilo o černochovi, jehož grilované brambory prý svojí chutí budí posvátný respekt. Rok utek jako voda a už byla na programu další oslava. Začlo to už tak před měsícem, kdy už bylo jasný, že bude mít Václav 20 - 22.6. volnej barák, jelikož rodiče odjíždej do pryč. Sám hostitel přicházel s quotama, jakože tam má mít objednanou nějakou kurvu a podobně (kdo nezná Václavovy bordelový storky nepochopí). Já jsem se dostavit původně neměl, protože brzo ráno v sobotu se má konat finále UG Q3 ligy v brně. Naštěstí jsem si zavčas uvědomil o jakou parodii se jedná a na brno se náležitě vysral.
Odpoledne se stavil Václav, aby sme se dohodli v kolik pro mě a Michala přijede svojí limuzínou. Osmá hodina byla jasnou volbou. Dále sem se dozvěděl, že se má dostavit spousta lidí a že jídla a pití bude ponejvíc. Pohodička. Kemp doma, na šestou do posilky odjet pěkně nožičky a už sem byl doma a ládoval se tuňákem, když v tom někdo zvoní. Checkuju (hi DJZuzka) okno a vidim Michala a Vaška. Dožírám tuňáka, beru flašku hruškovice pro kluky a razim ven. Naskládám se do auta a už jedeme směr žižkov. Sme s Michalem s vysazeni u Václava doma, protože ten má namířeno pro zbytek osazenstva.
V pěkně zařízeném obejváku se kromě gigantický plasmy značky Panasonic nachází pohodlnej gaučík a tweaked křeslo a před nimi stůl plnej všelijakých dobrůtek - chipsy, tyčinky, palačinky (!) a kdoví co ještě. Michal okamžitě koštuje palačinky a následně se dáví se slovy "vynikající". Postupně vyžírá jejich celý patro, když v tom mu volá černoch. Samozřejmě se nic nedozví a vrací se zpět k tomu, kde přestal. Přichází  Václav se zatím neznámými návštěvníky.
Přibíhá k nám pohledná brunetka a ptá se "tak kdo je ten kulturista". S úsměvem ve tváři a chutí dát Vaškovi facku vstávám a už si potřásáme rukama. Dozvídám se, že se menuje Anet. Michal je identifikován jako "ten-co-má-mercedes". Druhá z dívek se jmenuje Veronika. Třetí a poslední z nově příchozích je týpek Vlasta. Po krátkém rozhovoru se dozvídáme, že Vlasta Vaška zná přes Adama. S holkama se Václav zná snad jen tejden z nějakýho festivalu bo co. Za chvilku dorazí i Lůďa starší se svojí americkou přítelkyní "Dý", od kterého se okamžitě dozvídáme, že viděl černocha jak se prochází po Poděbradech se psem - malá to klasika. Palačinky slaví monstrózní úspěch a postupně mizí, nyní už nejen díky Michalovi, který je jimi neustále hypnotizován. Vlasta mě zasvětil do svého plánu, kterej spočíval v tom, že prošel Vaškovi celej barák a vkusně na veškerý fotky co našel nalepil eitketu z piva s nápisem Pardál. Postupem času dorazí Tomáš s Anetou. Jednohubky, který Václav dones na stůl jsou tytam (Michal se kvalitně rozežírá) a všichni se dožadují masa. Po té co do vyčerpání hlasivek skanduju "Chceme maso :`(" vykoukne Vlasta z pozarohu s quotou "Klid. Holky se jen upravjej a už dou" :D. Sledujeme nejnudnější fotbal, co se snad kdy v historii lidstva odehrál.
