Dneska se plavat nešlo, jelikož si každej našel nějakou nejtrapnější výmluvu, jen aby se u mě nemusel stavit. Prodilený ráno rychle vytřídalo odpoledne. Nějak sem se konečně po pár měsících dostal k Harrymu Potterovi IV. a tak sem se do něj začet. Najednou sem se z ničehonic probudil a zjistil sem, že sem přečet trapnejch 10 stránek a pak vytuh. Unaven krátkým spánkem sem se vydal směr posilka. Cestou si mě už klasicky vyhmát Pepa, kterej byl jako obvykle plnej energie. Po příchodu do posilky sem zjistil tu nejhorší věc, co se mi mohla vůbec stát - že nemám ručník. Možná se to nezdá, ale když ste schopný v tomhle vedru během toho zkurvenýho HSTéčka vypotit za hoďku a půl i těch 5 litrů, tak už to začiná zasmrádat co? ;/ Jinak posilka byla každopádně skvělá a po dnešním dni sme se ocitli přesně v polovině tréningu. Doufám, že jeho druhá polovina bude ještě o dost drnější. Večer mě Peky jediným zazvoněním proměnil v Harryho Pokera a tak sem naládoval taštičku 50ťákama a mohlo se vyrazit. Dorazili sme k Sejkovi, kde mi začal Pekos nakecávat, že poker se píše pokker. Reakce byla na místě: "Myslim, že ne kámo... možná tak v polštině...". Pekos dělal chvíli uraženýho, ale v tom přišel Sejk. V týhle lol sestavě jsem minule přišel asi o 25Kč, takže mé ambice vobrat je vo poslední deseťák byly o to větší. V netopejru nás po 5ti minutách, kromě zpomalené obsluhy, překvapil taky naboostovanej Pekito, kterej nás už solidně svačil. Naštěstí se ukázalo, že osud nepřemůže a tak nadešla doba temna - nadvláda mých koruno'padesáťákových her. Sejk začínal bejt pěkně nerudnej a nasranej. Nakonec si po neúspěšném pokusu o objednávku točené kofoly, dal tonik s ginem a odtáhli s Pekometem na jezko. S těžkou kapsou a pocitem maximální spokojenosti jsem se odebral domů, kde sem to prozměnu solidně pozewlil.
- 0 comments
Ráno se stavil Pekos a vyrazili sme na dvojku pěkně pjéšo. Zasraný vedRo se dalo vykompenzovat jedně čerstvě stočenou, ledovou, životodárnou a křištálově čistou ekovodou. Když už sme byli vedle zorané perníkové půdy s marcipánovým plevelem a nádechem čerstvě namleté skořice, tam kde dříve býval palouček tisíce a jedné dobrůtky, hned vedle potůčku z nejkvalitnější čokolády zamával na nás Jiří, jedoucí kolmo na úrovni cukrkandlového štěrku. Prošli jsme tedy podél cukrovinkové zátoky a už už sme mu mávali. Pozdrav nám byl opětován a mohli sme se vydat k brčálově zelené dvojce plné exkrementů koňů, výměšků rybářů a moči od náhodných kolemjdoucích. Shodli sme se na tom, že dneska dáme jen šířku. Bylo to samozřejmě nejlevnější a tak sme byli za 10 min zpátky. Neskutečným způsobem sem Pekose zapomoci vody vytríčkoval z mapy. Jíří nějak náhle odjel a tak po pár dalších triků na Pekyho sme se odebrali na cestu domů. Odpoledne sem hrál nejteplejši online turnaj v q3 co snad existuje. Aby toho nebylo málo asi za 6 hodin, čistýho času sem odehrál asi 3 zápasy. Z toho předposlední byla kontumace a poslední byla třímapovka proti impotentnímu mžikovi s pongem 100-150+ (možná to není jasný ale ten pong sem měl já ;) Sestopil sem teda do LB a další část bude následovat doufam nikdy.
