Jak by řek Ovíječ, ráno jsme se vydali na dvojku kolmo. Pekos na svém klasickém favoritu, kterej vypadá jak kdyby zažil druhou světovou, Petr na svém luxusním horáku s pavučinou a já na Petrově skládačce. Tak trochu jsem cestou zavzpomínal na starý časy, kdy měli všichni horáky a já klasický bmxko, prostě jsem dostával ofuk největší. Vysílen jízdou smrti a plaváním, jsem slupnul 2 banány a mohlo se vyrazit zpátky neméně kvalitní cestou. Nesmím opomenout, že přestože jsem měl 2x menší kolo než moji rivalové, 2x se mi podařilo je pokořit v tour de France. K večeru se stavil Pekokos s tím, že jdem zahrát pinčes. Dožral sem večeři a vydal se na hřiště k valům. Už z dálky jsem viděl jak si Sejk nebezpečně vodí Pekyho a Ywett. Cestou mě joinul ještě Honza, kterej následující půl hoďku utrpeně sledoval jak se má hrát pingpong. S Pekosem sme nic neponáchavali náhodě a svou statickou hrou doháněli místní k šílenství. Pak se odehrálo finále looserů(Sejk a Honza) o 3tí místo. Zdaleka nepředváděli takový um jako já a Pekos, ale sledovat se to celkem dalo ;D
- 0 comments
Včera sme s Petrem, Pekosem a Jiřím uzavřeli plaveckou alianci. Celej tehle tejden budem chodit já, Petr, Pekos a příští tejden se k nám přidá Jiří. Jestli máte někdo zájem a chcete se přidat tak napište a np. Jinak dneska sme byli plavat a stalo se to, čeho jsem se nejvíc obával. Po plavání mě přpadla ta nejhorší věc a stál jsem čelem k rozhodnutí srát nebo nesrat. Bohužel se to zdálo víc než akutní a tak jsem zvolil první možnost. Zakempil jsem do co nejdál do lesa, což jak jsem později zjistil nebylo zas tak moudrý. Když pominu tisíce kopřiv, musím zmínit alespoň asi 50 komárů, který si mě začli během pár vteřín neuvěřitelně vodit. Když sem odcházel, řikal sem klukům, že se vrátim poloviční. Opak byl pravdou. Napulché nohy, záda 2x větší - to vše spojené s neuvěřitelnou bolestí a svěděním. Z toho vyplývá ponaučení - raději se posrat než srát na dvojce.
Prozevlený ráno nemusím snad už ani zmiňovat. Odpoledne jsem byl dohodlej s klukama, že půjdem na jezko. Po tom co mi Milan napsal, že mám jako ihned vyrazit k Petrovi sem nahodil haste a vyběh z domu. Jaké bylo mé překvapení po 200 metrovým defragu bez jediné chybičky, když mi po použití zvonku Petrova hlava, která náhle vykoukla z okna, oznámila, že plavat půjde nejdřív za 3 hodiny. Dosral sem se teda nahoru a začal lanařit ty břídily k cestě na dvojku. Nevyspalej Milan se zlomit nedal a tak sem se soustředil na Jiřího a Petra. Za asistence Zdeňka sme francouzskýho důchodce nakonec zlomili a i Jiří slíbil že v 15 bude ready. Po 40 minutách největšího idlu sme se dohodli s Jiřím, že se u něj stavíme cestou a vyrážíme směr auto. Nasedáme, jedem, parkujem, vylejzáme u jezka. Ujdem asi 100 metrů a náhle mi dojde, že tady někdo chybí. Inforumju Petra a Zdeňka, že sme to nečekaně posrali a nestavili se u Jiřího. Se slovy "pozdě" a "smůla no" se odebíráme dal k pláži, kde nalézáme mě zevčerejška dobře známý koňský bioprodukt. Zahazujem věci co nejdál od něj a dem plavat. V polovině jezka nám Petr řiká, že přijel Jiří a na někoho sběsile mává. Doufám a pěvně věřím tomu, že se senior splet a právě něvědomky nabaluje cizí kluky. Bohužel/bohudík sem se tentokrát výjimečně mýlil. 2x na šířku a jedem domů. Odpolední idle a opalování, noční zevl. Jo teď sem si vlastně vzpomněl ještě na stórku se Sochorem. Prej volal Honzovi. Honza to vzal a Sochor mu začal diktovat číslo, na kterym jako smrdí a pak mu řek, že je na chatě tak ať mu jako určitě nevolá, že nikam nepůjde a zavěsil. :P