Mužem činu se dnes poprvé, ale rozhodně né naposled stává Vlasta a de grilovat maso. Mezitím sledujeme nějaký kulturní bahno v podobě klipů na óčku, jejichž urověň je řekněme značně nízká, kvalitně je však doplňují prapodivné smsky od největších ubožáků pod sluncem. Přicházejí línej černoch, veselý Pierre a klasická Bára. Dorazivší Lůďa mladší ihned využívá prapodivného skillu a přestože přišel jako poslední, odnáší si grilované masíčko jako první. Z ničeho nic se objeví Verča a podává mi tácek plný masa, brambor a cibule. Poděkuji a odebírám se na zahrádku, abych svým prasostylem žraní nezasral obejvák, který vapadá dosud neposkvrněný. Brambory by eště chvilku chtěly, ale vepřoví je akorát. Mám potřebu jít močit a tak du do kuchyně, kde se nachází Václav s Klárinou, oba značně pod vlivem. Stoupnu si do dveří naproti nim a ptám se "Kámo, kde tady máš záchod". Jako odpověď se mi dostává, že je přímo naproti mě. Logicky mi z toho vyplývá, že si přejou, abych je pochcal, což okamžitě negují a ukazují za roh. Hotovo, vracim se do objeváku, kde se řeší všechno možný. Holky a Vlasta popřejou Vaškovi a předávají mu společný dárek. Ten po rozbalení zjišťuje, že je to taková ta jedna z úchylnejch deskovejch her. Mám dojem, že se menuje "párty" bo co. Mezi lidma kolujou vytištěná pravidla, ale každej je neuvěritelně línej si je přečíst. Zkonfiskováno a dávam se do čtení. Postupem času zjišťuju, že tato hra vznikla k tomu, aby mohli lidi svévolně svlíkat. V podstatě za každej nesplněnej/špatně provedenej úkol člověk odevdzává fant, což v kombinaci s úkoly typu ustřihni si pramínek vlasů, napiš smsku na svém telefonu a ostatní určí komu jí poslat (nemám telefon), ochutnej pití všech spoluhráčů (nepiju) nebo zatanči nějakej tanec, ze mě dělá tak trošku potenciální oběť. Proto posílám pravidla zpět Verče a otevírám radší učebnici šáchů, která leží poblíž. Ani nevim kdy, dorazila Verča 2.0.
Je lehce před půlnocí akce se rozjížďí. Lůďasové, D., Michal a Petr už vykalujou 3tí flašku jelzina, já dojíždím 2hou petku kofoly (sem děsně přísnej). Du si pro něco do kuchyně. Vyjímečně se tam nenachází Klára s Vaškem a neřeší proč sou lepší klobásy než párky (to bylo už fakt trošku moc). Poflakuje se tam Vlastimil a najednou nachází kuchňskou zástěru.
Je jasný co se muselo stát. Sundává si tričko a leze do zástěry. Po tom nás ovšem inforumuje, že tohle je jako malej hardcore a sundavá si zbytek oblečení - zůstává jen v zástěře. Během toho, co si ho všichni fotěj, se nenápadně připlíží zákeřná Anet a sebere mu i ten poslední zbytek "oblečení". Vlasta nezpanikaří a kryje své nahé tělo Anetíným. V podstatě vznikně ikona sexuálního spojení s tím defektem, že Anet je celá oblečená. Fotí se ještě víc, vznikají videa. Vlasta volá o pomoc, avšak veškeré oblečení, co mu servíruju z obýváku, je zneškodněno Anetinou pravačkou, kterou - pokud sem to eště neřek - porazila Václava v páce. Vlasta tedy bere Anet a proti její vůli opouštějí kuchyni a odebírají se do Vaškova pokoje.
Uvolněná atmosféra, litry piva a jinýho chlastu tečou proudem, já swithuju na pomerančový zázrak Jupí, který nemá daleko od chuti a konzistence žaludečních štáv. Všude se tančí na hity z óčka, od čehož se díky své pohybové (ne)schopnosti raději distancuju. Kempim si kuchňku, která má hned vedle šikovné ledničky ještě šikovnější okénko, jimž je vidět do obýváku. Protože se oslavenec zamknul na hajzlu a nejeví už delší dobu známky života, kluci se na něj dobývají. Když se k němu dostanou Vašek má očividně dost a tak ho deportují k němu do pokoje a party pokračuje. Mezitím Lůďa mladší nějak zahádně vytuh a tak okamžitě vznikají fotky ve znamení day-after-party. Lůďa starší a D. jsou taky v náladě a nesmyslně se povalujou na zemi.
