Oi! Nedávno sem si řek, že přestanu bejt zmRd a regnu si konečně vlastní doménu. Po tom, co sem zjistil, že všechny leet`n`cool domény sou samozřejmě už obsazený, začínal sem bejt lehce víc nasranej. Naštěstí sem zjistil, že stfu.cz je z jakýchsi mě neznámých důvodů volná. Pár kliknutí, převod ca$he na účet, 2 dny čekání a je už je ruka v rukávu. Vítám vás tedy na svojí nejmocnější doméně, kterou budete checkovat následujících xx let, den co den :O V blízký době musím změnit horní banner, aby k ní víc pasoval. Pak mě taky čeká dopsání reportu z UGT lan paRty a z nedávno proběhnuvší q4.cz kalby v pRaze. Budou se zde objevovat newsky ohledně a aktuálního dění v "naší q3 scéně", skool - puRe idle... etc. zatim ;) PS: Ve skoole mam na kompech přihlašovací jméno do sítě st15751 a když sem registroval doménu, tak mi pro platbu byl vygenerován variabilní kód 24415751... náhoda? luck?! bbs... osud! ;)
- 1 comments
Tak už máme ňákej ten pátek za sebou sraz bejvalejch spolužáků ze střední. Všechno to začlo celodenním(thx 2 naim) úklidem pokoje, kde sem našel mimo nespočetného počtu spodního prádla a lichejch ponožek i kdejaký to hnijící překvapení. Na pátou sem vyrazil do posilky, po šestý se vrátil, nažral, vyluxoval a už už vyrážel vyzvednout Viktora a Mášu na nádraží. Na místě na mě už čekali pablo, mário, slejp a nějakej_kluk_s_uzeninami. Po chvilce k nám dorazil i neznámej_chlápek, mluvící německy, na kterém si kluci pohotově vyzkoušeli combo-fráze „gutten tag“ a „auf wiedesehen“. Slejp s nim proved eště směnnej obchod cigarety/cash a chlápek zas odpochodoval. Mezitim dorazil Vulkánec a tak se čekalo už jen na Vojcka a Mášu. Vojta doráží spožděnym vlakem a všichni kromě mě a Viktora si to valej spokojeně na náměstí. Asi po půl hodině doráží Máša ve svém bouráku, nakládá nás a jedem hodit bágly ke mně. Parkujem, vykládáme, vycházíme. Směr netopejr. Vedu kluky okružní cestou, abych jim dopřál pohledu na místní skvosty (škoda jen že nebyl sochor doma, je jasný kde by byla první a zároveň asi poslední zastávka). Během pár minut sme na náměstí a vcházíme na 1. nádvoří zámku, kde je kupodivu hromada lidí. Obcházíme je a sme u netopejra. Na místě na nás už čeká zmíněná skvadra + stálice typu johny_g a dufy. Sedáme, objednávam točenou kofolu a rozjíždíme klasicky bezduchý diskuse o skoole a podobnejch hownech. Časem doráží Prskač, pak Grolmus a Čáslava. Nastává hromadný potřásání rukama, nohama a bejt tu už Černoch, pevně věrím tomu, že by se dostalo i na jiné partie. Po chvíli přichází Vobřik, kterýho má skoro každej problémy poznat, později Černoch a Gejek. Nakonec dovalí i Vojta Židášek. Někdo si de dát par map ve fotbálku, ale ti chytří zůstávají a těší se z Mirkovy Černochem tolik proklamovaný životní storky. O tý se, ale tady moc rozšiřovat nechci, protože to byla klasicky gRolmusovká sviňárno-prasárna. Nutno podotknout, že byla vynikající. Časem dorazil i ovíječ, kterej se v pozdějších hodinách s Máriem vydal na místní prohlídku zámku (což vysvětluje tu hromadu lidí cestou do pejra). Lehce před dvanáctou přichází řeč na loly jako slejpův názor na to co znamená komerční kapela, čehož se okamžitě chytá Honza a začíná svoji prapodivnou, ale pro Vobřika dozajista poutavou, přednášku o tom, co to vlastně znamená slovo komerční. K údivu všech doráží i Mil4n3k a samozřejmě