Shut The Fuck Up

Ráno se stavil Jiří se svým tweaked kolem s nejhorším klaksonem na světě a tak sem se vydali na předalekou cestu. Dvojku sme si tenokráte vyvodili na šířku místo poslední dobou velice oblíbené úhlopříčky. Nejhorší fáze týhle cesty je úplně vzadu, hned vedle místa, kde probíhá ta těžba. Vždycky, když to tam otočíme, tak mi příde, že plavu opačnym směrem než se snažim. Vylezli sme z vody, nažrali se a vydali se směrem domů. Jíří mi ještě oznámil, že večer půjde na jezko, kde se tak jako každej rok konájí Barvy Léta. Rozloučili jsme se tedy se slovy, že se tam možná potkáme, což sem opravdu po loňské zkušenosti neměl v úmyslu ani v nejmenším. Odpoledne nuda, večer ještě větší a tak sem to radši zabalil do postele.