Kolem druhý sem uz trošku dostával hlad a tak sem se jal vyžrat ledničku. Po důkladném prozkoumání jejího obsahu, mi bylo smutno. Jediný co sem tam našel poživatelnýho byly 4 vejce, který sem si fakt dělat nechtěl. Nakonec sem objevil nějakou pixlu s ovesnejma vločkama ležící opodál. Sebral sem teda poloprázdnou krabici s plnotučnym mlíkem a zkombinoval její obsah s ovesnými vločkami v menší misce. Verča toto důstojné, plnohodnotné a výživné jídlo označíla za bahno, ale jak řikám bylo to ok. Pěkně sem si sed do okýnka a pri baště hodné krále, sledoval ostatní jak si užívaj svůj stav alkohololového opojení. Zejména musím zmínít Lůďu mladšího, jehož kreace, které vytváří na pomyslném parketu upoutaly opravdu všechny. Z ničeho nic se vypařil Pierre s Bárou mimo Vaškův dům, i když pravděpodobně odešli už před tim než sem žral, jinak si nedokážu vysvětlil, že se ke mě Petr nepřidal. Pozdějí mizí i Michal.
Kolem čtvrtý sem se vydal s černochem k němu domu, protože potřeboval pustit domů psa. Šli s náma i Tomáš a Aneta, s kterejma sme se před domem rozloučili a vydali se na cestu zaslíbenou. Naboostován 4l kofoly a 2litrovkou koly sem měl tendence nutit černocha k běhu, ten to ovšem ustál a pokračoval dál ve svojí vláčně vepřové chúzi. Před černochovým domem sme v dáli zahlédli Lůďase s D., kteří to už lomili dom. Pár pokřiků, čekačka na negra a už sme si to valili zpátky k Vaškovi dom.
Mezitim se nějak vrátila jeho sestra a s ostaníma si pustili film "Zbouchnutá". Udělal sem si tedy druhou porci ovsených vloček (tentokrát s vodou) a vnořil sem se do tweaked polohoupacího odpruženýho křesílka de_luXe a jal se sledovat movie. Černoch to zalomil asi po 10ti minutách, protože to prý už stejně viděl. Kolem půl pátý nás opustil i Vlasta s Anet a zůstali sme jen já obě verze Veronik a spící Vaškova sestra. Ta se kolem pátý probrala a asi šla spát k sobě. Verča číslo dvě to taky nějak zabalila a ja zůstal s první verzí. V prvních minutách se film nesl v duchu hypersprostejch komb a úchlynejch scének, prostě pohoda. Bohužel ke konci film už fakt megamoc ztrácel a vleklo se to neuvěřitelně. S Verčou sme pořešili pár opravdu podstatnejch věcí jako porod cisařskym řezem, kterej vyústí v amputaci spodní části těla a podobný vychytávky. V šest sem se rozloučil, řek jí ať pozdaravuje ostatní a vydal se na cestu domů. Po transportu rychlou chuzí směr Poděbrady sem se asi za 15 minut vyskyt u sebe doma. Projistotu sem si eště pěkně 2 hoďky poidlil s xichtem iRcčko a vysmál se pár storkam ala hawrixovy shopnosti. V 8 byl ten správnej čas jít spát.
Půbodně jsem na oslavu sice jít neměl, ale sem rád, že jsem nakonec dorazil. Luxusní domácí akcička s hromadou pití a jídla a super lidma. Doufám, že se eště někdy v podobné sestavě něco uskuteční - třeba nějaká chata.
Závěrem rozhodně musím poděkovat Václavovi za pozvaní, pohoštění a tak vůbec - bylo to fakt super, díky kámo.