shání Prskače, aby ho moh náležitě přivítat. Bohužel nesmyslně zavíraj už ve 12 a tak dem masivně platit. Tuto negativní skutečnost nám zpříjemňuje jak Honza, svojí nekonečnou přednáškou, která na mě spíš dělá dojem zacyklený jedný věty, tak Mirek, kterej už klasicky zkouší svoje tríčky na barmanku. Během těchto radovánek přichází Prskač a Bajtlik. Milan vítá Prskače do ramene; radujem se. Po zaplacení vycházíme z hospody, aby sme už klasicky zjistili, že polovina tam zůstala. Vzniká zmatek. Dělíme se na 2 skupiny – těch co maj hlad (já) a těch co maj žízeň. Vydávám se se svoji skupinou směr gyros, ostatní dou do mestiza. Cestou neustále ztrácíme mášu, kterej posílen alkoholem vymetá kdejakou sračku a to nejen na zemi. Přicházíme do gyrosu, kde je klasicky narváno. Máša se chopí situace a stoupne si do řady před ňákýho týpka, na kterym je znát jistá známka desorientace. Celou situaci umocní ještě tím, že se na toho kluka nejvíc nalepí, čumí mu asi z 10cm do xichtu a snaží se nás všechny dostat před sebe. Po 20 minutách ve frontě si objednávam gyros v žemli, hamburger a hranolky. Po další čekací době dostávám zmíněné jídlo, abych zjistil, že víc tady znamená míň. Bohužel ostatní maj už dožráno a tak se vyráží do mestiza. Vyjdem schody - vcházíme do hospody - volá nám Máša. Je mi předán čísi telefon, abych zjistil, že máša je na náměstí (cca 150m od nás) a neví kam dál. Posílám ho do mestiza a dem ho dolů vyzvednout. Během 15 sekund přijíždí Máša v taxiku. Řidič je očividně nesvůj. Dozajista tomu přispívá ještě Viktor, kterej si ho zběsile fotí mobilem. Aby to nebyla malá parodie, Máša mu vysází žádanou 50ti korunu v korunách. Vracíme se nahoru, kde se už rozjíždí kvalitní zábava. Pominu-li Milana, kterej si okamžitě nasadil na hlavu klobouk visící nedaleko na zdi, musim zmínít Máriův vynikající nápad pustit na zdejším kompu ve fullscreenu moje video z posilky. Na každým nově příchozím návštěvníkovi hospody je vidět jistá známka desorientace v jeho xichu. Zřejmě málokdo v mexický hospodě čeká 2 hodinovou projekci, jež spočívá v nekonečné smyčce 4 minutového videíčka z posilovny. Je mi jasný, že tohle prostě muselo dříve či později příjít, takže, se nezlobím a naopak si užívám postupně rostoucí popularitu mé osoby v hospodě (no to bych blil). Máša postupem času upadá do bezvědomí, což by nám popravě bylo úplně jedno, kdyby nám ovšem děsně nebrečela místní obsluha. Užívám si společnosti Bajtlika, kterýho sem snad 3 roky neviděl. Mirek a Gejek jsou s prskačem na baru a panákujou. Po ňáký chvíli se nesmyslně odchází neznámo kam. Cestou zjišťujem pobavující skutečnosti jako například, že milan má po těle 21 limetek nebo, že prskač si oblíknul upoutávající tabuli. Pár limetek je okamžitě využito k několikanásobnýmu postřelení negra, z blízkosti menší než malé. Padnou návrhy jako ňáká hospoda u zimáku (tolik proklamovaná máriem a slejpem, takže dozajista eXtra luXus) a Icko. Nakonec se rozhodne, že se de do hospy u zimáku a buzničky co maj hlad se pudou nažrat do gyrosu a pak dorazej. Po hodinový cestě sme na místě. U vchodu fotbálek; v hospodě kvalitní trencík a nablito na zemi (doufam, že nemusim zdůrazňovat tu očividnou spojitost). Jedna skupinka paří tobálek, druhá se de posadit, dát si něco k pití a vyslechnout několikahodinovou smyčku zvuků opičího trávicího