Dneska ráno v 10 sem byl dohodlej, že se staví Černoch a vyholí mi palici. Samozřejmě jsem ani přinejmenším nečekal, že by se ten tragéd dovalil a tak sem si aspoň asi po měsíci a půl oholil xicht. Odpoledne jsem se dohod s Milanem, že půjdeme plavat na jezko. Asi kolem jedný sem se dokutálel Petrovi a spolu s Johnym a Milanem sme vyrazili směr gyros a následně na dvojku. Voda byla celkem příjemná, což se ovšem nedalo říct o pláži, která byla pokryta koňskými výměšky a párem bavlněných ponožek. Po návratu k Petrovi jsme tam akorát zastihli Radka na prapodivném stroji. Cestou domu a při kempě před mým domem jsem se od něj dozvěděl nejvíc prapodivný věci jako třeba, že Vobřik má sestru. K večeru se měla uskutečnit oslava narozenin Petra v netopejru. Na osmou se stavil Pekos a s řízkem v ruce jesme vyrazili vstříc svému osudu. Dorazili sme do pejra, kde už si to kempili Petr, Kamila, Leoš, Milan, Johny a Zdeněk. Zakempili sme nějaký postraní místa a objednali si 12ku. Zanedlouho se dovalil i Sejk a tak sme se přesunuli do herního koutku a rozjeli poker. Zpočátku to byly klasické hry, ale pak Sejk nasadil svoji uber taktiku 2korun, která dohnala nejednoho z nás k pláči. Mezitím nějak dorazili Jiří, Lukácio, Rodrigo, Lucka a Martina. Asi po hodině luxusního pokeru se k nám dokutálel Jiří s myšlenkou, že by jsme mohli upustit od peněz a zahrát si s ním jen tak, aby se to naučil. Po tom co sklidil nemalý výsměch si u Sejkometa rozměnil asi 4 koruny a joinul koutek plný her. Po pár hrách nás začal nebezpečně obírat o prachy, což začínalo docela zasmrádat. Po asi 2 hodinách sme se konečně rozhodli, že na poker už srát, protože sme byli už úplně přehraný. Ke konci už jsem fakt nechápal, kde jsem, proč tam jsem a co sakra znamenaj ty obrázky co mám v ruce... no prostě jako Černoch, když hraje normálně. Aby jsme přežili, museli jsme se ihned ressurectovat u fotbálku. Mezitím nějak vymizelo homoseXuální trio večera - Jiří, Negr a Rodrigo. Když už byli v hajzlu asi hodinu tak se je Petr vydal někam hledat. Vrátil se sám asi po minutě s tím, že jsou někde v hajzlu. Potřeboval jsem si s Pekosem protáhnout nohy a tak sme se po nich šli kouknout ke stolům venku. Tam samozřejmě nebyli a tak sme si řekli, že pudem před netopejra na chvilku na vzduch. Vyšli sme nahoru a najednou Pekose napoadlo, že by mohli bejt na nádvoří, kde se odehrával nějakej pokus o konzert. Ihned sme se tam vydali, prošli dveřmama a šli dál dovnitř. Pekos znejistil a držel se spíš vzadu. Tak si tak du dál a dál a nejdnou zjišťuju, že stojím na pódiu a pár metrů vedle mě se pokouší nějaká skupina o hudbu. Předemnou tak 100 lidí a čumí na mě. Chvilku sem na ně taky čuměl a pak mi došlo, že je tady asi někdo navíc a tak sem to radši zabalil a vydal se zpátky do netopejra. Postupem času se vrátilo i homotrio a rozjeli se nějaký panáky. Příjemné posezení v hospodě s kamarády u pivka mi zpříjemňovalo pozorovaní prapodivného chování Kamily, která si místama jakési veřejné intelektuální zpovědi, která šla totálně mímo moje smyslové chápání, zapisovala cosi do jakéhosi deníčku. Nějak pozdějc eště přišel Radek a Pavel. Po pár laciných gestech ve kterých už klasicky figurovala moje ruka a Pavlova žebra jsme začli řešit klasický píčoviny. Opět mě si mou pozornost vysloužila Kamila, když vždykcky na někoho z nás ukázala prstem a řekla: "Tohohle(tebe) neznám.". Nemoh sem si pomoct, ale tohle ve mě už fakt vyvolávalo smích, alespoň do té doby než to zopakovala eště tak 5x, pak už mé pocity měly blíž k pláči. Taky jsem se nejednou rozesmál, když se někdo začal smát a navážet se do Pekose, po tom co nejmenovaná slečinka presentovala na svém blogu. Samozřejmě jsem to