Závěrečná bilance akce:

+ Vlasta.
+ Pohodový lidi.
+ Vaškovy palačinky vypadaly fakt lákavě.
+ Hromady jednohubek, chipsů etc.
+ Nealkoholický pití pro mě.
+ Plazma od Panasonicu.
+ Volnej barák, a tolerantní sousedi (hi peky:).
+ Příjemný prostředí.

- Vašek někde většinu času soukromničil s Klárou.
- Nedostatek zeleniny a ovoce. :(
- Hudba.
- Plnotučný mlíko.
- Nakonec nedošlo na tu prapodivnou deskovou hru.
- Fotbal.

Fotky by Michal:



14. 06. 2008

Už je to nějakej ten pátek co sme s klukama opustili střední. Když se ohlídnu zpátky, vybaví se mi především všudypřítomný hodný Lukáš `černoch` Černý. Né náhodou si vysloužil přezdívku máma, když nám den co den chystal do skooly svačinu, sháněl nám úkoly, hádal se s učiteli, aby nám zlepšil prospěch. Kdykoliv kdokoliv z nás měl nějakej problém, byl tady vždycky neohrožený a nebojácný černoch, který se postaral o to, aby bylo hned po problémech. Poslední roky mi dokonce dělá šoféra. On sám by o sobě řek, že je to teamový hráč. Jedno je jasný - je to prostě borec.
Ale tohle všechno se mělo změnit. Střední škola končí úpěšnou maturitkou (hi tyf, nebo snad hi xicht?!), de se zevlit na vejšku. Z černocha se stává jemně řečeno liný zvepřelý prase. Svačina nikde, sebeobětování v zájmu svých dětí (nás) je taky pryč. Kdykoliv mu někdo volá, černoch mu nebere telefon. Většinou se ozve za pár dní s tím, že u sebe neměl telefon, nebo se pokouší ospravedlnit největší píčovinou, co sem kdy slyšel - prej si myslel, že mu volá někdo z T-mobilu, tak to projistotu nevzal. Kdykoliv po něm někdo něco chce, tak se mu to zrovna nehodí, jelikož musí jít ven se psem. Když mu píšu, aby si zapnul to svoje icq, běžně na mě sere. Samozřejmě se staví za 4 dny a děsně to vokecává nejprůhlednějšíma hownama, který fakt nikdy nemám náladu poslouchat. Když mu řeknu, aby mi řek předem, kdy se staví, samozřejmě udělá největší howno a zvoní tady na mě v 11 ráno, kdy určitě nemam největší noc, když chodim spát v 5.
Popravdě už sme s klukama několikrát řešili, jak je tohle dopRdele vůbec možný. Co jako dělá? Proč mi nidky neveme telefon, když mu volam? Proč si dopíčí nezapne to zkurvený ajsko (© chlápek z kRalup)? Proč mele takový píčoviny, když je jasný, že se na nás vysere jako jeden z prvních? Tak tyhle otázky sem slyšel za poslední roky fakt tisíckrát od hromady nezávislejch lidí. Asi před rokem sme dokonce s Jířím zvažovali, že by ho moh někdo sledovat. Co jako dělá celej den? Na kompu není, na telefonu taky ne... hmhm wtf? Postupně to vyústilo dokonce v mé domněnky, že černoch vede dvojí život.
A konečně nastal den Dé. Sice to nebyl, jak černoch sám říká, aby byl zajímavej - jeho oblíbenej a šťastnej den - pátek třináctýho (= včera), ale na věci to pranic nemění. Idlim už klasicky zkušeně ta.only, když pan Tyf nalinkuje nějakou sračku z nehopí sajty. Kliknu na odkaz, prolejzam plno howen o nějakejch dementech a pak můj zrak spočine na něčem opravdu neuvěřitelnym. Jen se pěkně podívejte, kdo nám to skončil na druhém místě! Pokud vám to nestačilo, můžete si zchecknout i černochův profil.
Mé pocity jsou značně rozpolcené. Mezi hRomadou otázek, které mi přicházejí na mysl bych zmíníl především.... COŽE?!?!??! :D



04. 06. 2008

Update dvakrát do měsíce, xichtova reakční doba na newsku cca tejden, neustálý breky ohledně rss. Pomalu by se mohlo zdát, že sajty upadaj a čtenost je nic moc. Opak je ale pravdou "přátelé". Poslední měsíc návštěvnost čítá denně ~30 unikátních ip (at žíje googlebot, yahoobot, seznambot, chobot, aimbot, ...).
Poslední měsíce se na only trošku nudíme a tak sem se rozhod, že vám poskytnu takovou malou ochutnávku v podobě pár obrázků, kterými nám krátím dlouhé nedělní večery.

  • První obraz se nese ve stylu ranného kubismu. Vypodobňuje příběh známější než jeho vlastní aktéři. Mnozí se domnívají, že zachycuje nejstarší epický příběh naší quake 3 scény. Mohu-li vám poskytnout vlastní názor - rozhodně se jedná o bajku - vystupuje zde zvěř a poučení je dle mého soudu více něž jasné.
  • Druhé vyobrazení je ve znamení čistého realismu. Taktéž se jedná a velice známý příběh, který dodnes neponechá jedno oko suché.
  • Třetí dílo je už tak trošku tvrdší porno. V podstatě se dá ríci, že splňuje rysy baroka. Nebo sem snad jediný, kdo tam vidí baculaté nahaté obnažené andělíčky? :PP

Ale nyní humor stranou. Aby toho nebylo málo přišel mi včera anonymní mail od fanouška mého blogu. Protože byl přespříliš osobní a vychvalující mě do nebe, svědomí mi káže vyvarovat se jeho citaci. Pevně věřím, že si pobrečíte i bez ní. Snad jen zmíním, že autor, jak sám píše, má také vlastní blog. Jeho design je znám především logem nechvalně neznámého ale o to většího propadáku roku 2005. V příloze pochvalného mailu mi autor poslal i vlastní podepsanou fotku - a o tu se s vámi milerád podělím.



1 2 3 4 5