traktu (= „hudbu“). Zacyklený sraní nás kupodivu moc nebaví. Naštěstí na scénu přichází pabloak, aby celou situaci umocnil svým ještě víc debilním tanečkem rukou na noze (viz video). Nutno dodat, že jeho „nadání“ sklidilo odpovídající potlesk. Mezitím du zkontrolovat Honzu před hospodu, kterej očividně v mestizu u baru skákal opravdu bez přešlapu. K mému překvapení zjišťuju, že tam není. Vracím se do hospy s roztrhanejma židlema, které pokrývají dečky vycpaný jehlama a jinýma dobrůtkama. Postupem času se propracujem, až na zahrádku, kde mi Máša mermomocí chce sdělit název nějakého filmu, což se mu vzhledem k faktu, že je v tu chvíli fakt neskutečně debilní, náležitě nedaří. Řešíme hafo howen. K čtvrté hodině ranní se ocitáme před hospu a kopem si s limetkou. Následně dem na nádraží, kde se odpojují poslední lidi. Mířim s Mášou ke mně; dem spát. Druhej den vstáváme v 1 odpoledne a obědváme pizzu (:D:D). Zapnu kompa a zjišťuju, že vulkánec, kterej nás opustil asi v půl pátý, teď dojel bez jakýhokoliv spánku domů a de sbírat brambory na pole (llama?). Po chvilce dorazí návštěva v podobě černocha, milana a honzy. Zasmějem se nejen jejich opici (teď vážně nemam namysli černocha, i když…:)))))) a dem zjistit, že death proof je opravdu kvalitní sračka. Co říci závěrem? Byla to fakt super akce. Překvapilo mě, že se nás sešlo asi 20, což jsou všichni na který sem měl kontakt. Doufam, že brzo uděláme ňákou další akcičku, klidně třeba v Kolíně, hoře…. jako datum se mí jeví nejlíp něco před Vánocema. Napište do commentů jak to vidíte vy - kdy kde jak atd. Pabloakův taneček (točeno mobilem by johny_g):
Už je to nějakej ten pátek, co sme si s klukama udělali vejlet na kolech do Hrubýho jeseníku (ten u Nymburka ne ten v Polsku). Nejdřív sem se domluvil jen s Rodrigem, ale samozřejmě jak už to tak bývá, ihned se k nám přidal černoch. Jedinej, kdo počítal s tim, že s náma pojede, byl jako vždycky jen on sám. Později se přidali eště Petr a Toco. Nastal den D, vycházim z domu a už v dálce vidim samotnýho Rodriga, jak na mě mává. Pozdrav opětuju a přesunujem se na waypoint ke slavíkum. Po chvilce dorazil Petr a později i Toco, uřícenej jako prase. Na rozdíl od jistého prasátka, který mělo jako vždycky plnou hubu keců jak pojede (hi černoch), se totiž rozhod dát si PR ze Sadský a nevysrat se na nás – pěkná pRáce. Venku poslední tejden fakt na blití a tak pro mě byly tepláky, tričko a mikina jasnou volbou. Trochu mě znepokojuje, že jsou všichni nalehko (kraťasy + tričko). Toco si pro jistotu nevzal ani žádný žrádlo. Po pár metrech zjišťujem, že sme trošku dementní a nemáme sirky. Petr pro ně skočí domů a už vyjíždíme. Po pár kilácích, mi to sestřino zrezlý kolo začíná decentně objasňovat a zapařená prdel (thx 2 tepláky & mikina) taky nezůstává pozadu. Začíná ze mě lejt jak z černochova podpaží po pár minutách squashe s Petrem. Zastavujem v jakési vísce, mikina de dolů a napájíme se. Pokračujem dál. Postupem času z Rodriga vypadne, že cestu zná jen čistě teoreticky a tak jedem neznámo kam. Také se vytvořili 2 rychlostní skupiny. První – Rodrigo a Toco, Sedmá – já a Petr. Po 14ti kilometrech si už tak trošku uvědomuju, že včerejší návštěva posilovny a s ním spojený trenink nohou nepadl na úrodnou půdu. Postupně se s Petrem dopotácíme k rozhledně. Protože sme těžký amatéři, kupujem