taky čet a ihned sem se mu vysmál, ale narozdíl od ostatních jsem taky slyšel Pekosův komentář k newsce, kterej se od ní diametrálně lišil na míle. Hvězdou večera se ale pro mě stejně stal Černoch, jehož kvalitní nasazení v dnešním fotbalovém utkání, proběhnuvší ostříhání mé hlavy a kvalitního nasazení jemu vlasní při vysrání se na Pavla a posilku rozesmálo ten večer nejednoho člověka. Někdy v pozdějších dobách se nám vlastně eště podařilo zlikvidovat fotbálek, čehož jsme náležitě litovali. Akce to byla fajn, poznal jsem zajímavý new lidi, zahrál neskutečnej poker, pokecal s klasikama. :)
Dneska bylo po pár dnech plných tepla pěkně hnusně a tak se na jezko každej vybod. Po prozevleném dopoledni následovala odpolední posilka a kvalitní idle. Asi v 8 se stavil Pekos a šli sme se podívat na Petrovu pařbu, kde sme narazili na oldskoolery like JohnyG a Mil4n3k. Po asi hodinovém sledování prapodivného módu do w3, kde se nám představil Lukáš Legolas, sem se rozhod, že bude lepší, když se půjdu domů nažrat. Po půl hoďce se stavil opět Pekário a šli sme okempit Petrův dům. Když sme dorazili nikde nikdo nebyl a tak sme se stišili a naslouchali, jestli neuslyšíme z domu nějaký zvuky. Místo toho se na nás z Boučkova domu vyvalil ponejvíc hlasitej prd. Rozhodnutí, že nebudem čekat až se k nám dovalí jistě bohulibá vůně, padlo okamžitě a nejrychlejc sme se vydali na cestu do netopejra. Tam sme narazili na squadru lidí co si hrajou na postavičky z lotra a Lukáše Legolase, kterej si opravdu na nic nehraje. Zasedli sme ke stolům, objednali si pivko a začali hRát poker. Na dnešním programu bylo jako obvykle co nejrychleji a nejmohutněji rozdrtit Lukácia Gluma. Do finální fáze sme se dostali mnohokráte, ale Černoch na mě vždycky vytáh dva páry založené na J+. Asi po půlhodinovém boji nastal čas na finální souboj, ve kterém sem Negra ubil kvalitním fullhousem. Aby to nebylo málo, směšný Černoch položil karty s tim, že nic nemá a přitom měl flash. Jinak telehemoroidi sou fakt maximálně možně teplý a samořejmě nemám ještě nic. Zejtra to bude přesně 2 tejdny a 5 dní, který sem já tipoval, ale jak to vypadá zřejmě jsem je hodně přecenil. Tady máte díky Milanovi nějaký fotky z lanky:
Jelikož jsou všichni tragický maximálnì možným zpùsobem, ráno se na dvojku vyjímeènì nešlo. Každej si našel nejvíc levnou výmluvu, jen aby se náhodou nemusel hejbat a udìlat neco pro svoje zakrnìlý tìlo. Fakt loosers! Posilka mì odpoledne taky neèekala, takže sem musel furt idlit tv/kompa. Po pár hodinách zevlu sem dostal neskuteènou žízeò a jediné vysvobození pøipadající v úvahu bylo doplazit se pro ekovodu. Ujít tìch 100 metrù se zdálo jako neøešitelný problém a taky jsem mu asi 2 hodiny úspìšnì vzdroval. Pak už jsem se dostal k prahu maximálního vysušení a tak sem byl nucen sebrat lahve + prachy a vyrazit. Toèim si tak vodu a najednou sem si všim prapodivné zvláštnosti - nìco mi fouká pøesnì do rozkroku. Pøestože upgradovali ten stroj asi už pøed 3ma mìsícema, až teï jsem si všim, že je v nìm zabudován vìtrák, kterej zákazníkovi fouká pøesnì na koule. Samozøejmì mi ihned blesklo hlavou wtf? Funkci jako chlazení tohoto stroje jsem ihned zavrhl a po dlouhém uvažování jsem dospìl k tomu, že to je kvùli pohodlí a pøepychu zákazníka. Na snadì je ovšm myšlenka, zda-li je to opaènému pohlaví stejnì pøíjemné a také jaký úèinek toto mùže mít na postarší obèany, kteøí mají známý problém s udžením moèi. Konec koncù kdo ví, možná tam nechodí èepovat jen ekovodu ;D
Dneska sem byl skoro celej den v Kladně na pohřbu tety. Z depresivní nálady sem se dostal až v pozdní posilovně po tréningu s Pepou.