Plavecká sestava pro dnešní den byla já, Petr, Pekos a Jiří. Když sme dorazili s Pekym k Petrovi dozvěděl jsem se, že místo jiřího hyperkola dneska pojedu na petrově skládačce. Ostatní byli samozřejmě nadopovaní favritam z dob dávno minulých, horákem ze zlata a hyperturbokolem. Cesta byla jako vždy kvalitní... ostatní si pomalinku šlapali a zkoušeli na mě vesměs nějaký tríčky. Nedal sem se a přestože se musel makat asi 12x víc než Armstrong, držel jsem s nimi krok (a to doslova :D). Přijeli sme, zamkli sme kola, zuli se a šel jsem do vody. Ostatní si zase hráli na barbíny a nešikovně to schovávali za to, že si užívají nádherný výhled a skvělý vzduch (zdravím Jiřího). Po pár minutách kdy už to začínalo fakt zavánět, se konečně odhodlali a zapadli do vody. Plavali sme jako včera osvědčenou úhlopříčku. Asi po půl hodině sme se vytrmáceli na břeh a začli kolem nás lítat hovada, vosy, cosy. Sbaštil jsem mnou vyrobený chléb se salámem, kterej byl nečekaně nejmenší na světě a moc mě nezasytil :/ Cesta domu se nesla v klasickém stylu zapadání do sviňskýho štěrku. Odpoledne se konala posilka, která byla opět nejlepší. Pak sem si už musel jít nakoupit nějaký piškoty a tuňáky do Alberta. Jen co sem tam vstoupil nemoh sem si nevšimnout jedný ženský, která měla xicht jak nasranej jezevčík. Úplně mě tahle skutečnost vyvedla z míry a musel sem si na pár minut stoupnout opodál ke zdi a rozdejchat ten megahnus, kterej by pro svoji kvalitu nedali ani na shownomercy bo rotten. Když sem to jakžtakž vydejchal vydal sem se teda dál do útrob dementní budovy. Už skoro po slepu a rychlostí světla jsem nabral věci co sem potřeboval a stoupnul jsem si do fronty u kasy. Kdybych byl býval věděl, co tam na mě čeká, určitě bych tempo zvolnil. Kempim si tak frontu, rozhlížim se kolem sebe a nejdnou si všimu, že předemnou stojej 2 kluci a nějak až moc nebezpečně se ochmatávaj, oblejzaj a búhvícoještě. Při svých veřejných homoseXuálních rádovánkách asi zapomněli, že stojej ve frontě a ne v gaybaru a tak před nima bylo už nějakou dobu místo a zdržovali frontu. Když dokončili své nechutné dílko jeden z nich se posunul na volné místo a ten druhej se otočil a podíval se na místo, kde jsem bohužel stál ja. Najednou se snad nějak dementně zastavil čas bo co a ten buzík na mě čuměl fakt nechutně dlouho a s výrazem jako by právě objevil červenej lak na nehty zdarma. Byla to snad nejhoší chvíle mýho života. Připadal jsem si jak kdyby mě v tu chvíly znásilnilo 30 negrů. Když už se konečně otočil zpátky a vypadli, měl jsem nutkání na místě spáchat sebevraždu jak sem byl znechucenej. Naštěstí sem zachoval klidnou hlavu a radši uskutečnil výměnu zboží za papírek. Doufam, že už nikdy nebudu svědkem podobně kvalitní akce :O
Dneska sme se ráno sešli v hojném počtu. Já, Jiří, Petr a Ovíječ. Všichni jsme jeli kolmo a Petr jel na bruslích. Petrova skládačka byla bohužel využita jinak a tak sem musel jet na jeho horáku. Tuto oběť sem byl ochoten podstoupit a tak jsem konečně byl schopnej vyvinout rychlost větší než kolemjdoucí důchodci. Dojeli sme na dvojku, zamkli kola a už sem byl ve vodě. Za pár minut se odvážili i ty slečinky co semnou přijeli. Rozhodli sme se plavat směr úhlopříčka, abychom si cestu ještě prodloužili a poznali jiné tvory jezera. Po pár tempech a komentářích Ovíječových obrovských plavek vybavených člunem, mikrovlnkou a nafukovací cihlou sme už