si nějakej vstupní lístek, kterej byl fakt zapotřebí. Před rozhlednou byla těžka security v podobě 12ti letý holky v nějakym domečku. Vylezem nahoru a užíváme si pěknej výhled. Postupem času začínáme testovat gravitaci za pomoci piškotů. Rodrigo plaší a začíná žrát syrový buřty. Po půl hoďce už máme dost a tak se vydáváme na zpáteční cestu směr nějaká hospa po cestě. Všechno je buď nejhorší nebo eště zavřený. Rodrigo nám vysvětluje, že nejlepší místo pro ohýnek je les a tak se pod jeho velením odebíráme směr Úmyslovice. Cestou se opět rozdělujem do výkonnostních skupin - první a dvanáctá. Když si tak s petrem daváme závod se světlem, zpozorujem perfektní místo pro tábotrák. Samozřejmě Toco a Rodrigo sou v dáli před náma a tak je musíme následovat. Kousek za Netřebicema vidíme les vedle silnice, sesedáme z kol a dem to prozkoumat. Nesmyslně vlezem do ňákýho čerstvě pochcanýho pole. Časem se propracujem až za les, aby na nás z vozovky nebylo vidět. Objevujem chatrč, kde jak později zjišťujem, bydlí chlápek, co má místo ruky řeznickej sekáček na maso a místo péra pirátskej hook. Petr v dálce objevil nějakej vybetonovanej plácek u menšího lesíka. Po prvotní nedůvěře se tam odebíráme a nelitujem. Perfektní místo. Sbíráme dřevo, nějaký seno a rozjíždíme ohýnek. Vybalujem buřty, porcujem. Během opíkání klukum vysvětluju, jak probíhá fight s buřtama, jehož pravidla jednoduchej Rodrigo očividně moc nepochopil a tak mi švihem klacku shodil buřt na zem. Mezitim co s Rodrigem opejkáme jeden buřt za druhym, petr vegetuje opodál ve vertikální poloze. 3tí buřt je už skoro ready a tak ho pro jistotu sundávám místo na chleba, na zem. Zjišťuju, že za to vděčím klacku, kterej mi během opejkání úplně prohořel. Toco se mi hrozně posmívá a tak si teda du pro další. Naneštěstí i jeho osudem je pád na zem. Toco smíchy brečí. Abych ho umlčel, vybaluju zmutovanej párek siamských buřtů, který okamžitě sklízí opovržení a výrazy na blití ostatních. Provedu jednoduchou operaci nožem a už ho probodávám klackem na opíkání. Postupem času se propracuju k poslednímu buřtu. Na řadu přichází Toco a jeho pokusy o chůzi jednou nohou po žhavých uhlíkách. Bavíme se nejen na jeho účet. Dožráno, odjíždíme bez petra, kterej si hraje na hasiče. Vydáváme se směr Kouty, pak poděbrady. Skupiny opět rozděleny první a dvacátá. Na 3kilometrový cílový rovince máme s petrem co dělat, aby se kola pohybovala směrem, kterým chceme my. Přijíždíme na hory. Slejzáme se smrtelnou krečí nejen v obličeji ale i v prdeli. Celkem sme ujeli asi 45km. Musim říct, že to byl výbornej celodenní vejlet a kdo nejel (hi černoch) je fakt mental. Už se tešim na další. Fotky od Toca:
Zprvu měl přijet jen gejek, ale pak se přidal i vojta, později přišel černoch s grolmusem a čáslavou, slejp odpad (!!) ... pak sem pošéfil pár lidí přes icq a už je to tady... Takže sraz proběhne v Poděbradech tehle pátek (14.09.) - kdy a kde bude později upřesněno v týhle newsce. Soupiska je zatím následující (tlustě jsou označeni ti co přijedou na 100%):
Protože sem poslední dobou děsnej moviemaker a abych navodil tu správnou atmosféru, tak sem narychlo sestříhal nějaký videíčka ze střední co mam od milana... moc jich nebylo, ale myslim si že, svému účelu postačily.
PS: Potvrďte svoji účast v komentářích... :P PS2: Vemte s sebou někdo foťák...