Přišel sem domů, nažral se a už mě prozváněl Pekos, což znamenalo jediné - de se kalit se Sochorem. Ještě sme zkusili Michala, kterej už jako obvykle k večeru šel makat do práce. S příslibem, že se večer na moment ukáže sme odkráčeli k Dejvovi a zazvonili. Škleb v prorostlém obličeji vykouknuvší Sochora byl jasnou odopovědí na můj příkaz - pojď dolů. S průpovídkama typu "Proč ste se stavili až tak pozdě?" (bylo 8) a "Já chci jít do tripu!" zalez a nastala asi 5 minutová doba ticha a nedočkavého vyčkávání na Davču Sochorů. Tu sem ovšem hravě vyplnil napodobováním Sochora jak přichazí, což Pekos okamžitě zachytil na fotografii. Po dalších dvou minutách už se ozývaly prapodivné zvuky blížící se ke dveřím. Nebylo pochyb, že Dejv už je dole připraven otevřít dveře. To ale ještě netušil, že bystrý pekos tam semnou už nějakou tu chvíli vybíral nejlepší úhel odkud ho zpodobnit. Vše proběhlo podle plánu a otevřivšímu Dejvovi byla odebrána jeho duše Pekometovým 4 megapixelem. David opravdu nezklamal a vzal si na sebe bílé triko, na němž se na první pohled rýsovaly 2 skvrny nejspíše od blitek. Ihned sem to musel asi 3x vyfotit. Taky sem samozřejmě udělal nějakou tu fotku Davidova těla z boku, ale musím uznat že připomínaly spíš fotky pytle brambor. Cestou sme mu sdělili, že jako do tripu fakt ne. Informovali sme ho, že dem do irský, ale nejdřív se musíme stavit u Sejka. Sochor se sděsil a řek nám, že Sejk je hroznej mamrd, což samozřejmě nikoho nezajímalo a šlo se dál. Před Sejkovym domem jsme vyplnili chvilku čekání tím, že sme si dělali ze Sochora prdel. Když se mě zeptal proč to je jako irská hospoda, začal sem mu nakecávat, že tam jako vždycky ňákej stůl kempjej irové. Vžycky tam přídem a pekos jde přímo k nim a dá jednomu z nich facku a tak započnem největší boj proti Irsku a od toho tedy název hospody. Nezapomněl jsem to trošku okořenit příhodou, jak si tam jeden ir vzal jednou plamenomet. Sochor to nečekaně baštil a tak sem pokračoval dál. Nakecal sem mu, že tady máme takovej speciální zvyk, že když někdo vidí poprvý Sejka musí mu podat ruku a říct "Simsalabim". V tu chvíli se vynořil Sejkomet a na Dejvovi bylo vidět jak to v něm válčí a skoro už mu tu ruku podává. Naneštěstí od toho nakonec upustil. Pamatuju si Sejkův obličej pokřivený nesnesitelnou hrůzou, když spatřil Sochora. Na otázku jestli ho zná, jsem se dozvěděl překvapivou informaci, že Dejv chodil na Judo. Dovalili sme se do irský, kde sme okamžitě po zasednutí vyvalili padesáťáky a rozjeli poker. Mezitím sme si objednali pivka a Sochor colu. Po asi hodinovém pokru, kdy sem prohrál asi 15 korum se Sochor pokusil disconnectnout mapu se slovy "Tyvole tahle hra je nejhorší, asi půjdu domů. Héj kluci ja půjdu domu už půjdu domů, já jít domů půjdu.". Samozřejmě sem ho začal překecávat, že je jako středem násí pozornosti a hry, takže jít domů prostě nemůže. Přesto však vstal a řek, že de zaplatit a de domů, načež to opradu udělal. Toto jsem okometoval slovy "Konečně tyvole! a zabral si jeho flek (židle sem samozřejme v rámci konvecne musel vyměnit). Najednou přišel Dejv a diví se jaktože sedím na jeho místě. Musel sem mu okamžitě vysvětlit, že jako když zaplatil tak asi půjde domů a nebude sedět v hospodě a čumět na poker, kterej ho ani nebaví. Odešel. Najednou sem protek celkem už asi dvě pětky a rozhod sem se, že na to jako už srát. Z ničeho nic ani nevim jak přišla řeč na Sochora a dozvěděl sem se, že s nim Sejk hrál asi měsíc fotbal. Dále jsem se dozvěděl pro mě nepřekvapivou informaci, že hrál asi 2x líp než Černoch, což jen potrvdilo mou teorii. Ta je založena na tom, že neznám (a ani nikdo jinej koho sem se ptal) člověka co by měl horší fyzičku a skill na sporty než Negr.
