Shut The Fuck Up

V úterý sem jel ze skooly domů přes 4 hodiny.
Je 11:35. Odcházim ze cvičení grafiky na poslední chvíli a rychlou chúzí se transportuju před aulu. Za podchodem zjišťuju, že bus už je dávno na místě a tak se odebírám ke sprintu. Jen tak tak naskakuju do už odjíždějícího busu. Je pohoda. Další sprint mě ovšem čeká už na pardubickém nádraží, kde má většina vlaků zase ňáký random spoždění. Akce s rychlýma krátkýma nohama opět proběhla úspěšně a už si jedu vlakem do Kolína.
Sem děsně unavenej z nevyspání, ale daří se mi neusnout. Vystupuju v Kolíně. Od domova už mě dělí zhruba 15-20 minut, 20 už mám za sebou. Du klasicky na páté nástupiště, kde už čeká nějakej vlak. Místo označní Os/R vidím na tabuli SP. Počítám, že už tohle mělo bejt nějaký varování. Projistotu zchecknu nedalekou tabuli vlaků a stanic, abych zjistil, že následující stanice je Velký Osek, což sedí. Ničím se tedy nezatěžuju a vyplňuju dvousedačku tučným tělem. Vlak jede na čas.
Z ničehonic se probudím. Vlak projíží prapodivnou malebnou krajinou, všude samé louky, zeleň a malé domečky. Zdejší lid tancuje s lesní zvěří za doprovodného orchestru místního ptactva. Kdo netančí věnuje se orbě. Je mi to víc než jasný - nejen že sem král mentálů, protože sem zaspal ve vlaku, ale eště se mi podařilo nasednout do vlaku, kterej jede úplně někam jinam. V okamžiku kdy vykouknu ven, jakoby naschvál zrovna projíždíme kolem cedule, která davá jasně najevo, že Poděbrady sou 13km směrem, ze kterého přijíždím. Dopouštím se další osudové chyby ve chvíli, kdy vystupuju v nedaleké dědině.
Nádražní hala s nápisem "Dobšice nad Cidlinou" je zhruba poloviční než náš barák. Před ní sou na trávníku nánosy bahna a hned vedle kolejí je zaparkovanej traktor. Spolu semnou, z vlaku vystupuje pouze jeden člověk, jemuž bezpochyby čouhá sláma ze všch tělních otvorů. Slaměný král nabíhá do nějakejch dveří. Du za ním a zjišťuju, že je to nějaká kancelář velitele nádražního velekomplexu. Du tedy doleva a po pár metrech objevuju čekárnu, která je velikostí zhruba poloviční co můj pokoj. Snažím se v ní zjistit, kdy jede další vlak směrem na Kolín. Jízndí řády připevněné na válcích sou evidentně proti a jediné co se mi daří, je lámat si jimi baculaté prsty. Vracím se tedy na můstek a ptám se kapitána, kdy jede další vlak. Je cca 12:45. Šéf mi oznamuje, že další vlak jede ve 14:51, ale jako že pak jede eště jeden... někdy
Paráda. Vycházím ven a přemejšlím, co že jako budu dělat. Času tři prdele a nemám zrovna náladu hRát si na slejpa a procházet přilehlé vísky a družit se s místním lidem. Náhle si uvědomuju, že mám s sebou v báglu notebook. Vcházím do izolované čekárny. Ke své radosti zjišťuju, že na xichtovo doporučení mám s sebou i film Šílení a tak není co řešit. Dále v báglu objevuju pytlík piškotů. Pohodlně se usazuju na bytelný trůn vedle vyřezávaného stolu, na kterej zapomněl i čas, zapínám kompa a dusím se piškoty.
Film byl fakt hustej, jasnejch 5. Je čas jít pokempit vlak. Zjišťuju, že s sebou mám samozřejmě jen 8 korun. Po chvíli pláče v batohu naštěstí nalejzám nějaký zapomentý rezervní kilo. Cesta do Oseka trvala zhruba 15 minut, kde si kempim další půlhoďku na vlak směr Poděbrady. Kolemjdoucí, už sou o poznání méně slamění.
Kolem 16:00 vystupuju v Poděbradech. Sem náležitě spokojen s tím, jak sem šikovně zatáh o 20 minut cvičení z grafiky, abych byl ve výsledku o 3 hodiny pozdějc doma. gg