UPDATE(14.09.07):
DNES 20:00 @ NETOPEJR
PS: Klidně doražte dřív, stejně už tam určitě někdo bude kempit. ;)
Tak sem dneska resurrectnul sajtu, která vznikla/žila hlavně v loňskym červenci a to hlavně díky nekonečnýmu čekání na adslko. Rok uběh jak voda a stalo se fakt ponejvíc věcí. Dřív sem se nutil psát každej den něco, což k faktu, že už tehdá sem dělal fakt největší howno vedlo k kvalitativnímu výkyvu newsek. Takže na to srát a budu sem postovat jen občas. Dneska sem si sem chtěl ale hodit videa z posilky... "Nespíš nikomu není tajemstvím, že ve volném čase mimo hraní, spaní a sraní občas zajdu do posilky. Asi před dvěma měsíci jsme se s mým sparingem Pepou (!) dohodli, že v posilce natočíme trochu materiálu a sestříháme si nějaký to video, aby bylo ve stáří na co vzpomínat. Slovo dalo slovo a po minulym tejdnu natáčení a dvou dnech usilovnýho sraní ve vegasu s neschopností sobě vlastní, tady pro vás mám to svoje. Video je sestříháno ze tří dnů a zachycuje mojí aktuální formu v objemu. Dále je na místě zmínít, že veškerou suplementaci ignoruju, takže formička je to vyžraná z běžně dostupnýho jídla (to jen pro různý naimy, který mi na každý kalbě kam se nachomejtnou nezapomenou připomenout abych zašel koupit další steráče:) enjoy & comments jsou vaše. :P" (Zdroj: moje newska na ta.cz)
Moje video
zde sosnete video ve vyšší kvalitě(!) ~ 58MB .wmv
Pepovo video
zde sosnete video ve vyšší kvalitě(!) ~ 52MB .wmv
Ráno sme se v pochmurném počasí vydali s Petrem na dvojku. Zanedlouho sme dorazili, spadli z kol a sešli dolů. Už naprvní pohled nám bylo jasné, že něco není v pořádku. Jezero jako kdyby nechtělo, aby někdo narušoval jeho klidnej zewl. Oba sme si ihned všimli, že je jezero pozoruhodně vysoko a temně černý. Voda byla neskutečně ledová. Najednou z ničeho nic se kousek od nás začalo něco plácat ve vodě. Byla to ryba. Jako by se pokoušela dostat co nejrychleji nabřeh, ale tato její poslední akce byla z ničeho nic ukončena jakousi podvodní nám dostud neznámou silou. Pocit bezpečí a příjemného vykoupání to ve mě rozhodně nevzbuzovalo, nicméně cesta na druhej břeh byla rozhodnuta již dávno předem. Po pár desítkách namáhavých temp sme se ocitli zhruba ve třetině. Na hladině se začli objevovat na jezero nevídaně velké vlny a pod náma se za doprovodu měnící se teploty vody začal nebezpečně pohybovat jakýsi stín. Plaveme dál a voda se stále mění - vlny nám šplouchají do xichtu znatelně víc a teplota rapidně klesla. Postupně zjišťujeme, že ta ryba nazačátku se nám pokoušela zřejmě něco naznačit a tak to po chvíli otáčíme a doufáme, že se dožijem břehu. Jezero se bouří a jakoby nás nechtělo pustit, nicméně mu dáváme silnými tempy jasným směrem najevo svůj nezájem. Dosahujeme břehu a Petr se vyloďuje ke svému oblečení. Naposledy se otočím a prohlídnu si kalnou vodu. Vlny ustávají a jezero se navrací do výchozího stavu. Protentokrát sme měli štěstí...
Plavání se ráno opět nekonalo. Jiří měl nakonec jiný plány a Pekos se mi rozplakal ze sinic, který na dvojce stejně nejsou. Fakt tragédie. Byl jsem teda opět nucen nevlastní vinou válet se, umírat, idlit, zewlit, mrhat časem... no prostě dělat úplný howno. Bezvýznamný odpoledne plný volného času se dalo přežít jen u pár dílů stargate s 2 litrovkou plné ekovody. Večer bylo už konečně ňák hnusně, odpoledne snad i pršelo. Na poker se tedy vyrazilo do Irský pod záminkou, že tam bude teplota konečně pod 30°C. Tato domněnka se ukázala jako totálně lichá a tak sem zase jako jedinej vyžral hlínu v podobě umírání na dávení se vlastním potem. Poker se zezačátku ubíral správným směrem, ale pak se to jakýmsi záhadným způsobem posralo a poctivě vysvačený prachy na Pekosovi se začali vytrácet. Aby toho nebylo málo tak poslední hra s Petrem, kterou sem se snažil pečlivě podojit (3x A rox) se stala snad tou nejhorší v tu chvíli, kdy Petr odkryl poker z Qček...