Ráno, když sem si byl klasicky zaplavat na dvojce s Pekosem, sem se od něj dozvěděl, že Honza viděl v Poděbradech Sochora. Samozřejmě sem si říkal, že to je nějaká Honzova feťácká stíha a nevěnoval sem tomu moc pozornost. Jak se blížilo odpoledne, nedalo mi to a dohodnul sem se s Pekokosem, že to půjdem omrknout. Kolem půl čtvrtý, jsme už stáli před jeho domem vybaveni foťákem a nutnou dávkou nadšení z toho co bude. Naneštěstí vylezla jen jeho matka a řekla nám, že Dejvid bude doma až tak za hoďku. Nadšení z Sochorova návratu z nás neopadlo, ba naopak ještě víc se vystupňovalo, když už jsme teď vědeli, že je fakt doma... Za hoďku sme teda už zase (dneska potřetí) kempili před jeho domem a nedočkavě drtili zvonek. Foťák sme tentokráte díky schopnosti píkose neměli :/ Jaké to bylo překvapení, když na nás z okna vykoukla tlustá Sochorova tvář bílá jak stěna. Jen co sem popad dech,sem mu řek ať de dolů. Po pár sekundách se nám naskyt pohled na Dejva, kterej viditelně přibral aspoň 35 kilo. Přes špinavé tričko se na jeho "těle" rýsovaly hnusný tučný prsa a pod nimi neuvěřitelně GIGANTICKÝ panděro.
Já: "No čau Dejve!!"
Sochor: "Nazdar."
Já: "Kdes jako byl poslední 2 roky? Co stebou bylo?"
Sochor: "Byl jsem v práci. Ve skladě, v Praze."
Já: "Si nějak ztloustnul ne?"
Sochor: "Jo, docela dost."
Já: "A jak dlouho tu budeš?"
Sochor: "9 dní tady budu."
Já: "Zejtra s náma musíš zajít do hospody..."
Sochor: "Tyvole, ja se vůbec nemlžu ožrat. Včera sem vyclastal půl flašky vodky a nic."
Já: "Jo jasně, takže zejtra večer vyrazíme?"
Sochor: "Já se vůbec nemůžu ožrat."
Já: "Jasný, takže zejtra navečer u tebe?"
Sochor: "...půl flašky vodky a nic..."
Já: "Fajn, fajn zejtra se teda k večeru stavíme. Ne že na nás zase budeš hrát, že nejseš doma..."
Sochor: "Tak jo."
Já: "Tak čau no."
Sochor: "Ahój."
Když sme odcházeli, shodnul sem se s Pekosem na tom, že Sochor vypadá ještě víc retardovaně než si ho pamatujem z dob dávno minulých. Rychlost jeho mluvy a kvalita vyjadřování klesla tak o 70% a to už předtim byla zhruba na úrovní pacienta z Bohnic. Mno nic, už se tešim na zejtřejší delši setkání 3tího druhu.