byli skoro na druhý straně. Jíří a Ovíječ doplavali až úplně ke břehu, kde bylo zajisté nejíc bahna a sraček, ale hráli na nás že je tam písek. Nenechali sme se zvrátit a bez odpočinku sme s Petrem plavali zpátky k malé pláži. Ještě jsme se letmo otočili, abychom abychom viděli jak to Ovíječ balí a jde pěšky. Zpáteční plavání pěkne zasmrádalo, protože mi přesně do xichtu svítilo posraný slunce. Po pár desítkách minut (!:D) sme se sešli na výchozí pozici, nažrali se a zamávali Jiřímu + Ovíječovi, jež to zabalili až podezřele brzo. Chvilku sme se ještě slunili a pak sme vypadli taky. Petr si dal asi 100 metrů smrtelný cesty bez bot/ponožek/bruslí po rozpálený zemi, ale prej ho nic nepálilo. Po příjezdu domů a pár žrádlech sem začal makat na nejvíc tweaked webu pro lanku kterou chystáme v rámci proběhnuvší lanky v Symfonii. Jestli chcete zchecknout web tak ---> tady je link.
Ráno si mě decnetně povodil budík, kterej si bez mého přičinění posunul čas o hodinu. Samozřejmě sem na to přišel naposlední chvíli a tak sem se zase nenasnídal. :/ Sbalil sem klasický piškoty, nějakou sušenku a už se stavoval Jiří. Cesta byla ničím nezajímavá, snad jen že si mě zase snažil vyvodit štěrk. Opět jsem nezaváhal a nedal mu prostor k úspěchu. Dvojka na dýlku svižným tempem byla za náma a tak sme se odebrali nasytit můj žaludek na pevninu. Náhle sem si všim, že asi 300 metrů od nás je ve vodě něco nejvíc dlouhýho (tak 4-6 metrů) a asi po minutě co se to různě pomalinku hejbalo to zmizelo. Vyslech sem si ještě od Jiřího příběh o tom jak je někde uprostřed jezera v pohodě stačit a vydali sme se na zpáteční cestu. Indián v kánoi ani jeho pes už tam mimochodem nebyl. Že by snad zaúřadoval náš nový 6metrový kamarád? ;) Odpoledne mě čekal začátek druhý části HSTčka, kterej se ukázal jako docela drsnej. Fakt sem v tý posilce vypotil aspoň 4litry. Navečer se stavil Pekos a šlo se do netopejra. Cestou jsme ještě zastihli Jiřího a krátce pokecali a dohodli se na zejtřejším jezku. Po pár minutách k nám do pejra dorazil i Petr a orgie v našem herním koutku mohly započít. Po pár vyrovnaných partičkách sem to docela slušně rozjel. Dvě hry po sobě mi přišla postupka, full-housey chodily taky solidně a tak nebylo divu, když už Pekos neměl skoro žádný prachy a Petr jel taky z posledního. Za večer se mi je podařílo vosvačit asi o 25 korun, takže pohodička. Kdo umí ten umí... :P
Ráno se navzdory Petrově přednášce o Jíříově spolehlivosti v 9 hodin ozval zvonek. Jelikož jsem ani moc nepořítal s tim, že by se Jiří fakt dostavil, tak jsem ještě ležel v posteli a idlil. Rychle sem teda vyběh, umyl se, vysral se, vzal si svačinu a už sem byl dole. Když sem otevřel, zjistil jsem že mi Jiří dovalil kolo. To je servis co ? :P Nevěřícně jsem teda to kolo osedlal a jelo se na dvojku. Cestou mi Jiří sdělil, že cesta kolem jedničky a trojky je průchozí!! Dojeli sme tam a fakt že jo. No pohoda, tahle cesta je fakt nejkratší/nejlepší. Kola sme složili na tý menší pláži a skočili do vody. Teda spíš já sem skočil, Jiří si hrál na Petra a hodně pomalu se osměloval. Rozhodli sme se to přeplavat na dýlku (resp. delší rozměr). Zezačátku se mi to zdálo v poho, ale při posledních cca 100m mi nejvíc odumřely nohy. Vysvobozením pro mě byla až pevná půda pod nohama a chleba s rajčatama v ruce. Odpoledne následovalo mistrovství ve válení a navečer sem to proložil pařením a idlingem.