Dopoledne se nikdo nestavil, takže jsem byl odsouzen k spánku do 12ti. Delší spánek mi spíš vzal než dal a tak sem se odebral umejt se a následně se najíst. Po kempě kompa následovala posilka a už byl večer. Kolem devátý sem si ještě pustil primu a mrknu na Věřte-nevěřte. Zavzpomínal jsem na starý dobry časy na základce, kdy sme s Jardou tuhle show nejvíc žrali. Pak sem si dopřál eště posezení u toho posranýho kompa a šlo se spát.
Po nejhoším spánku, raní hygieně, žraní a sraní se ke mě už dobejval Jiří. Cestou dolů jsem vyvinul takové tempo o němž se i vozejčkáři učastnícím se paraolympiády ve sprintu může jen zdát, ale Jiřímu to nebylo dost dobrý a tak mi začal vyhrožovat, že příště za tento kvalitní čásek budou už sankce v podobě nekola. :( Ano opět sem vyrazil jen s Jiřím, protože ostatní navoněný slečinky sou fakt tragický a líný prasata. Cesta na dvojku se nesla v barokním stylu a po těžkém souboji kola se šterkem sme byli na místě. Jiří zjistil, že nemá brejle ale i tak hlopříčka byla naše. Cestou tam sme si povšimli, že nalevo od nás, pár metrů od loďky, je jakýsi předmět. Po pár trefných identifikacích, jmenujm alespoň mého potápěče v dřevěném obleku, jsme se shodli na tom, že je to jakýsi trapný vor. Zvláštní ovšem bylo, že když sme plavali zpátky, byl náš vor už asi o 10-15metrů jinde. Zřejmě na mé a Pekyho teorii o Černochovi na dně, který číhá na svou kořist a z nudy lidem, především mladším chlapcům stahuje plavky a pak... (:D) ... něco přecijen bude. Vylezli sme na břeh, začli krmit svá těla nejrůznějším žrádlem a najednou koukáme, že na pláž vylezlo asi 10 kachen s matkou (tentokráte němam kupodivu na mysli Pabla a Černocha). Okamžitě sme je začli krmit piškotama a bebečkama. Bylo to uplně nejlepší. Vydávali takovej hrozně specifickej zvuk, kterýho sem se nemohl nabažit. Postupem času jsem vypracoval plán jak navést kachny piškotama k Jiřímu a pak je obdarovat jeho prsty u nohou. Naneštěstí můj plán ztroskotal jejich plachosti. Když nám došlo žrádlo, ani nepoděkovaly a vydaly se směr smrtelný rákos. My sme to taky zabalili a odtáhli domů. Odpoledne sem si pro samou únavu schrupnul, což mě samozřejmě jako obvykle zničilo ještě víc. Večer největší kemp kompa a idle.
Ráno se stavil Jiří se svým tweaked kolem s nejhorším klaksonem na světě a tak sem se vydali na předalekou cestu. Dvojku sme si tenokráte vyvodili na šířku místo poslední dobou velice oblíbené úhlopříčky. Nejhorší fáze týhle cesty je úplně vzadu, hned vedle místa, kde probíhá ta těžba. Vždycky, když to tam otočíme, tak mi příde, že plavu opačnym směrem než se snažim. Vylezli sme z vody, nažrali se a vydali se směrem domů. Jíří mi ještě oznámil, že večer půjde na jezko, kde se tak jako každej rok konájí Barvy Léta. Rozloučili jsme se tedy se slovy, že se tam možná potkáme, což sem opravdu po loňské zkušenosti neměl v úmyslu ani v nejmenším. Odpoledne nuda, večer ještě větší a tak sem to radši zabalil do postele.