Včera sem se vrátil z lanky, která se konala na moravě ve směšně pojmenované zatáčce - Městečko Trnávka. Cestou tam sem pod vlivem abnormálních teplot a váhy monitoru, který spočíval na mém močovém měchýři, pokřtil nějakou silnici v Chrudimi nebývale kvaliním a o to lépe vyhlížejícím rybízovým koláčem, kterým mě matka pod tlakem nadopovala. Asi po třech hodinách opravdu skilled řízení (thx to dim0n & spol) sme se teda dostali do tý pRdele. Vyházeli sme kompy a začli sondovat, kde je hospa. Nemůžu říct, že mě překvapilo, když sme tam našli pRasátko, které už si tam idlilo stůl ve vodorovné poloze jemu tak vlastní. Ponechal sem tam naše skillory svému osudu a šel konečně zapojit kompa. Kupodivu ještě fungoval a tak sem se jal připojit na ňákej server. Čekání asi 50 minut na to, jestli se někdo odváží a připojí se mi do mapy vyústilo v ještě delší čékání, z něhož mě vysvobodil ke své smůle pan stings. V pátek se toho už ňák moc nestalo, jen pak k ránu soboty dorazil tyf, dokazující svůj kalicí russsia style. V sobotu ráno sem se už klasicky probouzel každou půl hodinu a musel sem si vyslechnout ňáký dementy, který dole hRáli céeskoa řešili co s bombou. Jo taky musím podotknout, že tam bylo vedro jak ve sloní prdeli a přestože sem měl na sobě jen kraťasy, spaní ve spacáku bylo pro nadpozemské teploty nereálné. Lehnul sem si teda na spacák a potil se jak největší sráč. Aby toho nebylo málo, vedle mě ležel stings, kterej na sobě měl 2 trička, mikinu, kalhoty a nejtlustší ponožky, který sem v životě viděl. Celej tehle komplet spolu se svým nakorbenym tělem pěkně zavinul do spacáku a ráno si mi nezapomněl postěžovat jaká že mu tam byla zima. V sobotu ráno, tak po osmym probuzení sem zjitil že mam močák uplně nasračky a musim se jít vychcat. Asi po půl hodinovém pokusu o sebesugesci, že se mi vlastně chcát pravůbec nechce, nastal už okamžik, kdy to bylo opravdu urgentní a nebylo chvíle nazbyt. Vydal sem se teda směrem k hajzlu v solidním poklusu. Nevyspalej s kvalitním bolehlavem sem začal močit a náhle slyšim pípnutí. Řikam si, jojo určitě tyvole. Pak to přišlo zase, tak už si začínám řikat, že bych to měl radši zabalit. Odebral sem se k dalšímu asi 20ti minutovýmu spánku. Ráno to stálo pěkně za hovno a tak sem si po ranní hygieně odchytíl ondymana a asknul ho, kde se tady dá koupit ňáký žrádlo. Odkázal mě na železářství, které bylo opodál. Samozřejmě mi to přišlo divný, ale když mi asi po osmý řek, že fakt jo resignoval sem a vydal se na cca 20 metrovou cestu, abych zjistil že jeho báje o tom jak tam maj vedle oleje pitnou vodu byly pěknej fake. Zas tak moc mě to nepřekvapilio a tak sme se vrátili a našli shop. Nakoupili spoustu rohlíků a xx litrů vody. Po pár hodinách hraní sme se dostali až k teamu nc, jehož název hovořil sám za sebe. Museli sme asi 4 hodiny, čekat až si páni nýmandi dopaří warcrafta, aby sme se pak dozvěděli, že jako vyhráváme kontumačně. Mezitim nám tyf dokázal, že destošpekoun je oproti němu antimultikárista, a začal pařit nejroztodivnější věci. Přes PES5, mortal kombat 4, micro machines 4 sme se dostali až k nějaký nevídaný píčovině. Že to byla fakt kravina dokazovalo už to, že se stings ihned přihlásil k tomu, že to má taky. Po tom co dostal snad ve všem co se dá pod windowsama sputit teda vyzval tyfa na pár kvalitních map. Byl to takovej prapodivnej tenis, kterej spočíval v tom, že tyf hrál za veverku a musel mačkat asi 50 různejch tlačítek a stséro za tučňáka a mačkal jen mezerník. Nesmím opomenout, že tato hra tyfa deklasovala k jeho novýmu nicknameu Piskoř. Někdy navečer se šlo na nejvíc nejhorší fotbal do hospody. Ozkoušel jsem zdejší pivo, jehož antikvalita ho