Dneska sem si konečně po pár týdnech přispal a vstal sem v luxusních 12 hodin. Po kvalitnim žrádle sem se jal idlit kompa. Za pár hodin se stavil Honza "LERw!g" a v parku sme pořešili věci ohledně nadcházející lanky, zavzpomínali na starý dobrý časy a pokecali o gamesách. Když sme se už asi po 3hodinový diskusi vraceli ke mě před dům, doklopýtal se k nám nějakej slovák, kterej byl totálně nasračky. Chvíli se nám snažil objasnit podstatu diskriminace poláků, rusáků a slováků v čr. Po pár minutách blábolení se ho Honza pokusil poslat domů, což samozřejmě nevyšlo a tak sme dělali, že odcházíme. Ještě že měl ten tragéd fakt meganakoupíno a sám se někam nakonec vypařil. Večer se konala "oslava Černochových narozenin" kam sem fakt už z principu nešel a idlil sem si pěkně kompa.
Jako každej den, mě opět probudilo posraný slunce nějvětší dávkou světla do xichtu. Klasicky ulepenej se plížím do koupelny, kde se ressurectuju následujích 15 minut. Když po Pekosově dementnim zvonění sebíhám dolů, zjišťuju že je MEGAhnusně a začíná pršet. Samozřejmě jako správnej superhrdina, na to seru a vydávám se směr ekovoda za doprovodu směšných komentářů Pekyho ve stylu "Když bude pršet, jedu hned domů :((". Jednu chvíli mi dokonce začalo připadat, že du k Petrovi s nějakou ubrečenou 12ti letou holčičkou nebo s Černochem. Když vylejzá Petr a inforumuju ho o počasí, vybalí na mě, že je to to poslední, co by ho mohlo odradit od plavání. Razíme na dvojku, kde nečekaně nikdo není. Spkojeni s myšlenkou, že máme jezero jen pro sebe, se svlíkáme do plavek a mizíme v něm. Postupně zjišťujěm, že naproti nám v rohu něco je. Ihned to osvětluju teorií o indiánovi, kterej se maskuje tím, že si otočil kánoii. Petr přichází s prapodivným kouskem v podobě vzniknuvší zrcátka z hodinek pod vodou. Pekos ještě předvádí nejlepší kousek co umí a to vynořujícího se temnýho elfa (fakt stojí za to) a plavem směr 2 rybáři na protější straně. Postupem času zjišťujeme, že vedle maskujícího se indiána je ještě jeho pes, kterej se ale už opravdu hejbe. Po tomto zjištění to radši otáčíme a plaveme zpátky. Po kratším idlení na břehu, které jsem opět jako jediný vyplnil největším žraním se vydáváme na cestu zpět. Mimochodem Pekos byl opět 2x pokořen na kole. Odpoledne posilka s Pepou. Jeli jsme konečně poslední část HSTéčka s 15 opakováníma. Fakt sem rád, že to máme za sebou protože to bylo nestkutečný peklo, ale věřím tomu, že bude hůř ;)
