Shut The Fuck Up

Po nejhoším spánku, raní hygieně, žraní a sraní se ke mě už dobejval Jiří. Cestou dolů jsem vyvinul takové tempo o němž se i vozejčkáři učastnícím se paraolympiády ve sprintu může jen zdát, ale Jiřímu to nebylo dost dobrý a tak mi začal vyhrožovat, že příště za tento kvalitní čásek budou už sankce v podobě nekola. :( Ano opět sem vyrazil jen s Jiřím, protože ostatní navoněný slečinky sou fakt tragický a líný prasata. Cesta na dvojku se nesla v barokním stylu a po těžkém souboji kola se šterkem sme byli na místě. Jiří zjistil, že nemá brejle ale i tak hlopříčka byla naše. Cestou tam sme si povšimli, že nalevo od nás, pár metrů od loďky, je jakýsi předmět. Po pár trefných identifikacích, jmenujm alespoň mého potápěče v dřevěném obleku, jsme se shodli na tom, že je to jakýsi trapný vor. Zvláštní ovšem bylo, že když sme plavali zpátky, byl náš vor už asi o 10-15metrů jinde. Zřejmě na mé a Pekyho teorii o Černochovi na dně, který číhá na svou kořist a z nudy lidem, především mladším chlapcům stahuje plavky a pak... (:D) ... něco přecijen bude. Vylezli sme na břeh, začli krmit svá těla nejrůznějším žrádlem a najednou koukáme, že na pláž vylezlo asi 10 kachen s matkou (tentokráte němam kupodivu na mysli Pabla a Černocha). Okamžitě sme je začli krmit piškotama a bebečkama. Bylo to uplně nejlepší. Vydávali takovej hrozně specifickej zvuk, kterýho sem se nemohl nabažit. Postupem času jsem vypracoval plán jak navést kachny piškotama k Jiřímu a pak je obdarovat jeho prsty u nohou. Naneštěstí můj plán ztroskotal jejich plachosti. Když nám došlo žrádlo, ani nepoděkovaly a vydaly se směr smrtelný rákos. My sme to taky zabalili a odtáhli domů. Odpoledne sem si pro samou únavu schrupnul, což mě samozřejmě jako obvykle zničilo ještě víc. Večer největší kemp kompa a idle.