předchází. Zklamán sem samozřejmě nebyl, a tu vodu s pěnou jak od moči (mimojiné až pozoruhodně náhoně i se stejnou příchutí) sem vypil. Fotbal mě taky nezklamal a byl tragickej jako obvykle - fakt parodie na sport. Konečně sem tedy poprvý v životě viděl celej zápas a musím říct, že krmení kachen je víc akční. Po tom znechucení z teploušků v trenkách sem se odebral ke kompu, kde sem následně rozsekal pár lidi naprosto neuvěřitelným způsobem. Pozdeji se doplazil i lůmen a začli sme řešit nakej sosing. Když sem šel spát tak si mě odchytil nejvíc ožralej dim0n a začal mě spamovat strašnejma píčovianama. Dozvěděl sem se, že zejtra musí hrozně vomrdat starou a že má těžkej monitor zvládající jen 60 Hz a vozí ho v autě. No prostě wtf? Po 10ti minutách sem se mu nějakym způsobem konečně vyvlíknul ze spárů a šel idlit spacák. Spánek ze soboty na neděli byl až pozoruhodně klidnej. Probudil sem se asi v 8 a zahlíd stingse jak si představuje na plátně ircéčko a nevábně ho idlí. Když sem se šel vysrat, myslel sem že chcípnu. Kažejch cca 10 sec tam pípal nějakej pro-alarm, asi aby někdo ondymanovi neukrad pissoár. Po raní hygieně nás čekalo pár homosexuálních zápasů, který díky skillorum xochtovi (kterej neměl asi posledního půl roku net) a stsovi (natural antiskill se nezapře) snad nestojej ani z zmínku. O nmy se u nich ani hovořit moc nedá, prostě zoufalost sama :D Kolem čtvrtý sme už začli balit a vydali se vstříc svému osudu v podobě narvaného auta kompama a dim0na za volantem.
Den započal jako každý jiný, klasická vstávačka v 8 hodin, komp, idle, ranní hygiena, žraní a už zvonil Pekos poslední dobou známý spíš pod nickem Plaváček. Ušli sme asi 30 metrů, když v tom po dlouhé době Pekário konečně dostal kvalitní nápad jet autem. Ano, sice sme museli absolvovat zpáteční cestu navíc, ale tuto oběť sem byl ochoten podstoupit. Dorazili sme na jezko a byl sem víc nasračky, než kdybych tam celou tu cestu běžel. Doklopýtali sme se až na hlavní pláž, kde už to kempila postarší dáma, která nám v pozdější době předvedla, že je zdravá pro jedličkův ústav, i když musim přiznat, že její kreace s utrženou větývkou byly opravdu kvalitní a Pekos z nich byl celý nesvůj. Dem normálně do vody, překonáváme tu nejhorší fázy, kdy si člověk musí namočit určité partie do naprosto ledové vody a nejdnou vidíme, jak cca 20 metrů od nás si pěkně plave užovka. Musela bejt docela dost velká, protože byla vidět ještě v polovině dvojky. Nejvíc posraní strachy (asi jako když tam s náma byl Černoch a viděl ty malý rybičky u břehu) sme se vydali cestou jež nám byla předem předurčena (pro blbý myslim plavání k druhýmu břehu a ne, že sme šli domu... :D). Po kvalitním plavání a házení si s růžovým míčkem (!) sme se museli asi hoďku slunit, aby nám uschly plavky. O tom, že by sme se tam někde převlíkali, sem ani neuvažoval... ještě aby jo po tom akrobatickém stripteasu, kterej tam Černoch předved minule :) Cestou zpátky si mě decentně povodilo hovado, který vletělo do auta kouslo mě a hned zase vylítlo okýnkem ven. Odpoledne byla samozřejmě namístě návštěva posilky. Někdy navečer, sem zakop o pár ceností co mi to leži na podlaze a neohroženě sem rozšláp pář dvdček. Radostně jsem začal zkoumat co všechno pod moji vahou utrpělo a náhodou sem našel sekáče, kterýho si pěstuju pod posetelí už aspoň rok. Když sme se viděli posledně, pokoušel jsem se na něj zaútočit zezálohy kapesníkem. Byl ovšem rychlejší a schoval se do krabičky s propiskama, kde nejspíš přežíval doteď. Nicméně musím se pochválit, že od minule sem se poučil a tentorát zopakoval stejně imotentní útok ponožkou, která byla poruce. Dneska si opět vyhrál, ale počkej příště!