Vstávání, idle, cesta pro Petrovu magickou skládačku, domů, Pekos, směr dvojka. Už cestou se solidně navážím do Pekose, ohledně jeho krásky, která na něj zajisté čeká na dvojce. Bohužel pro Pekyho zjišťujeme, že jeho 200 kilová láska s 3ma pneumatikama nejen kolem pasu a rozšláplým obličejem dneska nedorazila. Přeplavali sme teda se smutným Pekosem jezko a jelo se domů. Dohodli sme se, že večer dáme ještě swe Sejkem kvalitní partičku pokeru. Přeidlený odpoledne, večeře s rodičema a spousta dárků. Dávám kvalitní match v člověče, když v tom mou neodvratnou výhru přeruší zvonek. Du k oknu a už z dálky slyším řechtajícího se Sejka. Sejdu dolů a po 2 minutovym čekání na Pierra se shodnem na tom, že když mu půjdem naproti nic nezkazíme. Zastihli sme ho zrovna, když vycházel. Joinul nás a šlo se klasicky do irský. Zasedáme, dáváme pivko a už se rozdávaj karty. Dneska se mi podařil opravdový rekord - během 10 minut sem prostral asi 15 korun. Fakt neuvěřitelná smůla, nejdřív sem těsně prohrál podojenou hru s Petrem a pak neméně těsně se Sejkem. V následující hodině se mi daří prohrát dalších 10 korun a Sejk nás pekelně vosvačuje. Tentokrát kupodivu nejen svým 2korunovým boostem, ale i kvalitníma kartama (!). Mezitím se všichni tragédi nadlábli a pokračuje se ve hře. Náhle nám Sejk oznamuje, že už jako de... jojo v nejlepším přestat , aneb není lepší způsob, jak dokázat, že sem zmrd posranej až za ušima. Pokračujem teda ve třech. Začíná se mi kurva dařit a během asi hoďky a půl se mi podařilo, převážně Petra obrat asi o 55 korun... :P Všichni sme se shodli na tom, že to byl dneska nejlepší poker co sme hráli a valíme to domů.
Jak mi dneska bylo vysvětleno Jirkou disco sťůngsem, dnes byl poslední den co mi je 19 a paradoxně taky je 19týho. To mi samozřejmě nemohlo zabránit proidlit tento den jako každý jiný. Ráno vstávačka v 8, mytí, žraní, sraní, kempa na Pekose. Po příchodu Pekyho sme se klasicky vydali na ekovodu a pak směr Petr. Ten se dneska rozhod jet na kolečkovejch bruslích, což jsem pod záminkou vlažné a pomalé cesty uvítal. To jsem ovšem netušil, že mu na tý jeho hyperskládačce nebudu stačit víc, než když jel na kole. Po asi půl hodině jseme se dosrali na dvojku. Zkušeně jsem nezaváhal a pomalu dojel Pekokose a těsně mu vyfouk první místo v Giro ďltalia. Po dvojité prohře v tour de france mu zbyly oči opět jen pro pláč. Po plavání jsem si všimul, že tam je holka, která se Martinovi opravdu moc líbí. Její tělo připomína spíše špatnou kopii toho Sochorovýho. Linie vyžranýho prasete, ochlupení Černochových zad, pohled neandrtálce a šarm Sleepa. No co vám budu povídat, prostě neskutečná kvalítka. Asi 5 minut jsem se mu pokoušel dodat kuráž, aby se osmělil a konečně jí oslovil. Bohužel se mi nepovedlo prolomit Pekosův stud, snad příště. Pak následoval menší šampionát v chytání piškotů do pusy na vzdálenost, kde prozměnu zaplakal Petr. Při cestě domů, jsem s myšlenou již dvou získaných titulů opět nádherně vyvodil Pekometa z mapy. Odpoledne posilka, večerní idle. Mimochodem dneska mi nějak kvalitně blokli simku, díky tomu, že sem psal neschopnýmu Negrovi přes t-zones a neuvědomil sem si, že to hovádko boží má eurotel. Samozřejmě z toho vyplýva naprosto nic bo telefon stejně nepoužívám. Smrt telefonům a už mi kurva nevolejte! :D